Májový večírek (Snamione)

Nejsme si souzeni... Nebo ano?

Stalo se přesně to, co tušil již při opouštění stolu. Hermiona se zde nenacházela. Usadil se tedy na své místo, popíjel svůj oblíbený druh alkoholu a kouzlem doplňoval obsah své sklenice. To ho naučila Minerva. Upřímně přemýšlel, kde tohle kouzlo ta žena našla. Ale nestěžoval si. Předpokládal, že jeden ze studentů je nyní s jeho doprovodem v nějakém přístěnku na košťata a užívá si s ní své uspokojení. Jestli čekal, že s ní naváže bližší vztah, měl předpokládat, že to nebude ve smyslu, v jakém by si to přál. Přiznání citů k ní přišlo tak rychle, že to nestačil zastavit, nebo alespoň potlačit. Odporoval sám sobě, když si v mysli tvrdil, že ji nemiluje. A ani nemůže. Vždyť si přece zakázal ke komukoliv cokoliv, krom nenávisti, cítit. Očividně se mu to však nepodařilo. Měl by se vrátit k sobě do komnat, nemusí ze sebe dělat šaška.

Vstal, trochu mátožně se vymotal z míst, kde byly stoly blízko u sebe. Měl zjevně vypito víc, než by bylo zdrávo.

Stále přemýšlel, jestli je možné, aby ji nějakým způsobem miloval. Vždyť to přece není proveditelné, když se téměř neznají. Tedy jistě, vědí o sobě pár základních informací. Ale to přece nemůže vést k tomu, aby dokázal milovat. Což o to, milovat je běžné. Ale milovat Hermionu Grangerovou? Už teď je z ní překrásná dívka. Co by dělala s ním? Působil by jako nějaká vězeňská koule u nohy. Slovní spojení jeho jména a krásný, nešlo dohromady. Ani pohledný nebo sympatický. Byl zkrátka ošklivý. Každodenní pohled do zrcadla mu to dává jasně najevo.

Konečně se dostal na chodbu. Uvolnil knoflíky od obleku. A rozhodl se pořádně před spaním projít. Vždyť není ještě příliš pozdě, navíc doufal, že bude moci ubrat desítky bodů nějakým netrpělivým studentům, kteří chtějí sex za každou cenu. Na co se schovat někde, kde je nebude nikdo rušit, když je může přistihnout Snape a uložit jim školní trest a strhnout body? Asi začínal rozumět.

„Ach, profesore, tady jste!“ dolehl trhaně hlas k jeho uším.

Stál na astronomické věži a zkoumal noční oblohu. Nyní však zvolna přesunul svůj pohled na svou studentku, která se právě snažila popadnout dech. Byla v mírném předklonu, dlaně opírala o místo nad koleny. Jelikož stála tváří k němu, viděl spíše její poprsí lépe, než obvykle.

„Vy jste mne snad hledala, slečno?“

Dívka se narovnala a přikývla.
„Vždyť jsme si ani nestihli zatančit a Brumbál už ubírá na rychlosti skladeb.“

„Obávám se, že se tam jít nechci vracet a vy byste měla jít se svým novým objevem, není-li pravda?“

Hermiona se zarazila.
„Jakým mým novým objevem? Těžko tam půjdu tančit se sklenkou šampaňského.“

Nyní byla řada na Severusovi, aby se pozastavil nad tím, co řekla ta dívka, jež byla samé překvapení.

„Odpusťte, zjevně jsem se zmýlil.“

Hermiona se usmála a natáhla pravou ruku směrem k němu.
„Půjdeme tedy?“

„A jste si jistá, že opravdu nechcete jít s tou sklenkou?“ pozvedl tázavě levé obočí.

V Hermioně to trochu zabublalo, ale snažila se nezasmát.
„Hmm, možná by to nebylo úplně od věci. Ale já to risknu s vámi.“

Severusovy koutky úst se samovolně maličko stočily vzhůru. Zlehka potřásl hlavou a přijal nabízenou dlaň. Ne, tahle žena ho nikdy nepřestane udivovat...

---------
Rozhodla jsem se dát tady pár (jakože fakt dva) příběhů, které mě v poslední době nadchly.

1) S hvězdami nad hlavou od Samantha1339

2) Spojila nás magie od EmilieSevera

Určitě na ně mrkněte 😁