A vločky padají (adventní kalendář 2020, HP) - DOKONČENO

8. vločka (Harry/ Draco)

Šero. Plameny krbu. Mumlání. Doteky. Nehty bořící se do bělostné kůže, jazyk ochutnávající všechna zákoutí pokrytá jemným filmem potu.

Nespěchal. Zkoumal. Hrál si. Objevoval. Ničil všechny zábrany, které snad mohl druhý mladík mít. Přinášel mu takovou rozkoš, na kterou nikdy nezapomene, i kdyby tahle noc měla být jejich jediná. První a poslední. Musel ho mít.

Ani netušil, jak se mu podařilo ho do Komnaty nejvyšší potřeby dostat. Šel až moc dobrovolně, přestože na něj mířil hůlkou. A nápoj touhy ani nepotřeboval. Vzdal se mu s nadšením, jež ho na moment překvapilo, než se s plnou vervou vrhl do strhávání veškerého oblečení, jež měl Malfoy na sobě.

Chtěl ho. Potřeboval ho. Tak dlouho na něj myslel. Tak dlouho ho sledoval, až se z toho stala posedlost. A právě dnes, večer před odjezdem domů na Vánoce, si na něj počíhal pod neviditelným pláštěm a dovedl ho sem.

Výzdoba komnaty ho nemohla nechat na pochybách. Malfoy okamžitě uhodl, o co mu jde. Široká postel, několik polštářků a šátků. Nic víc nebylo třeba. Byl to on, kdo vzdálenost mezi nimi porušil. A Harry ho za to odměňoval vším, co ho napadlo, snaže se mu tu noc udělat nejdokonalejší.

Líbal ho s vášní, která jej samotného překvapila. Věnoval mu doteky a polibky na každou část těla vyjma levého předloktí. To pro tu chvíli musel ignorovat a myšlenku, že měl celou dobu pravdu, schovat až na samé dno mysli.

Nával euforie poté, co do něj vstoupil, ho málem porazil. Společné sténání dávno přehlušilo praskání plamenů v krbu, jenž byl jediným svědkem něčeho, co se ani nedalo popsat jako milování. Z obou těl tryskala syrová potřeba a vášeň, v níž city neměly místo. Ne teď, možná nikdy příště. Nebyly důležité. Jen ten okamžik, kdy postupně vyvrcholili, měl nějakou váhu.

Svalil se z něj a mocně oddechoval. Otočil hlavu k Malfoyovi a všiml si, že má zpocené vlasy přilepené k čelu stejně jako on. Pozoroval, jak se mu smršťují zornice a bezmocně zatíná prsty do prostěradla. Jindy bledá tvář měla dokonale načervenalý odstín, hrudník se namáhavě zvedal, břicho se mu ještě lesklo od vlastního semene. K nakousnutí. Natáhl ruku, konečkem prstu setřel trochu vlhkosti z pokožky a ochutnal. Sladký. Chtěl pokračovat. Významně ho pohladil po vnitřní straně stehna.

„Pottere..."

„Malfoyi?"

„Nikdo se to nesmí dozvědět." Stříbřité oči prosily, přestože hlas dával najevo příkaz.

Harry se nad něj naklonil a jazykem začal slízávat zbytek pochoutky. Mířil ke klínu, který se opět začínal probouzet. „Copak, Malfoyi, bojíš se, že bych někde mohl říct, že ses mi tu nabídl jako nadržená děvka?" zašeptal smyslným hlasem a rty záměrně obemkl kolem jeho mužství.

„Jo," špitl zahanbeně, ale vzápětí zavzdychal.

„Nemusíš se bát," ujistil ho Harry. „Moji mlčenlivost můžeš brát jako vánoční dárek." Nechal ho vyklouznout z úst, napůl ho zalehl a kousl ho do ucha. „Ale dost žvanění. Dneska se nevyspíš."