2. kapitola

201 14 0
                                    

Abych nezapomněla ovládám všechny 4 živly, oheň,zem,vodu a vzduch.Přišla jsem domů a kdo tam na mě nečekal. Princ Edgar s mou nepochopitelnou matkou. Ušklíbla jsem se a chtěla jít dál... matka mě zastavila a šoupla k Edgarovi do pokoje. Ten blb v tom pokoji samozřejmě čekal a myslel si že je tak neodolatelný že mu pak padnu kolem krku. Ani náhodou až tak tupá nejsem.

Edgar:,, co je nelíbím se ti. Měla by sis uvědomit jaké máš štěstí že jsem si vybral právě tebe" a hnusně se zašklebil. Já jen stála a údivem žasla. Jak takovou pitomost mohl vypustit z úst. Bezeslovně jsem odešla pryč. Šla jsem se převléci do mého pokoje, žasla jsem. Na mé posteli ležely krásné černé šaty a u nich byl lísteček. A tam stálo:,, pro mou nebojácnou krásku"ukápla mi slza štěstí zároveň jsem se trochu zděsila, jak ví kde bydlím. Černé šaty jsem schovala hluboko do skříně a převlékla se do světlounce bílích. Vydala jsem se na večeři, když jsem dojedla šla jsem se prospat. Ráno jsem se vzbudila, seběhla ze schodů ukousla jsem si kousek chleba s modrůvkovou marmeládou a šla do pokoje. Převlékla jsem se do nádherných černých šatů a vyplížila se do temného lesa. Zase jsem si sedla na pařez a čekala. Byl tam cítila jsem jeho přítomnost. Otočila jsem se ale on tam nebyl. Bála jsem se a začala si tvořit živlenou ochranu. Nešlo to temný les neposlouchá elfi ze světlé strany. Někdo mě zezadu uchopil a otočil mě čelem k němu. Byl to on Fénix.

Jen pronesl:,, kdopak se tady objevil". Já se jen vyškubla z jeho náručí a řekla:,,musím ti něco říct ale slib že nebudeš naštvaný".
,,no povídej" pronesl a usmál se.
,,jsem princezna Sara ze světlé strany" pronesla jsem se stracem.

On jen řekl:,, můj otec mě zabije já temný princ se zamiloval do světlé krásky"a roztomile se usmál. Jen si mne k sobě více přitáhnul a líbal mě. Já byla celá bez sebe o.O bála jsem se,ale v jeho náruči jsem se cítila milovaně a bezpečně. A tak jsem se k němu ještěvíc přitiskla. Pak se šel poohlédnout jestli nejde stráž z temné strany a já tam měla počkat. Po chvíli mne něco omráčilo ležela jsem na zemi a slyšela jen hluk mečů třících se o sebe. Když hluk ustal někdo mě vzal do náruče a utekl se mnou bůhví kam. Když jsem se probudila nic jsem necítila byla jsem zesláblá a nad sebou jsem viděla jen něčí siluetu...

elfí prokletíKde žijí příběhy. Začni objevovat