Unknown [Larry Stylinson] (Cz) ✔︎

◽12.kapitola◾

Louis

Je za pět minut dvě a já čekám v parku až někde zahlídnu Harryho. Bylo za minutu dvě, když jsem uviděl osobu v černém, která se ke mě rychle přibližovala až se přede mnou zastavila.

" Ahoj" pozdravila a já poznal Harryho. Musí pořád chodit oblečený jak masový vrah?

" Ahoj. Proč pořád chodíš zakuklený v černém? Víš včera jsem si myslel, že jsi masový vrah a že ten hrob, u kterého jsi stál patřil tvojí zatím poslední oběti"

" A co když je to pravda?" Zeptal se vážným tónem Harry než jsem uslyšel jeho tichý smích. To je zmetek. " Měl jsi vidět svůj obličej" smál se mi Harry. Dělal jsem uraženého.

" Notak nebuď uražený" dloubl do mě Harry prstem. Hodil na mě dokonalý úsměv a já roztál, když jsem uviděl ty dolíčky. Proč musí být sakra tak dokonalý??

" No, tak kam půjdeme?" Zeptal jsem se a Harry jen pokrčil rameny. " Tak mě následuj" řekl jsem a rozešel se pryč z parku. Harry mě bez řečí následoval.

Zavedl jsem Harryho do jedné mé nejoblíbenější kavárny, kde vaří vážně dokonalé kafe. Miluju kafe. Není den, který bych bez kafe přežil.

Usadily jsme se s Harrym v jednom z boxů. Konečně si sundal kapucu a já tak mohl spatřit jeho delší kudrnaté vlasy. Mám chuť je prohrábnout. Sundal si mikinu a já málem zapomněl jak se dýchá. Bože viděly jste ty tetování?? Harry se arogantně ušklíbl, když uviděl, že si ho se zájmem prohlížím. Rychle jsem od něho odtrhl pohled a dělal jakože nic.

Po chvíli k nám přišla servírka, která jakmile si všimla Harryho měla oči jen pro něho a já jakobych tu nebyl. Řeknu vám trochu mi to vadilo. Teda co to tu melu? Příšerně mě to vytáčelo.

" Dobrý den, co by jste si dal?" Zeptala se Harryho a nahodila balící úsměv, přičemž si na jeden prst namotávála vlasy. Bože.

" Já bych si dal jedno perníkové latté a ty zlato?" Oslovil mě Harry a já málem prodělal zástavu. Z jeho rtů to znělo tak dokonale.

" Ehmm to samé" řekl jsem po chvíli, když jsem se konečně vzpamatoval z toho, co se tu před chvílí stalo. Vážně mi řekl zlato??

Servírka se znechuceně otočila na podpatku a odešla. Konečně. Harryho pohled se přesunul na mě a já zčervenal. Rychle jsem sklopil hlavu, ale to by nebyl Harry kdyby mi prstami nezvedl hlavu. Bože má tak dlouhé prsty. Bože Louisi prober se. Chováš se jak nadržený puberťák!!. A ty prstýnky.

" Jsi roztomilý, když se červenáš" proslnesl Harry s úsměvem a já zrudl ještě víc. " líbí se mi to a lichotí mi, že je to díky mě" pronesl Harry a pohladil mě rukou po tváři. Bože. Harry já se rozteču!!!

Po pár minutách nám přinesly objednávku. Tentokrát to byl číšník. Ten pro změnu mrkal na mě. Nelíbil se mi, ale když jsem uviděl jak Harry zatíná ruce v pěst jsem na toho číšníka hodil zářivý úsměv. Což Harryho naštvalo  víc. No ještě víc ho však naštvalo, když mi ten číšník podal papírek s číslem, které bylo asi jeho. No né Louisi dneska ti to pálí. Koho asi jiného by bylo??

Když číšník uviděl Harryho radši se co nejrychleji vzdálil od našeho stolu. No ani se mu nedivím. Harry vypadal, že každou chvíli vybuchne. Jeho doteď zářivě smaragdově zelené oči měly odstín té nejtmavší zelené. Na tváři vražedný výraz a každou chvíli to vypadalo, že se zvedne a něco tomu číšníkovi udělá.

" Co to kurva doprdele mělo znamenat?" Zeptal se mě pořád naštvaný Harry.

" Nic" zamumlal jsem a nahodil nevinný pohled. Usmál jsem se na něho a Harryho zlost vyprchala. To vážně tak rychle?

" Nedělej si že mě srandu Louisi" zavrčel na mě Harry a pak až se konečně napil kafe. Aha tak až teď ho zlost opustila.

Povídali jsme si někdy do šesti hodin, než jsem se rozhodl už jít domů. Harry trval na tom , že mě doprovodí domů a já se ani nesnažil prostestovat. Před domem se se mnou rozloučil, pohladil mě po tváři a už ho nabylo. Na mé tváři se rozprostřel úsměv. Jenže místo normálního úsměvu jsem se usmíval jak blázen. Trochu jsem měl úsměv jako Joker.

Užijte si čtení ❤️