Když jsem se po mém objevu upravovala v zrcadle zjistila jsem že v odraze nejsem já, ale mé temné dvojče. V tu chvíli jsem si uvědomila že se musím vrátit. Nejprve jsem ale svůj odchod z temné strany musela oznámit Fénixovy. Nikde jsem ho nemohla najít. A tak jsem mu napsala vzkaz že zde s ním nemohu zůstat a že mě temnota ve mě pomalu zabíjí. Poté co jsem překročila hranice jsem se zhroutila. Když jsem se brobudila ležela jsem v mé posteli a uviděla nad sebou matku. Objala mě a řekla mi ať už ji to víckrát nedělám. Šla jsem se pak převléci do čistě bílého krajkově vyšívaného oblečku. Po večeři mi bylo zle šla jsem si lehnout do pokoje. Služebná mi ještě před tím otevřela okno. Ležela jsem v posteli a stále myslela na Fénixe. Hrála jsem si přitom s kapičkou vody kteou jsem vytvořila a posílala z ruky do ruky.
Pak jem usla. Ráno jsem se probudila děsně spocená a má služebná řekla že jsem ze spaní vykřikovala,,Fénixy". Bolelo mne srdce, byla jsem oddělena od své lásky. Ale věděla jsem že jsem to musela udělat...
ČTEŠ
elfí prokletí
RandomMladá elfí princezna se zamiluje do temného elfa syna krále temnoty její matka ji nedovolí ani na něj pomyslet. Již šest let totiž vedou válku s temnou stranou. Princezna za ním uteče na temnou stranu. A co se stane dál...
