Wife Swap (ff Louis Tomlinson) POMALÉ UPDATES

Co prosím???

"...Vlastně žádám jenom jednu věc. Chtěla bych vědět, jak funguje normální manželství. Práce, děti, rodinné obědy a společné večery. Chtěla bych poradit, jak to zjistit." "Zkuste výměnu manželek." řekla mi upřímně doktorka. Koukala jsem na ní jako na tornádo uprostřed Londýna.

"Opravdu pochybuji, že to projde. A je to dost blbej nápad." Pověděla jsem jí upřímně. Opravdu o tom pochybuju. Modest to nikdy nedovolí. Už párkrát jsem se je snažila přesvědčit, abych alespoň mohla s nimi na tour, ale jediné, čeho jsem docílila, je, že domů jezdí skoro každé tři tejdny.

"A zkusila jste to?" zeptala se mi znova doktorka.

"To nemá smysl. Přijdu až si to urovnám." Řekla jsem a zvedala se. Ještě jsem se na ní podívala.

"Bude to fungovat?" opatrně jsem se zeptala s obavami v hlase. Pouze jemně přikývla a pousmála se. Kývla jsem hlavou na rozloučenou. Rychle jsem odešla a venku si odchytla taxíka. Dala jsem mu velké zpropytné a vlezla si do domu. Rychle jsem si sundala boty, kabát a kabelku odhodila do kouta předsíňe. V obýváku jsem si zasedla na gauč a otevřela počítač, co nám leží na konferenčním stolku neustále. Dala jsem do googlu výměna manželek a klikla na oficiální stránky.

"Slečno Bradliová? Již vás očekávají." pověděla mi sekretářka. Už to jsou tři dny od mojí návštěvy manželské poradny. Definitivně jsem se rozhodla a chci zrušit smlouvu s Eleanor. Jsme kámošky a já vím, že se jí neuvěřitelně líbí jeden kluk z naší oblíbené restaurac, takže mi nepřijde fér, aby hrála mojí roli. I když si Louis myslí, že to nevydržím, já vím že ano. Miluju ho a brala jsem si ho s vědomím, že to jednou přijde. Sedla jsem si na křesílko v kanceláři Simona. Byl zabraný do svého počítače a ani si mě nevšiml.

"Ahh, Christine. Už jsi tady.? Tak.." vyzval mě nepřímo k odovědi, co se děje. Věděla jsem, že mu to dojde. Simon je sice před zraky lidí přísný, ale v soukromí... Dobrá je i z části stejný, ale ve většině ho zajímá, co se s vámi děje. Je v celku docela milý.

"Chci zrušit Eleanořinu smlouvu... A... A... A chci jít sem... do tohohle. Já vím, že to asi nepůjde, ale já musím." Položila jsem před něj z půlky vyplněné papíry. Nikdy jsem se necítila takhle špatně. Nemyslela jsem si, že budu v situaci, kdy budu muset žádat o takhle velkou a důležitou věc. Ale už to nezvládám. Nedokážu spát s pocitem, že on je někde na druhé straně zeměkoule a taky nedokáže usnout. Simonovi se na čele vytvořila malá vráska, ale dál to četl. Povzdechl si a posunul ji ke mně.

"Za třičtvrtě hodiny bude Louis doma. Dej mu to podepsat." Pověděl mi upřímně. Podívala jsem se na něj a vykulila oči. Nechápala jsem, co se tu stalo.

"Ale doma má být až za týden." Částečně jsem se zeptala a pověděla to jako samozřejmost.

"Nezvládal to, tak si vydupal volno a přijel za tebou. Doufám, že víš, že jestli od něj odejdeš, zlomíš mu srdce."

Dojela jsem rychle domů a ani se moc nezabývala tou smlouvou. Mám tu Louise na tři dny, kdo by nebyl šťastný. Rychle jsem odemkla a už u botníku jsem uviděla jeho boty. Usmála jsem se a rychlým krokem přeběhla do obýváku, kde jsem ho našla,  jak hraje FIFU. Před pár dny jsem koupila 2015ku a ještě jí nehrál. Nedivím se mu. Oba dva jsme na ní závislý. Některé páry sledují romantické filmy, ale my ne. My sledijeme fotbal a dáváme si utkání ve FIFĚ. Trochu se nad tím vztekal a tak jsem se rozhodla ho uklidnit. Připlížila jsem se k němu a chtěla ho povalit, ale on mi na sebe stáhnul dřív než jsem to stihla. Trochu jsem vykřikla. Zvedla jsem svoje oči k němu.

"Furt nevím jak tě přivítat." řekla jsem mu na rovinu.

"Na tom mi nezáleží. Ty jsi to nejlepší přivítání na světě." Pošeptal mi do vlasů a dal mi polibek na čelo. Pak se přes nos přesunul na moje rty a pořádnneně mě políbil.

"Chyběla jsi mi, ženo."

"Ty mě taky, muži.... jak je v americe?" Furt mi hladil ve vlasech. Ani jsem nic nevnímala. Důležitej byl jen on a jeho ruka v mých vlasech. I jeho vůně byla důležitá. Já ne. On je tu se mnou a na tom záleží. Po chvíli do mě drknul.

"Co prosím?" Pověděla jsem mu.

"Chtěl jsem vědět, co se děje. Jsi zamlklá, nevíš, o čem mluvím, a pod mým dotykem se klepeš. Udělal jsem snad něco?" Začal se okamžitě strachovat. Jako bych mu snad řekla větu typu musíme si promluvit... o samotě. Jak já tu větunesnášela. Znamenala vždy jen potíže. Naposledy jsem ji slyšela už dávno.

Přítel mi to řekl na jedné párty a rozešel se se mnou. Myslel si, že jsem těhotná. Byl na to tak alergický, že si vedl zápiss podrobněji než já. Ale jsem za to vlastně ráda. Nejen, že jsem hned druhý den dostala krámy, ale ještě ten večer jsem potkala Louise. Byla to blbá náhoda. Také jsem jí slyšela od matky. Ta mi jí řekla ten samý večer, ale než jsem potkala Louiho. 5ekla mi po té, že jsem kráva, že si nechám odejít jejího s největší pravděpodobností budoucího zetě, a tak mi vyhodila na ulici. Díky tomu jsem potkala Louise. Nasedla jsem do taxi a řekla řidiči, ať mizaveze na poslední adresu, co jel. Byl to sousední barák tohohle a já si chtěla ustlat u nich na lavičce, ale vyběhl na mě ten jejich příšerně náladovej vlčák. Přešla jsem teda k Louimu, usnula na lavičce, a probudila se u něj v posteli. Měla jsem práci i školu a tak jsem ho poprosila, jestli u něj můžu bydlet, že mu za to budu platit a budu něco jako hospodyně. Vzal to. Postupně jsem se seznámila s klukama a začala jsem s Louisem trávit společné večery. Většinou jsme usnuli na gauči nebo u něj v ložnici, teď uuž u nás. Je tam totiž skvělá telka. A zanedlouho jsme bez sebe nedali skoro ani krok. Nebo alespoň bez vědomí, že na vás ten druhý myslí.

Chvíli jsem ještě zarytě mlčela a, chtě nechtě, se musela zvednout a dojít pro ty blbý papíry. Nejen, že se mi tam bez něj jít nechtělo, ale zkazili jsme si tak úžasnou chvilku. Pokoji pro hosty, těš se na mou přítomnost. Vrátila jsem se ještě pomalejším tempem, než jsem odcházela. Bylo to mučení, a když jsem si dovolila zvednout svůj pohled do jeho tváře, hned jsem litovala. Bál se snad víc než já. A to bylo co říct. Já jsem se bála, že se po tomhle mém odvážném přání, bude chtít dát rozvést a to bych pak už neměla pro co žít. On by mohl zpívat, ale já jsem studentka s dvěma brigádama a můj jediný život je můj manžel. Párty pro mě skončili už na střední a moji přátelé si myslí, že žiju téměř pod mostem. Přitom já si žiju na úrovni Prada, Channel a Gucci při nejmenším. I když toho nevyužívám často, pro pracovní schůzke Louise mám celou jednu skříň plnou těchto kousků. A to skoro nikdo neví, že jsme manželé, protože i přes to, co je v mé občance, pasu a kartě pojištěnce, používám své jméno za svobodna. I když Louis tvrdil, že ho mám klidně používat, že se mezi jeho sestrami ztratím.

"Miláčku, víš, že tě miluju a proto si prosím neber k srdci to, co ti řeknu..."

"Rozvodový papíry nepodepíšu." Vyhrkl okamžitě Loui. Uf. Rozvádět se nechce. Chvilku jsem se na něj dívala a pak se musela zasmát. Vypadal jako štěně, kterému jste snědli jídlo. No fakt.

"Já nechci rozvod! Nikdy!!! To si laskavě zapamatuj. Ale, nenaštvi se, byla jsem v manželskej poradně," už se nadechoval, že něco řekne, ale já zakroutila hlavou a tak si jenom podepřel hlavu rukami opřenými o kolena a snažil se lépe poslouchat: "... poprosila jsem je o radu. Radu, jak zjistit něco, co bych chtěla zažít..." posadila jsem se vedle něj a chytla jeho ruce: "Nechápej mi vůbec špatně. Já miluju náš společnej život, miluju tebe i tenhle dům i kluky. Tebe víc. Ale.... chtěla bych vědět, jaký život žijou ženy v mým věku. Normální život. Nejdřív jsem tu možnost zamítla, protože by jsi byl smutný, že jsem ti vrazila kudlu do zad, ale to jsem neudělala a nikdy neudělám. Znáš mě líp než kdokoliv jiný. Ty jsi tu pro mě vždycky a už mnohokrát jsi zažil, že po něčem pátrat nepřestávám, dokud to nenajdu. Chtěla bych si to vyzkoušet alespoň na těch čtrnáct dní...." Hluboký nádech a výdech.

"Chtěla bych jít do Výměny manželek."                    "I would like to go to the Wife swap."