6. kapitola

150 14 0
                                    

Pohled Sary: Samozřejmě jsem se vzbudila celá spocená, tak jsem vstala a šla se nejprve osprchovat. Ta sprcha mě konečně probudila, vylezla jsem ze sprchy a oblékla si klasiku bílé šaty a na hlavu si dala korunu z bílích růží.

  Čekala mě dnes slavnostní večeře s princem Edgarem. Ale tajně jsem si přála aby tam večer místo Edgara byl Fénix... Moc mi chybí.

   Pohled Fénixe: Bez ní je v mém srdci velká díra která se zvětšuje a zevnitř mne pomalu užírá pocit samoty.

   Dnes půjdu za ni na světlou stranu a utečeme spolu. Když to nepůjde po dobrém budu to muset udělat po zlém...(Bože můj Fénix myslí zlomyslně, že by se v něm začala projevovat jeho temná část... :D )
  Pohled Sary: No všechny své raní povinnosti mám vykonané. Půjdu se podívat na zahradu jak vykvetly černé růže které jsem tam nedávno vysadila, aby mi něco alespoň trošku připomínalo Fénixe a vše co s ním je spojené.

    Uslyšela jsem za sebou kroky a rychle se otočila.... Uf byl to jen malý králíček. Měl na krku obojek a na obojku připnutý kus papírku. Bylo tam napsáno moc mi chybíš saro ale podpis tam nebyl.

  Po chvíli co jsem dopis dočetla někdo vylezl z poza stromu. Fénix! Bože rozeběhla jsem se kněmu se slzami v očích a silně ho objala. Už tě nikdy nepustím zašeptal Fénix.

 

elfí prokletíKde žijí příběhy. Začni objevovat