BESTIÁŘ Nadpřirozených Bytostí

Gevaudanská bestie

Byla to lidožravá příšera. Zcela se vyhýbala dobytku a útočila výhradně na lidi. Její oběti měly většinou poraněný krk, škrábance, hlavu zcela oddělenou od těla nebo jim chyběly vnitřnosti. Přesto, že se zpočátku myslelo, že to je přerostlý vlk, někteří svědci bestii popisovali jako psovitou šelmu velikosti osla. Jiným ale zase připadala jako tele s psí hlavou, malýma ušima, obrovskými zuby a dlouhým ocasem. A řada lidí ji označovala také za vlkodlaka.

Jméno dostala podle místa, kde útočila. Gévaudanská bestie dostala jméno podle bývalé provincie Gévaudan, která se nachází v jižní Francii v pohoří Margeride. Tuto oblast terorizovala celé tři roky, a to mezi lety 1764 a 1767. Během tří let takovým způsobem zavraždila více než sto lidí a desítky další ošklivě zranila. Některé zdroje uvádí, že obětí bylo daleko více a že neútočila sama.
Pořádaly se na ni masové hony. Kromě stovky lidských obětí bylo v souvislosti s bestií zavražděno přes sto vlků, které lovci považovali za lidožravou obludu.

Zasáhl i král. Protože se král Ludvík XV. zřejmě bál, že by mohly organizované hony na šelmu vyústit v protivládní povstání, pověřil několik lidí jejím zabitím. Lovci byli ale neúspěšní. Zavraždili sice řadu vlků, ale útoky se po jejich zásahu znovu opakovaly, a tak bylo jasné, že tu skutečnou bestii ani jeden z nich nedostal. O útocích a samotné příšeře věděli v té době lidé po celém světě, a to hlavně díky tomu, že byly politické zprávy cenzurované králem, a tak se místo nich noviny neustále plnily senzačními zprávami o Gávaudanské šelmě, aby se prodávaly.

Z přeživších se staly známé osobnosti. Útoky přežil málokdo a ten, komu se to podařilo, okamžitě upoutal pozornost místních. Mezi ně patřila například Marie-Jeanne Vallet, která byla napadena a šelmě se dokázala ubránit. Na její počest byla postavena dokonce socha.

Za její dopadení byla vypsána vysoká odměna. Gévaudanské bestie se v provincii báli natolik, že se odměna za její dopadení rovnala až ročnímu platu pracujících. Možná to bylo důvodem, proč se honu na ni účastnilo takové množství .

Lidožravou příšeru se nakonec prý podařilo dopadnout a zavraždit místnímu lovci Jeanu Chastelovi, a to v roce 1767. Po pitvě příšery se v jejím břiše našly zbytky těla její poslední oběti.

Kvůli četnosti útoků si někteří lidé mysleli, že není možné, aby je provedla pouze jedna šelma. Někteří mluvili o celé smečce vlků a jiní věřili, že byl za tím vším ve skutečnosti lev. Podle některých nalezených obětí ale zase vše nasvědčovalo tomu, že se za útoky mohl skrývat člověk.