Pět vyvolených

Cestování?

💙Kolli💙

Ucítila jsem nějaký předmět. ,To bude ono!, řekla jsem si a čapla tu věc. Švihla jsem a.....

Najednou jako by tu žádný voják nebyl. Zápach krve však zesílil. Vodní hladina, která byla do téhle chvíle všude, zmizela a já stála s kosou před vojákem. A pak jsem to pochopila. Z vody v tůňce se vytvořila zbraň a tou jsem vojáka porazila. Přede mě dopadla hlava. Ze zavřených očí se uvolila červená slza a hlava se vypařila. Přikryla jsem si ústa rukou a začala plakat. Zabila jsem ho. Podívala jsem se na ostatní. Sledovali mě s pusou dokořán. ,,Vida spojila jsi se s duchem elementů vody," řekla Míša která se tu zase objevila. ,, Já, já ho zabila," zašeptala jsem.

Ozval se křik. Nebyl to lidský křik, museli to být tedy další vojáci. Sáhla jsem do vody a vytáhla čtyři dýky. ,,Sama to nezvládnu," řekla jsem a podala je ostatním. Vynalézaví Mango si na dýku připevnil vlákno aby byla více efektivní. Ucítila jsem pach přicházející ze všech stran. Byli jsme v pasti, obklíčili nás.

I když nás bylo málo s pomocí Míšiných schopností jsme většinu vojáků porazili. Sice mě dost ošklivě probodli nohu ale dokázali jsme to. Ve vzduchu byl cítit kouř. ,, Někdo zapálil les!" zakřičela Sabi a zhroutila se na kolena. ,Ve složce bylo napsáno že ovládá zemi, je s tím snad spojený veškerý život?' zeptala jsem se a usekla hlavu jednomu z vojáků. ,, Musíme odtud!" zakřičela Míša a vytvořila nějakou kulatou věc. Vzala Sabi a odnesla ji k té věci. Mango mě chytl za ruku. ,,Musíme pryč!" zakřičel a táhl mě pryč. Vykroutila jsem se mu a spadla protože jsem nedržela balanc. Míša vojáka za mnou odrazila a zrejmně něco řekla Mangovi přes myšlenky protože mě vzal do náruče a běžel ke kulaté věci. ,, Skočte dovnitř!" Míša udělala štít a držela vojáky dál od nás. Sabi vlezla do fialového kruhu a zmizela. To samé Péťa. Mango mě postavil a šel se mnou k fialové hmotě. Při doteku reagovala menším zvlněním. Bylo to fascinující. Nebyl ale čas hmotu zkoumat, museli jsme pryč. Mango vkročil první a hmota ho pohltila. Ostýchavě jsem prošla za ním. Polilo mě teplo, příjemný pocit.

Dostali jsme se pryč jen tak tak. Nohu jsem měla ovázanou a položenou na židli. Míša přecházela sem a tam po Stromovém domě a přemýšlela. ,,Pokud to chápu dobře," začala jsem a Míša se zastavila, ,,tak jsem našla část své moci?" dokončila jsem větu. Míša kývla.

Na neznámém místě z jiného pohledu ve stejný čas

Šel jsem rychle. Bílé vlasy mi vlály a černý plášť stejně tak. Zavolal si mě můj pán. Cestou v nekonečných chodbách jsem přemýšlel o co jde. Úkol? Mise? Pokazil jsem něco? Nebyl čas rozhodnout se jaká z těch možností je ta pravá protože jsem už stál před velkými dveřmi z tmavého dřeva. Zvedl jsem ruku a zaklepal. ,, Pojď dále!" ozvalo se a já vstoupil. Na pravé straně bylo větší okno s výhledem na moře. Na druhé straně byli obrazy na zdech a odpočinková zóna. Místnost nebyla velká, spíš naopak. Útulnější místo jsem neviděl. Za větším dubovým stolem seděl muž středního věku a netrpělivě ťukal prstem do stolu. ,, Vítej 05, jsem rád že jsi přišel tak brzy," řekl a přestal ťukat prstem. Podíval jsem se na tapiserii na zdi za mužem a pak se uklonil. ,,Přišel jsem nejdříve jak to jen šlo," odpověděl jsem. Muž, můj šéf, mi podal složku. ,,New Selection našla těch 6 vyvolených kteří ovládají magii. Hádej kdo je ten šestý," řekl a já otevřel složku. Bylo tam šest fotek 14 - 16 letých dětí. ,, Poznáváš někoho?" zeptal se mě šéf. Zadíval jsem se na jednu z fotek. Pod ní bylo napsáno Míša - Element ducha. ,,Tahle pro nás pracovala," řekl jsem a ukázal na fotku. Šéf kývl. ,,To jí jsme pomohly z poloviny ovládnout její moc," řekl jsem a zavřel složku. ,, Přesně a proto ti dávám tuhle misi. Nesmí ani jednoho z nich zranit, potřebujeme je," řekl šéf a ukázal že můžu jít.

Vrtalo mi to hlavou. ,Proč by zrovna ona někomu ubližovala?' Naboural jsem do Sui. Byla jako moje sestra. ,,Ahojky Liame," řekla a upravila složky. V New Selection jsem vyrůstal. Jméno jsem neměl tam mě Sui pojmenovala. ,,Ahoj Sui," řekl jsem a usmál se. ,, Máš misi že ano?" zeptala se. , Zná mé jako své boty.' Kývl jsem. Popřála mi hodně štěstí a odešla.

Něco jsem si uvědomil. Já a Sui jsme byli u toho když lidé držící elementy vstoupili do laboratoře a já chytil právě Míšu. Kdyby mi to nepřekazila ta  vodní holka tak bych ji zabil. Sui naopak hlídala vnitřek a zavřela je uvnitř aby viděla jak si s tím poradí a vymyslela si tu falešnou nahrávku o tom, že potřebují pomoci. Ta vodní mi přišla chytrá i když ve složce není nic, co by říkalo že umí využívat elementy.

,, Vojáci běžte!" křikl jsem na ohavné ,,samuraje,, a sám šel jako poslední. Musel jsem překazit to co začali, nebo jim to alespoň stížit.

Seděl jsem na stromě a sledoval tu skupinu která byla bráněna chlapcem s nějakým lankem. Jeden voják kterého jsem na ně poslal se zkušeně vyhýbal. Pak dívka, která seděla u vody a ruku měla položenou na hladině prudce švihla a voják padl. V ruce se jí blískala modrá a černá kosa. ,, Takže přece jen ví jak kouzlit," zašeptal jsem si.

Utekli! Utekli mi!

💛Sabi💛

Ošetřila jsem Kolli aby jí rána nehnisala. Nikdo nebyl zranění kromě pár škrábanců. ,,Pokud to chápu dobře," začala Kolli sedící na židli a na druhé židli položenou nohu, ,, našla jsem část své moci," dokončila a Míša kývla. ,,Musím uznat že tohle je jasný důkaz o tom že magie existuje v našem světě," řekla jsem a opřela se o stůl. ,,Četla jsem hodně knih o magii, všichni fantazírují o aurách, divných viděních, snech jako předtuchy a tak. Chcete mi tedy říct že je možný klidně vidět aury?" zeptala se Kolli. ,,Ano," řekla Míša. Dávalo to smysl. Vojáci, zbraň odnikud. Část skládačky do sebe začala zapadat. ,,Pokud chcete odemknout magii všichni tak se musíme vydat podle mapy na ta místa co ukazuje. Nejpozději zítra musíme nakoupit věci a večer stihnout vlak," řekla Míša a zapíchla prst na mapě. ,,A tohle je naše první zastávka," řekla a já si přečetla název. Byla to hora, nepochybně v Evropě.

Probudila jsem se celkem brzy. Vzbudila jsem Kolli a Peťu. Mango seděl na okně a Míša se zrovna teleportovala doprostřed místnosti. ,, Já, Péťa a Mango půjdeme na trh a nakoupíme lampy a další drobnosti, Sabi a Míša nakoupí stan," rozdala Kolli úkoly a čapla batoh. ,,Sejdeme se tu ve 12:00, přesně," oznámila Míša, chytla mě za ruku a vcucla mě fialová hmota.

Po dlouhé době nová kapitola! *Poplácá se po rameni* Já vím zasloužím si ukamenovat protože poslední kapitola vyšla 6. listopadu a tahle vychází 19. prosince. Dostávala jsem otázky na knihu Prokletí bílé zimy tak tady zodpovím důležitou informaci. Začala jsem druhou knihu! Vyjde ale až opravím první knihu aby jsem se orientovala. Když se vám někdo snaží umlátit masem místo mečem tak to tu opravu opravdu potřebuje. :D Pokusím se udělat korekturu do štědrého dne ale nic neslibuji. Mějte se Rubíci!