Harryho rty jsou jen pár centimetrů od mých. Náhlé zahřmění nás oba přiměje odskočit od sebe.
„Ježíši Kriste," mumlá Harry. Ruka mi přejede po hrudi, jak lapám po dechu. Seru na to, co mě vyděsilo. Pár okamžiků sedíme rozpačitě a ani jeden z nás neví, co říct. Další tlesknutí blesku mě nutí vzhlédnout k obloze.
„Možná bychom měli jít, než začne bouřka a tak," prohrábl si Harry vlasy a vstal od stolu. Jeho chování je chladné a uzavřené. Udělala jsem něco špatně?
Jak vstávám, abych zahodila věci, začíná pršet. Ne, ne ty malé kapky deště, plné lijáku.
„Pojď rychle, Avo!"Harry zařve a rozběhne se k autu.
„Počkej, Harry!"Moje krátké nohy se ho snaží chytit. Až to konečně udělám. Omotám mu zápěstí a otočím ho čelem ke mně.
„Pojď si se mnou hrát do deště, Harry"Já se hihňám jako dítě. Odtahuju Harryho od auta. Harry nejdřív vypadá váhavě.
„Většina holek by brečela, že se jim smaže make-up nebo že jim zvlhnou vlasy," směje se Harry a vrtí hlavou. Mokré, teď černé vlasy, které se mu lepily na obličej.
„No, za prvé, žádný make-up, a za druhé dešťová voda je vlastně velmi dobrá pro vaše vlasy," pustila jsem Harryho ruku, natáhla svou a otočila se.
Harry tam jen stojí a šklebí se. Potřebuje trochu žít. Ušklíbnu se, stoupnu si na špičky a lehce ho políbím na tvář. Rychle se otáčí.
„Chyť mě, jestli to dokážeš," zaječím, než od něj uteču. Harry propukne v smích, když se rozběhne za mnou. Už mi teče krev z běhu. Chlape, jsem z formy. Na tváři mám široký potrhlý úsměv. Harry a já pokračujeme v pobíhání parkem jako párek šílených lidí. Když běžím parkem, kus bláta mě nutí uklouznout na zadek. Harry zpomalí a okamžitě se začne smát.
Nemá cenu se kvůli tomu rozčilovat. Tak sedím v bahně a směju se. Pro tohle žiju, pro takové chvíle.
„Ty jsi takový idiot" Jeho smích je to nejdokonalejší, co jsem v životě slyšela. Konečně se mu vrací dech, než přejde ke mně.
„Avo, ty jsi ale špinavá," mrkne a natáhne ke mně ruku. Snaží se dělat gentleman věci a pomáhat mi vstát, ale místo toho ho tahám do bláta vedle sebe.
„Avo!"Ječí. Po tváři se mi rozprostře úsměv spolu s dalším smíchem. Sedím na Harrym a tlačím ho zpátky do bláta.
„Harry, jsi velmi špinavý."Když stojím, objeví se mi na tváři úšklebek. Pomáhám Harrymu vstát. Jeho výška se tyčí nade mnou. Omotá ruce kolem mých čekání a otáčí mě. Na tváři se mi objeví úsměv a ze rtů mi spadne drobné chichotání. Zaklonila jsem hlavu a nechala na sebe padat velmi studený déšť.
Harry mě odnese k autu a posadí na sedadlo spolujezdce. Třesu se a objímám se.
„Kdo to byl, hrát zase v listopadu v dešti?"Harry se směje, jak stupňuje topení.
„Bavil ses, sklapni," pokrčím rameny.
„Můžeme jít ke mně," říká Harry.
-
„Hotovo?"Harry se ptá z druhé strany dveří ložnice.
„Oh jasně promiň." mumlám. Vlasy mám teď vlhké, po sprše. Moje tělo je pokryté Harryho tepláky a jeho černou košilí. Je to na mě trochu velké, ale dobře. Je mi teplo a je mi pohodlně.
„Vždy krásná." Harryho kompliment mi zbarvuje tváře do ruda.
"Děkuji. Máš docela teplé šaty," řeknu tiše a dívám se, jak Harry vytahuje ze skříně polštář a deku.
„Vypadají na tobě dobře" Harryho úsměv mě rozesměje.
„Kam jdeš?„
„Vyspím se na gauči, zlato," nakloní se Harry a lehce mě políbí na tvář.
„Dobrou noc, Avo"
„Dobrou noc, Harry" sundám si tepláky, než mu vklouznu pod přikrývku. Úplně mě pohltil jeho svůdný pach.
Upadám do hlubokého pohodlného spánku, obklopen vším tím Harrym.
-
Až se probudím, Jsem úplně v klidu. Harryho postel je ta nejpohodlnější věc na světě. Zatlačím obličej do jeho nadýchaného bílého polštáře a zaúpím. Voní to přesně jako on.
Rychle sundám přikrývku a vyjdu z Harryho ložnice.
„Dobré ráno krásko, nebo spíš dobré odpoledne."Harryho smích je první věc, kterou slyším, když vejdu do kuchyně.
„Kolik je hodin?"Protírám si oči.
„12:46" Harryho oči putují k hodinkám. Nervózně si promne zátylek, než si odkašle.
„Eh Avo. Nic na sobě nemáš"Harryho obličej je rudý, ale můj musí být červenější. Rychle běžím zpátky do jeho pokoje. Až skončím, Harry mě bude obtěžovat, jestli opravdu takhle spím nebo ne.
„Co děláš dneska, zlato?"Harry žvýká kousek slaniny. Z jeho sladkých přezdívek se pořád červenám a v žaludku mi vybuchují motýli.
„Určitě ne. Asi to, co děláš" zahihňám se. Harry se mé odpovědi uchechtne, než přikývne.
„Dobrá tedy. Říkám, že bychom měli jít trochu za dobrodružstvím, jo?"Jeho poťouchlý úsměv ve mně vzbuzuje úzkost, ale zároveň vzrušení z toho, co má Harry v zásobě.
778 slov
All the Love N
ČTEŠ
The Boxer {H.S}
Fanfiction„Dělala jsem si naděje" šeptám tiše a zavírám oči. "O čem?" Harry mumlá, aby se ode mě držel dál. "O tom, že mě vlastně miluješ." Po tváři mi stékají slzy. Zvednu své zlomené srdce a nechám za sebou jediného muže, kterého jsem kdy milovala. Varování...
