Secret Sex (Ross Lynch FF) [Přeloženo-CZ]

1. Kapitola

Totálně naštvaná jsem rozrazila dveře do jídelny. Pár lidí se překvapeně otočilo a koukalo na mě. Hořela jsem vztekem. Bylo slyšet mumlání ostatních a po tom, co viděli můj výraz, jim bylo kompletně jasný, koho hledám, protože tentokrát to vážně přehnal. Ross Lynch. Podle jedné z roztleskávaček, řekl zase jednu z mnoha lží, která zahrnovala i mě.

"Ross říkal, že s ním konečně šla do postele. A prý to rozhodně nebylo naposledy." Slyšela jsem tu anorektickou blondýnu, jak to říká svým pošahaným kamarádkám u stolu.

Vysokej kluk u jednoho ze stolů, na mě hlavou ukázal, což upoutalo moji pozornost. Viděla jsem, jak něco říká svým kamarádům a ti se pak podívali jiným směrem. A v tu chvíli jsem uviděla Rosse, jak sedí s jeho přáteli o pár stolů dál a smějí se něčemu, co určitě ani není vtipný. Zatnula jsem pěsti a rozešla se k jeho 'populárnímu' stolu. Christian mě ale uviděl a přestal se smát. A když si mě všimli i ostatní, udělali to samý a o vteřinu později jsem posílala Rossovi smrtící pohledy.

"Možná chceš nejdřív vstát, aby ses mohl nějak bránit," řekla jsem, zatímco jsem vytáhla jedno ze svých obočí výš. Ross se sarkasticky zasmál a vstal, což donutilo všechny u stolu aby na nás nepřetržitě zírali.

"Co chceš?"

"Moc dobře víš co!" zařvala jsem na něj. Jenom se usmál. To mě vytočilo ještě víc. Chtěla jsem ho uhodit, ale byl rychlejší a chytl moji ruku za kterou si mě přitáhl k sobě.

"Chceš si hrát?"

"Jsem z tebe už unavená. Přestaň o mě říkat hlouposti!"

"O čem to mluvíš?"

"O tvých debilních lžích. Nikdy jsem se s tebou nevyspala a ani to nikdy neudělám!"

"To říká každá holka."

"Každá holka? Ale já nejsem jako ostatní!" Ross upevnil svůj stisk, což způsobilo, že si mě přitáhl ještě blíž k jeho tělu. Vydechla jsem a překvapeně se na něj podívala. Jeho horký dech se otřel o moje rty a jeho oříškově hnědé oči se dívaly přímo do těch mých.

"To si myslíš ty Bello, ale nikdo mi nedokáže odolat. Ne na moc dlouho. "

"Jsi čurák."

"Čurák po kterých toužíš."

"Jsi nechutnej," začala jsem sebou cukat, se snahou se dostat z jeho uchopení. Všichni v jídelně na nás koukali. Na to, jak blízko naše těla byla.

"Nech mě bejt, idiote!"

Naklonil se, když se mě snažil políbit, jenže já od něj odvrátila hlavu pryč.

"Lepší." Zašeptal a doslova se mi přisál na můj krk a zanechal tam velkou červenou 'značku'. Dotyk jeho rtů na mé kůži... Jako by pálil. Jako by mě to zažehlo. Cítila jsem, jak mnou projela vlna. Zavřela jsem oči a vydechla přebytek vzduchu. Když se přesunul na jinou část mého krku, moje oči se automaticky otevřely. Neudržela jsem ani druhý vzdech. Cítila jsem jak vlhnu. Všichni doslova šokovaně sledovali, co se to právě děje. A pak jsem si to uvědomila. Polkla jsem, trochu ho ode mě odstrčila a kopla ho kolenem do jeho slabin. Okamžitě mě nechal být a chytil si rukama místo kam jsem ho právě kopla a dopadl na kolena.

"Naser si, kreténe." A tak jsem odešla. Pořád naštvaná jsem nechala Rosse na podlaze. Mohla jsem sledovat lidi jak na mě čumí, ale vůbec mě to nezajímalo. Prostě jsem jenom chtěla zapomenout na to, že se to stalo. Slyšela jsem hlas ve mě. 'Ale ty víš, že se ti to líbilo.'

Moje tělo pořád hořelo. Moje ruce a nohy se klepaly. Dech se mi třásl. Odvaha? Vzrušení? Ne! Nemůže to bejt vzrušení. Kdo by byl vzrušený z někoho, koho z celého srdce nenávidí? 'Nikdy nevíš.' Nikdy nevíš? Jediná věc kterou jsem momentálně věděla, byla, že cítím nenávist a vztek smíchanou s trochou vzrušení vůči Rossovi. A věřila jsem, že už se to nezmění. 'Věřila'.

Šla jsem ke své skříňce jak rychle jsem jenom mohla, změnit si knížky na další hodinu a skoro odtamtud utekla. Ten malý problém s Rossem, mě nějak nechal zapomenout na můj test z přírodopisu. Nikdy jsem neměla ráda, když jsem přišla pozdě. Zvlášť, když jsem byla sama. Moje bff byla nemocná a nepřišla už celý týden. Ta dobrá věc na tom byla, že byl pátek. Charlotte chyběla celý týden aby se 'zotavila' z chřipky a byla schopná jít do novýho klubu pro teenagery v centru města. To byla ta jediná zatracená věc na tomhle dní. To ostatní bylo pěkně na hovno.

"Zase pozdě, slečno Stew."

"Já vím, Promiňte. Měla jsem... Nějaké problémy."

"Ano. Celá škola měla tu čest se seznámit s problémem mezi vámi a panem Lynchem."

"Celá škola?"

"Ano. Teď si vemte svůj test a jděte na svoje místo." Poslechla jsem, co učitelka řekla. Snažila jsem se soustředit na otázky v testu. Četla jsem slovo od slova pořád znovu a znovu... Ale soustředění nikde. Rossovo rty byly pořád na mém krku. A pořád pálily.

A mohla jsem odpřísáhnout, že jsem jeho rty ještě pořád cítila. Použila jsem svůj IPod jako zrcátko a podívala se na svůj krk. 2 červený cucfleky. Jeden větší než ten druhej. Kurva Rossi!

Jsi takovej kretén! Nenávidím ho. Jak se vůbec opovážil něco takovýho udělat? Jak jsem mu mohla dovolit něco takovýho udělat? Jsem idiot.

Zvonek zazvonil a já měla vyplněný jenom 2 papíry ze 3. Všichni vyběhli jako zvířata a ve třídě jsem zůstala jenom já.