mafie

4

Probrala jsem se v posteli. Koukla jsem se všude okolo a všimla si postavy co seděla v křesle naproti mé posteli. Lekla jsme se a rychle se posadila. Posunula jsem se blíž k čelu postele o které jsem se opřela. Koukla jsem na něj. „tak ses už probrala.“ řekl s úsměvem na tváři. On se zvedl a přesunul se na postel. Rozhlidla jsme se po pokoji a všimla si dveří od koupelny. V tu chvíli jsem střídala pohled mezi ním a dveřmi. On se ke mě posunul ještě blíž a chytil mě za ruce. Trhla jsem sebou a koukla se na ruce a pak jemu do očí. „neboj kat ty dveře ještě dneska vyměním. Teď se obleč a přijď dolů na snídani.“ rekl a odešel pryč. Vstala jsem a odešla pomalu do šatny. Všechny skříně, skříňky a šuplíky byli otevřený. Rychle jsem vyběhla k poličce s oblečením kde byla schovaná elektronika. Nebyla tam a místo toho tam byl vzkaz.
Milá katrin, tvé věci jsem uklidil na bezpečnější místo. Trochu mi přijde nezdvorilé schovávat to do skříně ale s tím už nic neudělám. Děkuju za pochopení A.
Dočetla jsem dopis. To je ale hajzl. Rychle jsem se oblékla do teplaků a trička. A začala jsem uklízet aby tu byl pořádek. Když jsem měla uklizeno udělala jsem rychlou higienu a upravila se. Vydala jsem se opatrně ke dveřím. Vzala jsem za kliku. Ta povolila a otevřela dveře. Pomalu jsem šla chotbou až ke schodům. Došla jsem dolů kde jsem už vyděla Alexe jak sedí u stolu. „no konečně. Co ti tak dlouho trvalo?“ rekl a ukázal na místo naproti němu. Koukla jsem na židli a sedla si. Najednou jedna holčina přinesla snídani. Byly to míchaný vajíčka. Mňam. „katrin, odpověz mi proč ti to tak dlouho trvalo? “ koukla jsem na něj ale neodpověděla. On najednou vstal ze židle a rozešel se k mě. „uklizela jsem si v šatníku“ řekla jsem rychle. Kouknal na mě jak na zjevení. „milá katrin, na tohle tady jsou uklízečky takže až ti příště řeknu aby jsi se oblékla a došla na snídani tak se jen oblečeš a dojdeš na snídani, nic víc nic míň. Chápeš.“ koukala jsem se mu do očí. „chápeš mě“ to už zakřičel a já rychle přikývla. „dobře, teď jes“ to už řekl klidně. Vrátil se na svoje místo a dojel snídani. Koukal na mě a čekal až to dojim i já. Když jsem dojela koukla jsem se na něj. „můžeš mi prosím vrátit mobil a laptop?“ zeptala jsem se opatrně. On ale svrastil čelo a naštvaně se mi podíval do očí. „milá katrin. Nevrátím ti tvé věci dokud je můj kamarád trochu neupravý.“ řekl ale mě to akorát naštvalo. „jak upraví, vždyť to jsou moje věci.“ jenže to jsem nemalá říkat protože Alex se nasral a vstal a během sekundy byl u mě. Vlapil mi facku a já se zapotacela a spadla že židle. Alex šel ke mě čím dál blíž a každým jeho krokem jsem se posunula dal od něj. Jenže to bych nebyla já kdybych neměla takovou smůlu a zachvilku se nedotýkala zdi. Alex mě chytil pod krkem a vytáhl do stoje. „katrin, takže teď si objasníme pravidla které si budeš pamatovat.
Za 1. Budeš mě poslouchat na slovo
Za 2. Nebudeš drzá
Za 3. Budeš mi odpovídat na otázku když se tě zeptám.
Za 4. Nebudeš mluvit když nebudeš vyzvána
Pokud neuposlechneš bude tě čekat trest. Pochopila?“ koukala jsem mu do očí a snažila se povolit jeho sevření ruky. „pochopila“ zařval na mě a sevření zesílil. „ano“ řekl jsem chraptivim tichým hlasem. „dobře, teď vypadni do pokoje“ řekl a hodil se mnou o zem. Začala jsem kašlat. Ze všech sil jsem se snažila nadechnout. Z očí mi začali týct slzy. „řekl jsem ti ať vypadneš“ zakřičel ne mě a já se pomalu zvedla a odbelhala do pokoje. Sedla jsem si na postel a pomalu a zhluboka se nadechovala. V tuhle chvíli jsem se rozhodla že se odsud musím dostat.