Alfa, Beta, Omega✔️(AoT) [Ereri]

11#

Díky bohu že je v pořádku. Mačkal jsem ho v mém náručí dokud mě od sebe neodtáhl.
Za ty měsíce jsme se sblížili, nevím jestli k němu cítím lásku nebo něco jiného, ale mám ho rád a navíc je to táta mého miminka. Ano, zamiloval jsem se do svého nenarozeného dítěte.
„co blbneš, opatrně, ještě si něco uděláte"
„jsem tak rád že jsi v pořádku"
„ooo~ Levi"
„nic si nemysli! Jen nechci to dítě vychovávat sám!" Já vím, lžu, ale jinak to nejde. Otočil jsem se o rozešel jsem se dovnitř. Eren mezitím uklidil svého koně a běžel za mnou. Došli jsme do našeho pokoje. Ano, našeho. Eren se ke mě do pokoje přestěhoval a trochu jsme to tady předělali, respektivě Eren, protože mě nenechal na nic sáhnout.

Šel jsem za Levim a došli jsme do našeho pokoje. Levi si sedl na postel. Chudinka. Sedl jsem si vedle něj a dal mu pusu na bříško. Začervenal se. Je tak roztomilý.
„idiote"
„já vím, víš Levi, nechci aby naše dítě vyrůstalo v tom že se nemáme rádi nebo tak.....chci aby měl krásnou rodinu"
„to víš že já taky, ale to se těžce dělá..Erene, není to tak že bych tě nenáviděl. Jen....eeee...."

Měl bych mu to říct. Ale nejdřív si to přiznat.
MILUJU ERENA YEAGRA!
Hotovo. Tak jo, hlavně klid.
„Erene já...."

Najednou do pokoje vlítla Hanji.
Teď ne!
„Erene, Armin! On.... začal rodit"
„cože, o čem to mluvíte, přece nemůže"
„tak jinak, už porodil, dvojčátka, ale.... umřeli...Jean je u něj..."
Chudák Armin...
Pohladil jsem si bříško. Oba jsme šli za Hanji a došli na ošetřovnu kde ležel v posteli Armin a vedle něj seděl Jean. A vedle postele...byla postýlka. Ale nic nebrečelo, byli tak vidět obrysy tělíček pod dečkou.

„Armin, co se stalo?" Zeptal jsem se opatrně a snažil se nebrečet.
„já nevím...najednou mě začalo bolet břicho a omdlel jsem..." Začali mu téct slzy. Chudák. Kdyby se mi tohle stalo tak bych se zhroutil, ale Armin od toho nemá daleko, ani Jean.
„taky nevím co se mohlo stát, chvíli si tě tady nechám Armin. Stejně bys měl teď ležet. Je mi to líto. Budu se snažit zjistit co se stalo" řekla Hanji-san.
„Arigato..." Byl jak tělo bez duše.
Chvíli jsme tak s Levim byli a pak radši odešli, protože Jean a Armin chtěli vidět svoje děti.....