Just friends...

Část 2. (Reflection)

Jungkook

Mezi mnou a Minem to bylo pár dní trochu zvláštní, ale nakonec se to uklidnilo, i když jisté změny v našem chování jsem zaznamenal. Třeba jsem několikrát postřehl to, že mu naskočila husí kůže, když jsem se ho dotkl. Nebo to, že na mě při hodinách zíral. Nebylo to něco až tak neobvyklého, při hodinách jsme si většinou povídali, ale jeho pohled se od toho incidentu trochu změnil...teda alespoň myslím. Možná to bylo mnou a tím, že na to nedokázal zapomenout, i přes naši dohodu. Každopádně, ať už se ten rozdíl vzal kdekoliv, byl tam.

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

Skončila poslední hodina, ze skříňky jsem vzal, co jsem potřeboval a vydal se domů. Jimin šel chvilku přede mnou, tak jsem myslel, že ho doženu. Hned jak jsem vyšel ze školní budovy, jsem ho zahlédl. Stál u brány s nějakou holkou a byli možná až nebezpečně blízko u sebe.

Sotva mě Min zahlédl, mávnul na mě a já se nejistým krokem vydal za nimi. Když jsem k nim došel, všiml jsem si, že se ti dva drží za ruce. Překvapeně jsem se podíval na Jimina, který se jen usmál a pokrčil rameny.

„Kooku, tohle je Jenmi, moje přítelkyně," oznámil mi Jimin a dívka po jeho boku se uklonila.

„Jeon Jungkook," uklonil jsem se jí taky, ovšem pouze ze slušnosti.

Už od pohledu mi byla neuvěřitelně protivná.

„Půjdeme?" otázal jsem se pak Mina.

Pořád jsem byl trochu vykolejený z toho, co mi právě oznámil.

„Jasně."

Čekal jsem, že se s Jenmi rozloučí a půjdeme sami, ale ono ne, celou cestu šla s námi. Došli jsme na autobusovou zastávku. Pořád jsem čekal, kdy se od nás Jenmi odpojí.

*Doufám, že ji nechce vzít až ke mně domů.*

„Tak čau Kookie," řekl najednou Min a já se na něj překvapeně podíval.

Jimin se ušklíbl, něco Jenmi pošeptal a ona se vydala pryč. Totálně jsem to nechápal.

„Omlouvám se, že kazím naše dnešní plány, ale jdu s Jen do kina. Tak třeba zítra, hm?" usmál se a než jsem stihl cokoliv odpovědět byl pryč.

Naštvaně jsem kopl do plechovky, která se válela na zemi. Vyhrabal jsem sluchátka a vrazil si je do uší. Nevím, co mě tak naštvalo. Jestli ten fakt, že na mě kašle kvůli holce, anebo to, že mi to řekl jen tak mimochodem.

Celou cestu jsem o tom přemítal. Když jsem pak dorazil domů, plácl jsem sebou do postele a odmítal se pohnout. Až potom co mi do pokoje přiletěla máma, že se mám okamžitě zvednout a jít něco dělat, jsem se k tomu donutil. Ale i tak jsem byl naprosto nepoužitelný. Protože ať jsem dělal cokoliv, má mysl se stále ubírala směrem, který mi nebyl ani trochu příjemný, k němu.

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

I když byla teprve středa, večer jsem to doma se svými myšlenkami už nevydržel a vydal se ven. Nějak jsem skončil v jednom z místních klubů,se jménem po japonské mafii, Yakuza. Posadil jsem se na bar a objednal si vodku. Házel jsem do sebe jednoho panáka za druhým a ani jsem si nepřišel opilý, když jsem najednou spadl ze židle. Čekal jsem bolest, ta ale nepřišla. Otevřel jsem oči a zjistil, že jsem spadl do náruče nějakému klukovi.

„Opatrně kotě, ještě si ublížíš," řekl mi se smíchem a pomohl mi posadit se zpět na židli.

„Ehhh...." vypadlo ze mě.

Chtěl jsem mu vynadat, že mi nemá co říkat kotě, ale nějak moc se mi pletl jazyk. Otočil jsem se na něj a chvilku mi trvalo, než jsem zaostřil. Vedle mě seděl kluk, vzhledově o něco málo starší než já. Vypadal celkem zvláštně, měl propíchané uši, kroužek ve rtu a na krku vytetovaného hada. Vlasy měl po stranách vyholené a delší kštici nagelovanou a obarvenou zřejmě na modro, ale barva byla již dost vymytá, takže to v přítmý klubu nebylo moc poznat. Na sobě měl čistě bílé tričko a přes něj přehozené černé sako. Bezděky mě napadlo, že je fakt sexy.

*WTF, od kdy říkám o jiných chlapech, že jsou sexy?*

„Copak kotě? Něco se ti na mě nezdá?" ušklíbl se posměšně.

Ještě chvíli jsem na něj zíral, než se mi povedlo něco vykoktat.

„K-kdo si?" zeptal jsem se ho a rukou se opřel o bar, abych na něj znovu nespadl.

„Ah, zapomněl jsem se představit. Jsem Namjoon," pronesl ke mně svým hlubokým hlasem, na rtech stále ten provokativní škleb.

„Já jsem Jungkook," oplatil jsem mu už relativně normálně.

„A neříkej mi kotě," dodal jsem, když se mi povedlo v hlavě sesumírovat smysluplnou větu.

Namjoon přimhouřil svoje čokoládové oči a tajemně se usmál. Mávl na barmana a něco objednal, moc jsem nevnímal, tak jsem nepostřehl co. Lehl jsem si na bar, protože mi začínalo být fakt blbě. Po chvíli jsem ucítil dotyk na svém rameni. Po očku jsem se podíval na Namjoona. Držel v ruce sklenku, kterou mi nabízel. Nedůvěřivě jsem se na sklenici díval, protože se v ní rozpouštěla jakási tabletka. Namjoon si mého pohledu všiml.

„Neboj, neublíží ti to. Jen se ti po tom udělá líp," ujistil mě se zvláštním úsměvem.

Pokrčil jsem rameny a skleničku si od něj vzal.

„Tak na nové přátelství," pozvedl Namjoon druhou skleničku, jenž ležela na baru a přiťukl si se mnou.

Trošku jsem se ze sklenice napil, abych zjistil, jak to chutná. Překvapivě to bylo docela dobré, takže jsem vypil celý zbytek sklenice. Potom jsem si zase lehnul na bar. Asi po pěti minutách jsem se ale zase zvedl, protože mi najednou bylo překvapivě dobře. Měl jsem chuť skákat, tancovat, jako by se mi vlila nová krev do žil.

„Tak co je ti líp?" zeptal se mě Namjoon stále sedící vedle mě.

„O hodně..."

Najednou se se mnou začalo všechno točit... a dál už jen tma.

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

Ráno jsem se k mému překvapení probral doma v posteli. Nesnesitelně mě bolela hlava a měl jsem pocit, že se každou chvíli pozvracím. Marně jsem se snažil si vzpomenout, co se vlastně včera stalo. Poslední, na co jsem si vzpomněl byl drink s tím potetovaným klukem, jeho jméno jsem zapomněl. Natáhl jsem se po telefonu, bylo už po desáté. Na školu jsem se vysral, stejně jsem nebyl ve stavu, kdy bych tam byl schopný dojít.

Asi po hodině jsem se konečně donutil vstát. Už jsem byl jakž takž schopný udržet se na nohách. Došoural jsem do koupelny a při pohledu do zrcadla jsem se docela zděsil. Měl jsem kruhy pod očima, že jsem vypadal jak panda. Jedním slovem vypadal jsem příšerně. Pak mi došlo, že jsem spal v tom, v čem jsem byl včera. Oblečení bylo hodně načichlé cigaretovým kouřem a alkoholem, takže jsem ho ze sebe sundal a hodil do prádla. Ještě, než jsem to udělal, jsem prohledal kapsy a našel malý papírek. Neváhal jsem a rozbalil ho.

'Včera to bylo zajímavé. Někdy si to zopakujeme. N.'