I'll be good

three

,,Emily?" zavolal na mě chlapecký hlas a já se otočila, abych viděla kdo na mě volá. Když jsem to udělala, viděla jsem tmavovlasého Jacka jak ke mě běží.

,,Děje se něco?" zeptala jsem se, když ke mě přiběhl.

,,Ne. Dej mi minutku," ukázal prstem a následně se opřel rukama o kolena. Dost hlasitě funěl, čemuž jsem se zasmála. ,,Uff. V pátek děláme u nás menší.. party?" řekl spíš jako otázku. ,,Tak jsem myslel, jestli by jsi nešla taky?"

,,No.. Já na tohle moc nejsem."

,,Budeme tam jen my a pár dalších kamarádů. Nemusíš se bát." zasmál se.

,,Hej," zasmála jsem se a píchla jsem ho prstem do žeber. ,,Nebojím se."

,,Dobře, nic jsem neřekl," zvedl ruce v obranném gestu. ,,Půjdeš?" sladce se usmál.

,,Hmm.. Jde Shawn?" zasmála jsem se.

,,Jo, půjde." odpověděl.

,,Tak já si to ještě rozmyslím. Můžu?"

,,Dobře. Pak mi dej vědět." usmál se a s menším mávnutím odešel. Potichu jsem se uchechtla a povytáhla jsem si tašku víc na rameno. Vydala jsem se pomalu ke svému autu, abych konečně jela domů. Ne, že bych toho už po prvním dnu měla dost, ale mám.

Po cestě jsem přemýšlela o Jackově nabídce. Je pravda, že jsem věčně doma, ale vůbec je neznám. Ne, že bych si o nich myslela něco špatného, právě naopak, ale přece jenom. Známe se den. A že by z nás už byli tak velcí přátelé? Upřímně, moc mi to nesedí.

Zastavila jsem na dlaždicové cestičce před mým domem a vylezla z auta. Bylo celkem chladno, ovšem ne tak velké jako ráno. Vklouzla jsem dovnitř a rychle zavřela vchodové dveře, kvůli průvanu. Žiju tu sama a je to velký dům, přesto mi to tu nepřijde nijak smutné. I když by mělo. Vzhledem k tomu, že tenhle dům je plný vzpomínek.

,,Ahoj mami, ahoj tati." pošeptala jsem, jako skoro pokaždé co přijdu domů a podívám se na naši fotku vysící na stěně. Vyzula jsem si boty a věci si šla hodit do pokoje. Hned co jsem to udělala, popadla jsem telefon a napsala Shawnovi.

Pro: Shawn
Shawne, nějak jsem si neuvědomila, jestli se vůbec máš jak dostat domů.. Neujela jsem ti?

Povzdechla jsem si a telefon položila na linku. Vstala jsem, abych si z lednice vzala džus. Napila jsem se a dala ho zase zpátky. V tom mi.zavibroval mobil.

Od: Shawn
Dobrý, aspoň jsem se prošel:) Ehm. Říkal ti Jack o tom pátku?

Pro: Shawn
Oh. Jo, říkal, ale nevím, jestli jít.

Od: Shawn
Pojď, budeš se bavit. Slibuju:)

Pro: Shawn
Fajn. Dáš mi, prosím, Jackovo číslo?

Od: Shawn
Děkuju, děkuju, děkuju! Hned ti ho pošlu:))

V další zprávě mi přišlo Jackovo číslo a já váhala, jestli ho vytočit. Nakonec, už jsem to Shawnovi slíbila. Přejela jsem prstem po obrazovce a zavolala na číslo.

,,Haló?"

,,Ahoj Jacku, tady Emily."

,,Ehm. Emilyy?"

,,Ta holka ze školy." zasmála jsem se.

,,Vždyť já vím. Dělal jsem si srandu. Tak co? Už jsi se rozhodla?"

,,Jo. Abych pravdu řekla, moc se mi nechtělo, ale slíbila jsem to Shawnovi."

,,Dobře. Jsem rád, že jdeš."

,,Budu se těšit. Děkuju za pozvání, uvidíme se zítra." usmála jsem se, i když to neviděl.

,,Dobře. Uvidíme se." řekl a tím hovor ukončil. Uložila jsem si jeho číslo a zapnula si zvuk. Vytáhla jsem z lednice salám, sýr a kečup a začala si dělat tousty. Když už jsem je měla hotové, udělala jsem si čaj a se vším si zalezla do obýváku a pustila jsem si film. Jsem číslo 4. Je to boží film a vůbec mi nevadí, že jsem ho viděla snad milionkrát. Schoulila jsem se na gauči, což jsem dělat neměla, protože jsem usnula.