Letters - Larry Stylinson

Fifth Letter 2/2 - Taky se mi po tobě stýská..

Když se Harry s úsměvem svalil do postele s úmyslem prospat zbytek svého života z toho, jak moc byl z něho unaven, něco upotalo jeho pozornost, byla to beanie, Harryho beanie kterou nemohl najít od doby co... od doby co Louis zmizel. Vzal si ji sebou. A právě teď byla na nočním stolku v jeho hotelovém pokoji. „Sakra Loui..“ šeptne zmateně a beanie si vezme do ruky s úsměvem si připomínajíc všechny věci které se stali od X – factoru kdy ji prvně půjčil Louisovi, avšak ještě než si ji dá na hlavu – což měl upřímně v plánu z něj vypadne lísteček, Harry si zkousne ret zkoumajíc malý, dvakrát přeložený lísteček „Teď ne..“ povzdychne si a lísteček položí opět pod čepici, z kufru si vezme čisté boxerky a odejde se v klidu umýt.
Když se mu zdá o jeho jediném, vyruší ho z toho krásného snu první tóny písničky od Mkto Classic. I přes stále silně přitisklá víčka k sobě nahmatá mobil na nočním stolku a aniž by se podíval kdo mu volá přijme hovor „Ano?“ zachraptí rozespale „Harry měl by jsi už jít tam kam by jsi měl jít..“ šeptne jeho hlas „Loui?“ vykřikne Harry a cítí se plný energie, avšak z druhé strany se ozývá už jen šum, položil to. Nic víc mu neřekl jen to položil. No ale řekl mu že někam musí jít, ale kam? Mladičký kudrnáč se posadil na posteli a tupě zíral před sebe nevědíc co dělat, znovu se kouknout do dopisu ho ovšem napadlo až o půl hodiny později. 'V tomto městě jsme začali Where We Are Tour' přečte si větu z dopisu a povzdychne si, „Stadion..“ šeptne Harry a zakroutí nad sebou hlavou že ho to nenapadlo už předtím, oblíkne si své oblíbené černé úzké roztrhané džíny a mezitím co vybíhá z pokoje si zapíná červenou košili. Nepozastavuje se aby si přivolal taxi, prostě běží tam kam ho nohy nesou.
Velký stadion který před několika měsíci ožil známýma písničkama od boybandu One Direction byl teď až příliš děsivý, Harry který k němu přišel se třásl, avšak ne zimou. Stadion byl strašidelný když byl neosvětlený a tichý. I přesto se přes menší obtíže dostal dovnitř a s úsměvem zamířil do jejich šatny kterou sdíleli společně když tam koncertovali. Všude byla strašidelná tma ale on i tak se snažil najít dveře od šatny. Konečně, pomyslil si když našel tu pěticípou hvězdu která označovala šatnu pro vystupující. S hlubokými nadechy a výdechy otevřel šatnu a vešel dovnitř, nic se nezměnilo, tedy vlastně jo. Je tam čisto. Musel se zasmát. Pokaždý když někde jsou mají tam bordel ať už jsou kdekoliv nebo kdykoliv vždycky tam je nepořádek. A zde to nebyla žádná výjimka. Rozsvítil světlo které dominovalo nemalé místnosti, pomalu se rozhlédl po celé šatně a usmál se. Bylo to jediné místo před koncertem kde se mohli schovat a chovat se tak jak chtěli. Sednul si na křeslo před jedno zrcadlo a sundal si hnědý klobouk. Prsty si prohrábnul dlouhé, lehce zkroucené vlasy a pokusil se o úsměv který se mu nevydařil tak jak chtěl. Najednou ho uviděl, byl nalepený na dveří od černé skříně. Jen si tam tak v klidu vysel a čekal až si ho Harry přečte.
'Mexiko babe! :) :D
Drahý Harry, právě si čteš v pořadí již 5 dopis, pokud se pletu tak se omlouvám. Víš, když ti tentokrát chci poradit kam se bude cestovat tentokrát trhá mi to srdce jelikož na to místo máme spousty vzpomínek a mám docela pocit že ti připomenu dosti bolestivou. Je mi to líto. V této zemi jsi měl ty, Liam a Niall společně rozhovor, bavilo se tam o tvém klobouku, víš? Jak sis ho dal na okraj bázenu a když ses vynořil byl pryč. Nebo se ta reportérka taky ptala na Liamovi boxerky, jak se bál že budou bílí. Víš? A pak se tě zeptala i na nějaké fotky, víš na jaké Harry, po rozhovoru si plakal, hodně a Niall tě přišel utěšit. Byl jsi z toho hodně špatný. Jak jsi se mi omlouval že si neměl na výběr.
Strašně se mi po tobě stýská Harry...'

„Taky se mi po tobě stýská...“ šeptnul Harry a popotáhnul mezitím co si rukávem drahé košile utřel tvář od slz. Zhluboka se nadechnul a opět vydechnul uvědomujíc si že by měl jít zpět na hotel se pořádně vyspat.

Zdravím!
Omlouvám se že ji přidávám svým způsobem pozdě ale musím se učit tu fyziku jelikož mě zítra z toho zkouší (prosím držte mi palce ať se při tom zkoušení nesložím děkuju :D )
uhm, upřímně jsem se rozbrečela když jsem psala ten dopis asi jako malé dítě když mu ukradnete dudlík...
Fakt jsem upřímně dost, uhm, psychicky ze všeho trochu nízko takže když budu mít tak trošku části závislé dost na feels tak se omlouvám :')))
luff yu guyzzz!!
-Caroline