A vločky padají (adventní kalendář 2020, HP) - DOKONČENO

24. vločka (Harry/ Severus)

Nemohl tomu uvěřit. To se určitě nedělo. Jistě měl opět jeden z těch zatraceně živých a žhavých snů, které ho trápily v posledních dnech. Vždyť jaká byla pravděpodobnost, že by se jednalo o skutečného Snapea, co by se k němu tiskl a – dobrý Merline! – dával najevo vzrušení, jež se nápadně ozývalo na jeho hýždích. Musel polknout, ale nepomohlo mu to. Naopak. Aby toho nebylo málo, zjišťoval, že mu je najednou velmi teplo. Ucítil, jak mu po bocích kloužou dlaně a míří k rozkroku. Zadržel dech a toužebně zakňučel, ale to se vzápětí přetvořilo na frustrované fňuknutí. Ruce změnily trasu a skončily v kapsách.

„Půjdeme, pane Pottere," zašeptal Severus Harrymu do ucha podmanivým hlasem a přehodil mu přes hlavu neviditelný plášť. Vzápětí ho chytil za ruku a táhl ho do svých komnat. Jen, co za nimi zapadly dveře, stáhl látku na zem a pokochal se pohledem na mladíka, jemuž tvář pokrýval ruměnec a v očích se mu mísila touha s nervozitou. Stál těsně u něj, vnímal svěží vůni a hlava se mu točila, když natáhl ruku a konečky prstů přejel přes pootevřené rty. „Copak, pane Pottere? Spolkl jste jazyk?"

„Ne," hlesl a ztratil se v onyxových očích. Ještě nikdy si nevšiml, jak hluboké jsou. Jak krásný mají tvar a dlouhé řasy okolo a...

„Tak ho použijte!" přikázal a vytrhl ho z myšlenek.

„Ano, pane." Harry poslušně vtáhl prsty, jež stále kroužily okolo jeho rtů, do úst, a začal je olizovat, sát a mírně okusovat, doufaje, že to dělá správně. S obavou si dovolil položit jednu dlaň na Snapeovu hruď a zavřel oči. Usmál se, když ho neodstrčil.

„Tohle jste přece chtěl, ne?" zamumlal zastřeně Severus a představil si, jak má v ústech jinou část těla. Hlasitě zasténal, zaťal prsty druhé ruky Harrymu do ramena a přišpendlil jej ke dveřím svým vlastním tělem. „O tomhle jste přece snil, ne?" Vytáhl prsty z horkého tepla a chytil jej za bradu, načež ho velmi výmluvně políbil. Jazykem prozkoumal celá ústa, jednou rukou mu zajel po zádech pod kalhoty, aby se dostal na nahé pozadí. Kolenem mu tlačil mezi nohy a vnitřně se usmíval, protože odezva mladíka byla přesně taková, jakou si představoval.

„Jak to víte?" vyděsil se, jakmile mu Snape propustil rty a zaklonil hlavu, aby udělal prostor zubům, které velmi rychle odhalily citlivá místa. „Zatraceně, to je skvělý," zasténal a zaťal nehty do černého hábitu.

Snape se narovnal a posměšně se usmál. „Říkal jsem, že je vaše nitrobrana mizerná. Dostat se do vašeho podvědomí je tak snadné, jako se dostat do vašich kalhot." Zatímco mluvil, paží demonstroval přesně totéž. Harry se ani nenadál a jeho kalhoty spadly ke kotníkům a zmučené mužství bylo obemknuté štíhlými prsty jeho profesora. „Vážně jsem si ani ve snu nepředstavoval, že toužíte po tom, abyste mě kouřil s rukama za zády a já vás u toho tahal za vlasy," posmíval se mu a jen tak ledabyle shrnoval palcem kůžičku přes navlhlý žalud.

„T-to jsme dva, pane," zaskučel, povolil křečovitě zatnuté prsty a začal zápolit se Severusovými kalhotami. Pokusil se přirazit do dlaně, ale nedostal možnost.

„Bylo zajímavé sledovat, co všechno byste se mnou chtěl dělat. Ani jsem netušil, že máte tak zvrhlé choutky," pokračoval dál a jeho hluboký hlas Harrymu vysílal mrazivé vibrace do beder.

„Beztak jste mi je naposílal vy," obvinil ho a konečně nechal i jeho kalhoty spadnout na zem. Oči sklopil dolů k impozantní výbavě, jež se vyzývavě leskla, a oči se mu rozšířily. „No páni..."

„Možná," připustil Snape, pustil ho a odstoupil, sundávaje hábit z ramenou. „Řekněme, že jsem vám pomohl probudit své podvědomé touhy. A teď..." Luskl prsty a ukázal na zem před sebou. „Na kolena, pane Pottere. Máme toho na zkoušení moc a z Vánoc nám zbývá sotva polovina."

Harry poslechl a spokojeně zapředl, když mu silně sevřel vlasy do pěsti. Hodlal využít každou minutu.

---

Asi to není úplně pokračování, které si někteří přáli, ale tak aspoň malý náhled. Jsem ráda, že jste tu byli se mnou a hlavně že jsem to dokázala všechno napsat. Jo, byly to kraťoučké povídky, ale po ročním bloku, kdy jsem horko těžko vypotila okolo 1000 slov za měsíc, to je pro mě úspěch. Vypadá to, že se to pomalu lepší a že by boje mohly být jen s časem, tak snad.

Přeji vám krásné a pohodové svátky a hlavně zdraví v té pošahané situaci venku. Mám vás ráda. A nezapomeňte mrknout na speciální vánoční harrylu, které dnes vyšlo.

Veselé Vánoce.