Ťukání zobáku na skleněnou tabuli donutilo Hermionu zdvihnout hlavu od učiva sedmého ročníku a podívat se tím směrem, stejně jako se zapíchly oči všech ostatních studentů do totožného bodu.
„Pošta přece chodí až ráno," utrousil Neville, který seděl nejblíže k oknu a otevřel okno.
Do společenské místnosti vzápětí vletěla sova pálená a zamířila přímo k Hermioně takovou rychlostí, že Ginny, jež seděla s nohama přehozenýma přes její stehna, musela uhnout hlavou, aby ji nezasypala hromádka sněhových vloček.
„Kdo ti píše takhle pozdě?" zajímala se, zatímco druhá dívka odvazovala navlhlou obálku ze sovího krku.
„Nevím," odpověděla zamyšleně. Čekala jistou zprávu, avšak nemysela si, že by jí byla doručena jiným než obvyklým způsobem. Cítila, že na ni všichni hledí a ani se nenamáhají předstírat, že se učí na další hodiny. Pohladila sovu, prohlédla si obálku, ale kromě adresy na ní nestálo nic, co by jí dokázalo napovědět, proto psaní bezradně otáčela v prstech.
„Neotevřeš to?" ozval se Ron. „Třeba ti píše nějaký tajný ctitel," navrhl kousavě a Hermiona ucítila, jak Ginny ztuhla.
Ron jí nedokázal odpustit, že polibek v Tajemné komnatě pro ni znamenal jen průchod emocí, které potřebovala vyventilovat ven. Jisté pobláznění, co cítila během honby za viteály, ji v tu chvíli přešlo. Samozřejmě se mu omluvila a pokusila se vše vysvětlit, avšak on to ani nechtěl chápat. Během léta pak zjistila, že její srdce dávno bilo pro jeho sestru, ale to zatím nikdo nevěděl, proto ani žádný ze studentů netušil, jak moc svými neustálými narážkami Ginny ubližuje.
Přesto to mělo nějaký účinek – beze slova otevřela obálku, aby dokázala, že jí žádný ctitel nepíše, a v téže chvíli se jí na tváři rozlil široký úsměv. Přeletěla ji očima a naklonila se ke Ginny. „Pojď se mnou," zašeptala, počkala, až z ní sundá nohy, a nedbajíc ostatních se vydala k obrazu Buclaté dámy.
„Co se děje?" ptala se Ginny zmateně, jakmile ji doběhla a nechala se za ruku odvléct k nejbližšímu výklenku.
„Čti," pobídla ji a podala jí obálku.
„Holyheadské harpyje..." vydechla šokovaně. „Konkurs. Já. To není – jak?" ptala se se slzami na krajíčku a tiskla si pozvánku k hrudníku.
„Říkala jsi, že bys po škole chtěla hrát, ale že nemáš odvahu se přihlásit. Tak jsem to udělala za tebe," přiznala Hermiona. „Konkurs je o vánočních prázdninách, takže za pár dní. Dala bych ti to pod stromeček, ale když už jsi viděla, že mi dopis přišel a Ron..." výmluvně pokrčila rameny a vypískla, když se ocitla v pevném objetí.
„Ty jsi ta nejúžasnější bytost pod sluncem, Hermiono," zavýskla Ginny šťastně a pořádně ji políbila prvním polibkem z mnoha.
ČTEŠ
A vločky padají (adventní kalendář 2020, HP) - DOKONČENO
FanfictionNěkdy stačí jen jediná vločka, která spustí lavinu. Tady jich bude přesně dvacet čtyři, tedy tolik, jako je čokoládiček v adventním kalendáři. Jak velké budou? Tak různě. Sněhové vločky jsou přece jedinečné a žádná není stejná jako ta druhá. Za cove...
