Unknown [Larry Stylinson] (Cz) ✔︎

◽33.kapitola◾

Louis

Dnes je ten den. Den kdy se nadobro rozloučím s Harrym. Darcy bude u mé babičky. Doteď sice byla u mamky, ale mamka chce jít se mnou na pohřeb jako moje podpora a já jsem jí za to vděčný. Mám totiž takové tušení, že to nedám a někde se tam zhroutím.

Pohřeb začíná za necelou hodinu, takže jsem přešel ke skříni, že které jsem vytáhl černé oblečení a oblékl si ho. Měl jsem rád černou, ale zrovna teď v tuhle chvíli jsem jí nenáviděl.

Potom co jsem se převlékl jsem se rozešel do kuchyně, kde jsem se ještě napil a rozešel se před dům, kde jsem chvíli počkal na mamku, která mě tu měla vyzvednout.

Nechtěla totiž, abych tam jel sám. Bojí se o mě. A já bych se stejně  ,kdyby mi to nenabídla, zeptal, takže mi ušetřila práci.

Po chvíli mamka přijela a já nastoupil. Vyjeli jsme na pohřeb. Jak já bych chtěl vrátit čas. Jenže to nejde.

Dorazili jsme na místo a rozešli se ke kostelu. Ironií bylo to, že se pohřeb konal ve stejném kostele jako naše svatba. Chtěl jsem to takhle. V tom kostele všechno začalo, tak ať to tam taky skončí.

Vešli jsme do kostela, ve kterém už pár lidí bylo s rozešli se do úplně první lavice k rakvi, kde už seděla Harryho mamka a jeho sestra Gemma.

Sedl jsem si vedle Gemmy a mamka vedle mě. Už jenom z toho pohledu na rakev, kde ležel Harry se mi spouštěly slzy. Nezastavoval jsem je, nechal jsem je volně padat. Proč taky, že? Stejně bych to dlouho nevydržel.

Faráře jsem skoro vůbec nevnímal. Celou dobu jsem upíral pohled na tu zatracenou rakev a tak nějak doufal v to, že se stane zázrak, rakev se otevře a z ní vyleze živý Harry a my budeme žít dál spokojený život jako rodina spolu s Darcy, ale bohužel. Tohle totiž nebyla pohádka, ale krutá realita.

Po pohřbu jsem vyšel ven z kostela a z jedné strany podpírán mamkou, protože moje nohy mě vůbec neposlouchaly.

Před kostelem stál Harryho teď už bývalý šéf s nějakým klukem, nejspíš s tím svým přítelem a mířil ke mě. Snažil jsem se dát trochu do pořádku, abych nevypadal jako úplná troska, ale prostě to nešlo. Harryho smrt otřásla celým mým životem.

Když došel až ke mě podal mi ruku se slovy " upřímnou soustrast. " Přijal jsem jeho ruku a on se na mě smutně usmál.

Vypadal jako fajn chlap. Nevypadal vůbec jako ho popisoval Harry, i když na první pohled vypadá každý jako andílek.

Tohle je poslední kapitola. Už nám zbývá jen Epilog a máme tu konec knížky 😥🥺❤️.

Užijte si čtení ❤️