Více životů v jednom (Riren/Ereri) (POZASTAVENO)

💃5💃

     „Erene? Můžeš na chvilku?" zavolá si mě trenér.
     Nechám moderního tance a odejdu za ním do rohu tělocvičny „co potřebujete?"
     „Dnes mají přijít nováčci, jako každý rok, však to znáš. Nechceš před nimi zatančit jednu ze svých choreografií? Mohl bych požádat vás všechny předvést něco, co tu cvičíme, ale ty tu tančíš své vlastní pokaždé před tréningem a po tréningu. Při tréningu se soustředíš a prožíváš hudbu, ale když jsi pouze sám a tančíš své tvorby, jsi úplně jiný. A já bych chtěl, aby nováčci viděli, co s nimi dokáže udělat vcítění se do hudby. Mohl bys?"
     Jsem ohromen jeho slovy. „Přeháníte to. Ale bude mi ctí předvést jeden ze svých tanců."
     Trenér se na mě usměje. Krátce poté začínají chodit lidi na tréning. To už uplynuly dvě hodiny? Nějak to utíká.

***

     „Vypadá to, že už dorazili všichni. Pro ty, co tu nejsou noví, prosím postarejte se o nováčky. A teď k nováčkům. Doufám, že se vám tu bude líbit. Nejspíš vám nepůjde vše za týden, ale to se časem poddá a já plně věřím, že z vás budou dobří tanečníci moderního tance. Doufám, že vás tance baví, pokud ano, bude to o hodně snazší. A až se zažijete do hudby, budete ve svém světě, kde budete dobrými tanečníky. Předpokládám, že dnes spíš budete koukat a učit se, možná i zkoušet. Spíš si okoukáte jak to tu dnes chodí. Ale nebojte, na tanec taky dojde. A teď... Erene?" zeptá se mě a já se postavím a začnu na reprákách hledat jednu píseň. „Eren vám ukáže jedno ze svých díl, co stvořil. Tanec miluje víc než kdokoliv jiný a to uvidíte i na jeho tanci. Doufám, že vás okouzlí stejně tak jako mně."
     Stoupnu si doprostřed místnosti tentokrát ne před zrcadlo, ale před nové přírůstky „není to ještě dokončené pracuji na tom od včerejška, tak snad se bude i tak líbit," informuji a kývnu na spolutanečnici, která pustí píseň. Sotva se rozehraje hudba, nervozita zmizí a já se ponořím do choreografie a písně, kterým jsem věnoval tolik pocitů.

     Sotva začal tančit, všechny omámil. I mě. Nikdy jsem netušil, že se dá tančit i takhle. Ano, miluji tanec, ale nikdy mi nešel, a jak na něj tak koukám, tak ani nepůjde. 
     Jeho tělo odhaluje jednotlivými pohyby svaly. Vypadá úchvatně při tanci. Když se postavil do místnosti, připadal mi jako schopný, ale jen, co se rozehrála hudba, stal se někým úplně jiným. I když to není dokončené, je to úžasná choreografie.

     Skončil jsem v bodě, kde nevím, co dál. Všichni na mě koukali. Přímo civěli. Nevěděl jsem, co dělat. Docela jsem začal v hlavě zmatkovat. Jenže pak se ozval potlesk. Obří potlesk. Usmál jsem se, protože jsem nevěděl, jak se zachovat.
     „Tady máte názornou ukázku od nejlepšího."
     „Trenére, nepřehánějte," znervózním.
     „Vůbec nepřeháním, ba naopak, mám pocit, že tě při tanci s více lidmi brzdím."
     „To není pravda, učím se novým věcem," dává mi až moc chvály.
     „Chtěl bych, abys koukal na nováčky a případně jim radil, co jak dělat. Zvládneš to? Samozřejmě tohle platí pro všechny. Ale ty Erene si dej oddych."
     Přikývnu. Je mi jasné, že stejně teď budou dělat základy a to si moc nezatančím.
     „Isabel, vezmeš si protáhnutí?" zeptá se trenér jedné holky, co tu je už tři roky. Ta se s radostí ujme tohoto úkolu. Já si sednu na zem a pozoruji zbytek lidí v místnosti. Je jasné, že nemůžu pomáhat všem, koneckonců je to jejich první den. Spíš budu koukat, jak na tom jsou.

***

     Konečně je po tréninku. Takže mám tělocvičnu opět jen pro sebe. Miluji pocit volnosti, který se mi dává právě když jsem tady sám.
     „Měj se Erene, nepřežeň to," rozloučí se se mnou Isabel s ještě pár nováčky, které pozvala na zákusek do zdejší kavárny.

     On cvičí i po tréninku? Nebyl tu takhle náhodou už i ráno? Jak dlouho vydrží tancovat?
     Sotva se rozloučí s Isabel, spustí hudbu a začne tančit. Opět mě uchvátí.
     „Neměl by jsi jít? Muselo toho být na tebe hodně," zeptá se mě udiveně.
     „Je úplně jedno jestli se budu poflakovat venku nebo budu tady."
     Zkouší před zrcadlem složitou otočku „neříkám, abys šel, jen jsi byl pozván Isabel, ne? Tak ať ti neuteče."
     Pravda, mohl bych jít.
     „Užij si to s ní," popřeje mi.
     „Ty nepůjdeš?" zeptám se udiveně. Pořád se mi nechce věřit, že tu zůstává.
     „Dnešek vynechám."
     „Fajn, měj se."
     „Počkej," zavolá z ničeho nic. Znovu se na něj otočím „ještě jsi mi neřekl své jméno," usměje se na mě.
     „Levi," prohodím a odejdu.