Pět vyvolených

Vlak - 2.část

💜Míša💜

Mango si četl něco na obrazovce od Kolli a Péťa se učila něco do školy.....

Vlak začal zastavovat. Mobil mi ukázal že naše cesta potrvá další 4 hodiny což jsem brala jako muka. 10 hodin ve vlaku je opravdu dlouhá doba a já za ní už stihla prochodit celý vlak, koupit si něco v jídelním voze a přečíst nespočet časopisů. Kolli se při zvuku skřípání kolejí probudila a podívala se co se děje. ,,Jenom mezistanice," vysvětlila jsem. Odpovědí mi bylo kývnutí. Kolem okénka se prohnalo malé dítě a za ním běžela starší vysoká blondýnka a snažila se dítě chytit. ,,Odskočím si," řekla jsem a vylezla na chodbu. Vřava a tlačenice ustupovala čím více jsem byla dál ode dveří. Sledovala jsem dítě s blondýnkou a když jsem byla před nimi vystoupila jsem a počkala až ke mě doběhnou. Blondýnka mi v cuku letu vrazila malý papírek a běžela dál.

,,Agentko 032, zastavte postup Vyvolených společně s agentem 05. Místo setkání: zadní část vašeho vlaku přesně v 7:00 tohoto dne.,,

NS - PW

Papírek jsem si strčila do kapsy a vrátila se k nám do kupé. Velitel mi přidělil dobrého agenta takže se zvyšuje šance na úspšné zatčení Vyvolených. Před kupé jsem se srazila s mužem oblečeném do tmavého oblečení, hnědé vlasy mu trčeli pod čepicí do všech stran a omluvně mě sledoval modrýma očima. Kývla jsem na něj a vrátila se do kupé. ,,....Jak mám vědět co mám za schopnosti?! Ještě jsem je neodhalila všechny a navíc se vyznám v dedukci a mechanice....." Kolli horlivě vykřikovala a při tom máchala rukama a tahala se za vlasy. Neposlouchala jsem. Zatlačila jsem její hlas do pozadí a přemýšlela nad dopisem od našeho pána. New Selection je rozdělená na dvacet sektorů, každý sektor má svého pána který ho ovládá. Já jsem pod veleím Phila Walkera. Velí sektoru 13 který je zaměřený na nadpřirozeno. Phil Walker je dobrým vůdcem proti Vyvoleným.

Kola vlaku zaskřípala a vlak se rozejl. Nejprve pomalu ale rychle jsme nabraly požadovanou rychlost. ,,Kam to vlastně jedeme?" zeptala se Sabi a já otevřela oči, podívala se na ní a vzpřímeně se posadila. ,,Jedeme do Ruska, přesněji aktuálně jedeme za mým známím aby nám půjčil soukromé letadlo a nebyli jsme tak na očích," vysvětlila Kolli a dala si sluneční brýle na oči. Sabi pokývala hlavou v pochopení. ,,Sále nechápu proč my," zeptal se Mango ale jako otázka to neznělo. Zasněně se díval přes Kolli oknem ven kde se krajina rychle měnila.

💙Kolli💙

Míša přesně v 7:00 odběhla. Naše cesta měla trvat ještě asi dvě hodiny a já je využila k plánování s Ann. V 9:10 nás její přítel vyzvedne na nádraží a odtud pojedeme na její letiště. Tam si nastoupíme do letadla a poletíme na místo kde někdo z nás objeví schopnosti. Ann bude naším pilotem a Markus, který je její přítel se postará o letiště zatímco bude Ann s námi.

Míša se dlouho nevracela. Péťa nervně klepala prsty do sedadla a nohou do podlahy. Vyhlížela jsem z okna a napřímila se když jsem ucítila černé hady, stejné jako když jsme utíklali z města. To znamenalo přítomnost bílovlasého. Podívala jsem se ke dveřím. Kolem našeho kupé prošel muž se kterým jsem se střetla pohledem. Kolem s sebe měl černé hady jako bílovlasí ale tohle nebyl on. Tedy spíše tak nevypadal. Měl hnědé vlasy, tmavou čapku a kabát. Bledá pleť která byla u bílovlasého obvyklá byla nahrazena normáním odstínem tělové barvy. Ukázal ať mlčím a odešel směrem ke kabině strojvůdce. Za ním se protáhla Míša také převlečená ale hadi byli stejní i tak. Mlčela jsem tak jak mi bílovlasí naznačil.

Odpočítávala jsem pět minut a u toho poslouchala zvuky. Jak jsem čekala ozval se výstřel a pak křik. Otočila jsem hlavu k okénku a sledovala vzdalující se postavy ženy a muže, tedy Míši a bílovlasého. Vlak s sebou škubnul. Po druhém, silnějším, škubnutí sletěli naše zvazadla z horního prostoru a při posledním nárazu, kdy se vlak zastvail uplně, jsme se na zemi váleli všichni. Odsunula jsem krosnu z mojí nohy a zvedla se. Pomohla jsem Pétě na nohy a chvíli přemýšlela co se stalo. ,,Možná vběhlo na koleje nějaké zvíře," řekla Sabi s obličejem na skle okínka. ,,Možná," dumala jsem a odtáhla jí od okénka. Podívala jsem se na mechanizmus který měl okénko umožnit otevřít. ,,Automatická západka, nepatří do těhle modelů vlaku, vlastně jí vidím ve vlaku poprvé," řekla jsem a zakreslila si výrobní číslo a tvar západky. ,,Někdo nám to sem dal aby jsme nemohli nepozorovaně ven?" zeptal se Mango s nepochopením. Podívala jsem se ven na lidi vyskakující z okýnek na štěrkový kopeček a poté běží minimalně 5 metrů od vlaku. ,,Nemyslím si že by to mělo být proti nepozorovanému utěku, spíše přímo nám to má zabránit v útěku," řekla jsem a podívala se dopředu na vlak. ,,Cože?" Okamžitě jsem popadla krosnu a otevřela dveře kupé. Madlo začínalo být horké a španě se tak manipulovalo s jakýmkoliv kovovým držadlem. ,,Pokud nechcete být hranolky tak si pohněte," řekla jsem a pomocí košile kterou jsem měla u pasu otevřela i dveře do druhého kupé. Byla tam stejné západka jako v našem. Kolem nás se linul tmavý kouř který štípal v plicích a dusil nás. Pomocí košile jsem otvírala dveře a hledala únikovou cestu. ,,Mango, vyndej lahev s vodou," řekla jsem a zastavila. Mango mě poslechl a já s velkou námahou vytvořila každému na ústech i nosu bublinu aby nás kouř z ohně neudusil dříve něž vylezeme ven. ,,Pomoc!" Z kupé které bylo asi dvacet kroků od nás se linul dětský pláč a křik o pomoc. Podívala jsem se na ostatní s otázkou zda to také slyšeli a rozešla se ke kupé. Viděla jsem dvě šedé aury. Strach. Zkusila jsem kliku ale byla jako by se zasekla jak bylo i ostatních kupé. Loktem jsem vrazila do skleněného okna ve dveřích a podívala se do zakouřené místnosti. Seděla tam holčina s malým uzlíčkem v náruči. Z lahve jsem si vzala vodu a udělala oběma dětem podobné bubliny aby se nedusili kouřem. Podala jsem Mangovi krosnu a vlezla oknem dovnitř. ,,Nebojte se, pomůžeme vám," řekla jsem a přistoupila k dívence od sazí které byli všude ve vzduchu.

Výbuch. Padám. Dunivá rána. Ať se stalo co chtělo udělalo to pěkný randál. Popadla jsem rychle děti a přes okénko je podala Sabi a Pétě. ,,Musíme odtud vypadnout, musíme už být u dveří ven," řekla jsem a prolezla oknem k ostatním. Mango mi podal krosnu a já košilí otevřela další dveře. Po pravé straně jsem si všimla dveří které vedli ven. Nebyla na nich žádná západka a tak jsem zmáčkla kliku a okamžitě ucukla. ,,Je horká," oznámila jsem a přeložila víckrát košili. Ruka mě pálila jako čert ale i tak se mi podařilo otevřít dveře a vypadnout na stěrk po kterém jsem se zkutálela až do trávy. Bublina zmizela jak mě tak ostatním kteří už byli venku také a opatrně slézali ke mě. Péťa a Sabi mě obešli a donesli děti ke skupince lidí kteří byli venku už nějakou dobu. Mango mi pomohl na nohy a šel za nimi také. Já jsem se podívala co se s vlakem stalo. Naboural do stromu.... Bylo mi jasné že za to může Míša a bílovlasí ale proč?