Tak trochu jiná láska

🍪 dva 🍪

   Vypila jsem už asi třetí šálek kávy a pracovala na čtení jedné z nevydaných knih. Je škoda, že pan Brown mi každou knihu, která se mi zamlouvala, prostě odmítl se slovy, to je fraška. Bylo mi to líto, protože mnoho těchto spisovatelů dalo do jejich knih vše a veškerý jejich potenciál a veškeré ambice on pohřbil.
Podívala jsem se na hodiny. 15:37. Sundala jsem své brýle na čtení a vypnula počítač. Dnes jsem totiž byla pozvána na večeři k mojí mámě a jejímu novému příteli. Co jsem slyšela od své starší sestry, tak je to prý nějaký velký obchodník s nemovitostmi.

   Rozloučila jsem se svou kanceláří a odešla k výtahu. Přešlapovala jsem si z jedné nohy na druhou a byla trošku nervózní. Vešla jsem do výtahu a zmáčkla číslo jedna.
Totiž u nás v rodině jsou veškeré ženy dokonalé. Krásné dlouhé nohy, úzký pas, velké modré oči, pleť bez jakékoliv ukázky nedokonalosti a krásné dlouhé zlaté vlasy. Tedy má starší sestra Beatrice Julia George byla vyjímkou. Měla hnědé oči po našem otci a dlouhé kudrnaté světle hnědé vlasy. Pak jsem tu já - barvím si vlasy na černo, protože jsem přírodně zrzavá po své babičce, pihy po celém obličeji, krátké nohy do tvaru X a hlavně mám nadváhu, že se ani Otesánek vedle mě nemusí stydět.
Takže ano, byla jsem nervózní. Sjela jsem do přízemí a koukla se na zrzku za recepcí. Stále nos v mobilu - pracovní morálka level nula.

   Když jsem dojela domů, tak jsem pospíchala do sprchy. Je to takový můj osobní zen. Dobití energie a smytí veškeré špíny za celý den. Prostě jsem milovníkem sprchy a kávy. Tak moc velkým milovníkem kávy, že mám i kávový scrub na obličej a tělo, protože přece nemohu milovat kávu a nevonět po ní.
Moje obsese kávou začala, když mi bylo nějakých sedmnáct let, kdy jsem na tajno upila mé mámě z hrníčku. Tak moc mi zachutnala, že jsem každý večer vylezla kolem desáté z postele a proběhla potichu do kuchyně, udělala jsem si rychle kávu a pak rychlejším krokem utíkala do svého pokoje. Pokaždé jsem si sedla na svůj parapet, koukala se přes okno a četla si knihu. Bohužel k mé smůle mi toto tajemství vydrželo asi dva dny, moje máma vycítila vůni kávy a okamžitě mi ji zatrhla. Ale já jako velice tvrdohlavé dítě jsem si to vymyslela jinak a po škole chodila do jedné kavárny, která bývala blízko mé školy. Chodívala jsem tam se svou nejlepší kamarádkou Josie. Vždy jsme měly rády trošku toho dobrodružství a adrenalinu, který nám společně s kofeinem koloval v žilách.

  Po sprše jsem zasedla ke svému jídelnímu stolu i s zrcátkem a kosmetickou taštičkou. Vzala jsem si make up, který byl v krásném odstínu Edwarda Cullena a nanesla ho na svou mrtvolně bledou kůži. Téměř jsem díky němu zamaskovala své pihy a nedostatky v podobě pubertálních pupínků, které mi přišly až po pubertě - bohužel. Pak jsem si upravila a maličko dobarvila své obočí, které je dlouholetě inspirované Lily Collins a Carou Delevigne. Stojím si za tím, že hezké obočí je základem obličeje. Co si budem, každý se podívá na vaše obočí hned, jak vás vidí. Po obočí jsem se přesunula na oči. Jen nude stíny a tenké linky s malými ocásky a řasenka. Díky Bohu za mé přírodně dlouhé řasy. Aspoň něco máš přírodně hezké, Gemmo. Ach, děkuji za připomínku mé milé podvědomi. Na rty jsem jen nanesla balzám a přesunula se v ručníku ke své skříni. Otevřela jsem ji a začala se prohrabovat svým oblečením. Vytahovala jsem různé šaty, sukně a dokonce i blůzy, které jsem postupně odhazovala na velkou hromadu věcí, které si vlastně ani nevezmu. Ale pak jsem našla krásné bílé šaty, které mi byly ke kolenům. Měly po celé délce rukávů jen krajku, krásnou nadýchanou sukni a lehce třpytivý vršek. Vzala jsem je do ruky a po navlečení se do toho hrozného kudu oblečení jménem podprsenka - opravdu ze srdce tento ďáblův vynález nenávidím - jsem se pomaličku nasoukala i do těch nádherných šatů. Parkrát jsem se zkusila ohnout, abych vyzkoušela odolnost a pružnost, naštěstí žádná velká pohroma se nestala a já mohla v klidu pokračovat ve své proměně z bezdomovce na princeznu.