Drummer II (Roger Taylor FF)

10. Láska Má Spoustu Podob

Beatrice

Hledala jsem ho všude. Prohledala jsem celý pokoj, několikrát, ale ten deník nikde nebyl, krucinál. Nakonec jsem všechen ten bordel co jsem natropila, naházela do kufru a ani jsem se nenadála a už jsem seděla v letadle.

Dívala jsem se z okýnka a snažila jsem se víčka udržet otevřená, jelikož jsem po včerejší výpravě byla naprosto zničená.

,,Nechybí ti něco?" ozval se vedle mě hlas a já se otočila na Roge. Opíral se ležérně rukama o sedadlo vedle mě a to před ním, jakoby mě věznil.

,,Měla bych o něčem vědět?" zeptala jsem se na oplátku a snažila se nedat najevo to překvapení a nepochopení.

Ušklíbnul se.

,,Tohle je tvoje?" podal mi tu posvátnou knihu, kterou jsem celé ráno jako blázen hledala.

Myslela jsem, že se propadnu hanbou do země. Srdce mi začalo rychle bít a já celá zrudla.

,,Četl sis to?" vyhrkla jsem a červenala se víc a víc.

,,Co myslíš?" zeptal se chytře. Nějaký tlustý chlap se snažil projít uličkou a vrazil do Roge tak, že se ke mně hodně naklonil. Cítila jsem jeho vůni.

,,Nečetl jsem si to," řekl tiše. A pak se narovnat a udělal pár kroků, aby si sedl do sedadla přímo přede mnou.

Ještě chvíli jsem zůstala jako zaseklý film, než mi došlo, co se stalo. Tiše jsem zaúpěla a schovala knízečku do tašky.

,,Co to bylo?" už vedle mě seděla Soph. Dívala se na mě s vědoucným pohledem, kvůli kterému jsem se nemohla přestat červenat.

,,Nic," ujistila jsem ji.

,,To si nejsem jistá..." dělala blbou Soph. Dokonce i Roger, který seděl před námi si našeho rozhovoru všimnul. ,,Roger se nezdá," bouchla mě do ramena a kývka k blonďákovi.

,,To teda ne," souhlasil Bri přes uličku a nezaujatě otičil další stránku časopisu.

,,Držte hubu," zavrčel Roger, který už se taky cítil trapně.

,,Najednou," zasmála se Soph, ale pak už toho radši nechala. ,,Přijde Chris na tu dnešní společnou večeři? Docela ráda bych ho poznala," pousmála se.

Těžce jsem se nadechla. ,,No víš, on je takový plachý," plácla jsem první co mě napadlo.

,,Ale plachý neplachý, chci znát přítele své kamarádky," usmála se na mě. Plaše jsem jí úsměv oplácela.

,,Tak já se ho zeptám... Ale přemlouvat ho moct nebudu..."

•••

,,To se tak fintíš na tu dnešní večeři?" zeptal se mě Chris v trošku lepší náladě a já se k němu před zrcadle otočila.

,,Jak o tom víš?" otázala jsem se zmateně.

,,To není podstatný. Ale děsí mě, že se chceš někomu líbit. Chci jít s tebou, musím tě přece ochránit," říkal, zatímco jsem bezvýrazu jezdila pohledem po jeho tváři.