The Boxer {H.S}

Chapter 4

Zdá se, že tento týden letí kolem. Nemohla jsem uvěřit, že už je středa. Harry udělal víc, než že jen uchvátil mé myšlenky, udělal to samé s mým časem. Neustále mi píše celé hodiny. Musím říct, že je docela okouzlující, ale jen mě zneklidňuje. Nechci se v tom zranit.

Harry mě obtěžoval, až jsem nakonec souhlasila, že se s ním ráno sejdu na kávě. Takže mi mrzne zadek při procházce Londýnem. Je teprve začátek listopadu a už je taková zima. Objímám se a snažím se zahřát. Objeví se známá kavárna a já k ní prakticky běžím (ale neběžím, protože neběhám).

Vzduch voní jako skořice a káva, nejlepší poslaná, jakou jsem kdy ucítila.Na vteřinu zavřu oči, když mě na vteřinu přepadne teplo a vůně.

„Avo! hej!"Blondýnka za pultem, kterou jsem poznala, když se na mě Sára usmívala.

„Jako obvykle?"Ptá se s úsměvem a jen přikyvuje. Zavolá mi a já se taky rozhodnu pro vdolek. Když mi dá jídlo a kávu, obrátím se, abych pátrala po kudrnatém chlapci.

Konečně na něj upřu oči. Je shrbený nad psaním do deníku. Než k němu přejdu, chvilku ho obdivuji. Jeho buclatě růžové rty se při psaní lehce našpulily. Obočí se mu svraštilo a stáhlo dolů. Vypadá vystresovaně. Obvyklé rozcuchané vlasy má stažené do černé čepičky. Jeho svalnatou postavu zdobí plášť. Pomalu vzhlédne. Jeho rysy změknou, když mě vidí. Úsměv překonávající jeho krásnou tvář. Nemohu si pomoci, ale vracím ji, když k němu kráčím.

Harry okamžitě vstane a objímá mě.

„Ahoj krásko" pochvaluje si, že se červenám. Asi to nepozná, protože mám tváře ještě červené od té zimy venku.

„Ahoj" usměju se, než si sednu na křeslo naproti němu. Povzdechne si a posadí se.

„Dáš si?"Ptám se, když ukazuji na svůj vdolek.

„Ne, jsem v pohodě," položí deník do tašky vedle sebe. Zajímalo by mě, o čem psal? Rozhodla jsem se, že si to nechám na jindy.

„Určitě? Moc lidem nenabízím své jídlo" hihňám se a napiju se své dokonalé kávy.

„Ta káva je tak úžasná" zavírám oči a sténám.

„Mám pocit, jako bych se díval, jak máš orgasmus."Harry se uchechtne a lehce zavrtí hlavou. Popadne můj muffin a pořádně si ho ukousne. Drobky mu začnou padat na košili a rozesmějí mě.

„Foodgasmus by vlastně byl jako drinkgasmus."Harry se začne smát, oči se mu svraští, takže vypadá o tolik mladší. Dolíčky mu vyskakovaly po obou stranách tváří. Je opravdu těžké uvěřit, že se tento muž živí bitím jiných mužů.

„Tak slečno Avo, co jste dělala od té doby, co jsem vás viděl naposledy?"Harry vypadal, že ho to skutečně zajímá, na rozdíl od většiny lidí, když se ptají. Ruce má složené na stole, jak se naklání a čeká na mou odpověď.

„No, jak víte, jsem velmi nudná. Takže hlavně škola a práce."Povzdechnu si a znovu se napiju, když se schovám za sklenicí.

„Kam chodíš do školy?„

„No, moje školní docházka byla asi úplně jiná. Přijali mě na Harvard, do Ameriky, a celá moje rodina tam chtěla jít. Rozhodla jsem se za sebe, že nechci, protože by mě to nebavilo. Chci si užívat života. Nezajímá mě vlastnit velký dům a mít nóbl práci, Chci být jen šťastná. Každopádně chodím na online kurzy do Cambridge."Můj velký výlev zanechal Harryho s ústy ve tvaru 'o'. Zahihňám se a zastrčím prsty pod jeho bradu a zavřu mu ústa.

„Jsi opravdu chytrá?"Žádá mě, abych snědla víc svého muffinu.

„Asi jo. Myslím, že ne, ale párkrát jsem to slyšela," usměje se a zavrtí hlavou.

„Tak skromná."Jeho úsměv roste, jak mi začínají rudnout tváře.

„Jaký je tvůj obor?„

„Anglický .Chci být redaktorem" začnu si rozepínat kabát, který si sundávám z ramen, a posadím si ho vedle sebe.

„Dost o mně. A co ty? Proč box?"Jeho rysy trochu ztvrdnou, když mu položím pár otázek.

„Je to dobrá úleva od stresu. Pomáhá mi to i s mým hněvem. Jsou v tom slušné peníze, takže bonus" Byl ale šťastný? Koho zajímají peníze, když ani nejsi šťastný. Nechci se ho ptát, jestli je šťastný, protože to je pro mě dost osobní.

„Stres znovu prožíváš, jo?"Než jsem se znovu skryla za svou sklenici, povytáhla jsem jedno obočí.

„Sex taky pomáhá."Říká bez obalu. Dusím se kávou, až se Harry rozesměje. Po záchvatu kašle jsem konečně zase při smyslech. Pár lidí na nás v kavárně zírá a já se směju ještě víc.

„Musíte být velmi vystresovaný, pane. Stylesi„Tahle stránka Harryho je jedna z těch, které si tak užívám. Jeho potrhlá strana bez péče. Nechci ho vidět naštvaného.

To je ta část, která mě děsí. Naštvaný Harry.

-

Po mnoha dalších smíchách a hodinách mluvení. Nakonec jsme se rozhodli začít chodit po městě, protože ani jeden z nás se nechce rozloučit.

„Jedeš v pátek?"Dnes poprvé předvede zápas.

„Ehm, myslím, že to udělám."Přikývnu. Tvář mu pohltí zubatý úsměv. Z pohledu na něj mě začnou bolet tváře. Objímá mě a točí se mnou.

„Jupí!"Harry zajásá, než mě znovu postaví na nohy.

-

Když přijdu domů, bolí mě nohy. Harry mě donutil chodit po městě. Byla to spousta legrace a určitě si ten den budu pamatovat, ale teď mě nohy zabíjely. Sundávám si boty, když jdu do postele. Seru na sprchu. Vyřídím to ráno. Zhasínám lampu a dávám si do televize film, na který se zapomene, když dělám domácí úkoly.

Když se probudím, moje hlava odpočívá na zavřeném MacBooku. Pomalu otvírám oči a protahuji se. Moje nadýchaná bílá utěrka mě obklopovala teplem tím nejkrásnějším způsobem.

Můj čtvrtek trávím psaním Harrymu, domácími úkoly, jídlem a sledováním Netflixu. Neopustila jsem postel, pokud to nebylo na jídlo nebo na záchod. V těchto dnech jsem se cítila mnohem lépe. Potřeboval jsem dny, kdy nedělám nic. Zůstávám doma a odpočívám. Je to dobrý pocit.

Zítra je zápas Harryho a říct, že nejsem nervózní, by byla lež. To, že je Harry v nebezpečí, mě znervózňuje. Co když se zraní? Nebudu mu moct pomoct. Řekla bych, že je bezbranný, ale viděla jsem jeho bicepsy.

Až přijde pátek, moje mysl bude úplně pohlcena tímhle zápasem. Harry musí vyhrát. Pokud prohraje, znamená to, že budu jako omráčená. Nechci, aby mě omráčili.

Harry byl sotva v mém životě dva týdny a já už jsem se tak starala o jeho bezpečnost.

1030 slov

Al Love N