Just friends...

Část 14. (Tonight)

Jungkook

Zapadli jsme do Jiminova bytu. Zavřel jsem za námi dveře, opřel se o ně zády a prudce vydechl. Na to, že jsme opilý, jsme cestu vzali doslova sprintem. Přes vlasy, které mi padali do očí, jsem se podíval na Jimina, který stál kousek přede mnou a celou dobu na mě bez hnutí zíral. Dvěma rozvážnými kroky zrušil vzdálenost mezi námi. Odhrnul mi vlasy z čela a jeho ruka skočila na mém rameni, které promasíroval prsty.

„Proč jsi odtamtud chtěl odejít?" zeptal se tiše a naklonil hlavu ke straně.

„Ani nevím..." natáhl jsem k němu ruku a lehce ho pohladil po tváři.

Jimin se do doteku opřel, a kdyby mohl, snad by i zavrněl. Trochu jsem se nad tím ušklíbl.

„Možná jsem tě prostě chtěl mít jen pro sebe."

„Hmm..." broukl Min a stejně jako předtím v té šatně se vyhoupl na špičky a políbil mě.

Vymykalo se to všemu, co jsem s ním zatím zažil. Tenhle polibek byl prostě jiný, pomalý, vláčný, ale pořád vášnivý. S ochotou jsem s ním spolupracoval. Obmotal jsem mu ruce okolo pasu a přitáhl si ho blíž. Odtáhl jsem se kvůli vzduchu. Jimin si se zavřenýma očima nejdříve olízl a následně zkousl spodní ret. Zadrhl se mi dech.

*Proč mi tohle dělá?*

Chytil jsem ho za bradu, palcem uvolnil ret ze sevření jeho zubů a lehce po něm přejel.

„Proč z tebe tak šílím?" zašeptal jsem mu do rtů a znovu ho políbil.

Cítil jsem, jak se usmál.

„Možná... protože... jsem neodolatelný," dostal ze sebe mezi polibky.

„Zase si nefandi," vyplázl jsem na něj jazyk, když jsem se od něho odtáhl.

Jimin s úsměvem zakroutil hlavou. Odstoupil ode mě a stáhl ze sebe bundu, kterou pověsil na věšák, pak pohodil hlavou ve vyzývavém gestu. Ani jsem se nepohnul a jen ho sledoval s lehce nechápavým výrazem. S mírným povzdechem došel zpět ke mně. Podíval se mi do očí, pomalým pohybem mi stáhl bundu z ramen. Věnoval mi provokativní úsměv, elegantním pohybem se otočil, přičemž pověsil mou bundu k té jeho a vydal se do útrob svého bytu.

Trochu zasněně jsem šel za ním. Sklouzl jsem očima po jeho těle a zastavil se u jeho zadku. Sklopil jsem hlavu a pohled mi padl na menší stan v mých kalhotech.

*Wow, tak tohle se mi nikdy nestalo,* lehce jsem se nad tím ušklíbl.

Jiminovi v patách jsem vstoupil do jeho ložnice. Nějak jsem si nevšiml, že se Jimin zastavil, takže jsem do něho narazil. Automaticky jsem kolem něj obmotal ruce, abych udržel rovnováhu, čímž jsem se víc natiskl na jeho záda.

„Co blbneš?" zasmál se potichu a otočil ke mně hlavu.

Opřel jsem se bradou o jeho rameno, a ještě víc ho na sebe natiskl. Slyšel jsem, jak se trhaně nadechl.

„Kookie... to," zašeptal, v jeho očích se zrcadlilo překvapení a trochu strach.

Došlo mi, co má na mysli. Lehce jsem se usmál a s letmým přikývnutím ho políbil na lehce odhalené rameno. Min s prudkým výdechem sklonil hlavu. Povolil jsem sevření svých paží a rukama začal klouzat po jeho těle. Prsty jsem lehce přejel po lemu jeho trička a vklouzl pod něj.

„Máš ledovou ruku," zašeptal Jimin se smíchem v hlase a odtáhl se. S úsměvem vzal mou dlaň do své a dovedl mě k posteli, na kterou se posadil a mě stáhl sebou. Rozplácl jsem se vedle něho jak vorvaň na souši a propletl naše prsty. Jimin sebou praštil vedle mě a zavřel oči. Chvíli jsme tam prostě jen leželi.

„Jimine?" promluvil jsem do ticha a otočil se k němu, načež jsem zjistil, že usnul. S povzdechem jsem se zvedl a přesunul spícího Jimina, tak aby ležel normálně. Ještě jsem z něj i ze sebe sundal džíny a lehl si vedle něj. Jakmile jsem si lehl, Jimin se otočil na bok a objal mě, čemuž jsem se potichu zasmál. Nic roztomilejšího jsem snad ještě neviděl. Letmo jsem ho políbil na čelo a zavřel oči. Byl to dlouhý den.

Jimin

Otevřel jsem oči a zase je rychle zavřel, protože mě oslepilo prudké světlo. Otráveně jsem zavrčel. Bolela mě hlava a celkově mi bylo fakt zle. Slyšel jsem klapnutí dveří, tak jsem pootevřel oči a snažil se zaostřit.

*Můj bože já si někoho přitáhl domů! Jsem vlastně vůbec doma?* panikařil jsem v duchu.

Když se mi povedlo zaostřit, s úlevou jsem zjistil, že osoba, která právě přišla, je Kookie.

„Ahoj, jak ti je?" zašeptal a posadil se vedle mě.

„Zle," zabručel jsem a pokusil se posadit.

Kook na mě trochu pobaveně koukal, ale mlčel.

„Co se včera dělo? Moc si toho nepamatuju... vlastně skoro nic," opřel jsem se o zeď a unaveně vydechl.

Jungkook na mě stále bez hnutí koukal, ale tvářil se lehce vyděšeně.

„Ehm... P-přinesu ti prášek a vodu, jo? Chceš něco k snídani?" zakoktal a než jsem stihl něco odpovědět byl pryč.

Bylo mi fakt zle, tak jsem to neřešil, ale trochu mě děsilo, co se včera mohlo stát, že se chová takhle.

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

Hi~

Ano, vím nezvyk u mě vydávat v pondělí, alee.... Moje zlato má narozeniny a já jí nemůžu ani poslat dárek ;(  , tak alespoň tohle. Všechno nejlepší !

Adios~