Alfa, Beta, Omega✔️(AoT) [Ereri]

6#

Po snídani jsem šel do svého pokoje ale zastavil mě Levi. Sakra.
„ohayo (dobré ráno) Erene“ řekl dost zle ale s kamennou tváří, achjoo. „o-ohayo“ jsem strašně nervózní. „to...co se včera stalo...“ proč to říká tak zle!? „h-hai, chci se omluvit. Gomenasaii (omlouvám se)“ pořád se červenám. „pamatuješ si něco?“ zeptal se. A jo...
„no, moc ne, pamatuju si jak jste ke mě přišel....pak asi už nic, je to takový zamlžený“ řekl jsem celkem potichu. „aha....no....“ byl ticho, co se děje? Proč nemluví?!

Odmlčel jsem se. Chci mu to říct? Co když to dítě nechce? Co když ho nechci já? Vždyť to vím jen chvíli. A já...se do něho zamiloval....do svého dítěte. Ne...plodu...ne! Je to moje dítě! Ne!! Je to moje a Erenovo dítě!! Chci si ho nechat! Chci...chci....sakra... blbý hormony...
„Kapitáne?“ zeptal se Eren nervózně. „h! N-no... já....my...“ nejde mi mluvit. Nemůžu. Co když ho nechce? „hai?“ už nebyl nervózní. Bál se...o...o mě? Ne, to ne. „já.... čekám dítě....“ řekl jsem to... řekl....jsem mu to. „c-cože“ vipadal zaskočeně.
A teď konec hormonů! „ano!! Čekám dítě!! A je tvoje!! Je to tvoje vina!! Ta slepice ti to říkala!! Řekla ti že Omega může otěhotnět!! A teď kvůli tvojí hlouposti čekám TVOJE...ne... NAŠE, dítě!!!“ konečně je to venku. Co když mě teď nesnáší. Já nemůžu. Utekl jsem, utekl jsem do svého pokoje a zamkl, sedl jsem si na postel. Za chvíli jsem slyšel bouchání na dveře a Erenův hlas. Ale...potom najednou ustal a byli slyšel oddalující se kroky. Odešel....co když....se už nevrátí a nechá mě tu s dítětem? Začal jsem brečet. Debilní hormony!!