Pohádky (rozhodně ne) pro děti

Královské Židobradí

Náš příběh začíná v dávných dobách. To tu jěstě běhali obří ještěři a lidé se mlátili klacky, když o přesně čtyři miliony let zde začala vládnout královna Židonie. Vládla ze svého hradu Žebráku a vládla vemli pevnou rukou, ta by se vám líbila pánové. Často se nechávala navštěvovat baronem Hrabišem, ale byla vypočítavá a jen ho využívala, aby stejně jako on, ještě více bohatla. K poddaným byla nemylosrdná, a obzváště k těm, kteří neměli na placení daní, k těm posílala exekutory.

Jenou za královnou přišlo takové staré vrásčité prase a jeho pravá ruka ovce a ptaly se královny na cestu do Prahy. Královna, jak měla ostatně ve zvyku, nebyla jejich návštěvou nadšena a nechala je za jejich drzost zavřít do žaláře. To prase totiž něčím strašně páchlo. Prase a ovečka se při zatýkání tuze bránili a prase kvýkalo seč mohlo. „Ehm, vážená královská výsosti, víte co je to passy? Vy!" snažilo se o rozhovor ještě prase a pak dodalo: „Jednou, až tomu tady budu vládnout, nechám vás..." Větu již bohužel nedokončilo, zajual ho totiž pozlacený popelníček.

Tak skočili prase a jeho pravá ruka v šatlavě a že se nacházela velde sklípu s lihovinamy, neměli se ani tak špatně. On byl hlídač šatlavy docela milý chlapík, vždyť denodeně zde potkával ty samé lidi. Tudle tu byl mladý mlynář Toník za to, že nakoupil obilí od svého známého, farmáře Franty a neodvedl z něho daň státu. Ostatně Franta měl celu hned velde.

Co čert ale nechtěl, dozvěděl se o tom baron Hrabiš, kterému se zrodil nápad. Tak pod rouškou noci, aby ho neviděli ani reportéři Blesku se připlížil až k hradu Žebrák. Vklouzl do podzemmích sklepení a už byl ve věznici. Žálářník tvrě spal a tak si od něho vypůjčil klíče a odemkl mříže, kde zrovna spali prase a ovečka. „Psst!" sykl na ně aby je probral ze spánku, jenže se mu povedlo probrat akorát hládače.

To bylo najednou v káznici rozruchu. Baron Hrabiš chtěl samozřejmě zůstat v utajení a pokoušel se uplatit stráž koblihou, jenže to nezabralo a tak vytáhl z kapsy jednoho Masaryka a povik ustal. To víte, pěti litry se dá koupit každý. Prase a ovce tedy konečne vstali a baron Hrabiš jim dal nabídku, která se neodmítá. Sepsali tedy smlouvu a podepsali ji, baronovi to šlo náramně, ale praseti to šlo hůře a tak to muselo dokončit to ovčí stvoření. To bylo štěstí, že měl Hrabiš zrovna jenu po kapsách. V té smlouvě se ve zkratce, abych vás nezatěžoval všemi třemi sty devadesáti pěti stranami, že prase a jeho pravá ruka převezmou vládu nad královstvím českém za to, že je Hrabiš vysvobodí z vězení.

Jak bylo psáno, tak se stalo. Baron půjčil praseti svůj kočár Quatro a vypařil se tak rychle jak se zjevil, bachař se o něco bohatší vrátil ke spánku. Všichni byli spokojeni. Tedy do té doby než se ráno probudila královna Židonie a zjistila, co se stalo. Všichni její vězni za jedinou noc utekli. Královna zuřila jak moc, že nechala bachaře samého zatknout a umístit za mříže. Naštěstí její hněv ale netrval moc dlouho, městem totiž jako na zavolanou projížděl princ Borat. Cestou do jů es end ej se zastavil se svojí družinou v podhradí Žebráku a všiml si prchajícíh vězňů, kteří mu řekli co se na hradě děje.

„Králofna Šidonie říkáš? Tak to jí deme setnout chafu!" a tak se vesničané s vidlemi a pochodněmi, vydali s Boratem v jeho zeleních plavkách v čele na hrad Žebrák. Cestou nabali tolik občanů, že mohutná dřevěná vrata vyskočila z pantů jako by byly z papíru. Celý dav si to pochodoval až před královnu. Ta byla zrovna zaneprázdněna uspokojováním svých biologických potřeb a neočekávala návštěvu. Když však dav vtrhl do její komnaty našli jí s šípem v hlavě. Někdo je předběh. Byl to její milenec Robin Úd, který jí vždy posílal milostné texty až z vedlejšího království připevněné na šípu. Dnes se bohužel vyjímečně trefil.

Od té doby se Borat vrací každým rokem, letos vyjímečně vynechal kvůli koroně, aby spolu s občany tohoto kraje oslavil toto jedinečné vítězství kdy opakují pochod na hrad Žebrák a vraždu panovníka. Tuto slavnost zavali příhodně Židobraní. Možná i to důvod proč se zde volí jednou až dvakrát do roka nový vládce.