RPG: nejedná se o RPG. Přihláška je do DOTS s názvem: advetní kalendář vašich postav
Jméno: Dívčino jméno zní Iris, příjmení Valentinová. Má sice příjmení svých rodičů, ale nikdy je nepoznala.
Věk: Iris oslavila před týdnem patnácté narozeniny. Do té doby nikdy narozeniny neslavila, protože žila s babičkou, která na tyhle věci nikdy nebyla. Ale patnácté narozeniny byly zvláštní.... Ukázal se totiž její otec
Druh: Přestože v jejich světě žije spoustu magických stvoření, Iris se narodila jako obyčejný člověk. O to divnější to je, protože její otec, kterého poznala až před týdnem, je čaroděj. Ačkoliv, to stále nic nemusí znamenat protože podle toho, co jí otec sdělil, když se zničehonic objevil na jejich prahu, Irisina matka byla člověk.
Rodina: Maralis Fellová byla dívčina matka, kterou nikdy nepoznala. Iris vlastně ani nevěděla, že matka existuje, stejně jako její otec. Od svého narození žila u babičky Fellové, Doroth. Vychovávala ji přísně, ale nikdy neváhala, když její vnučka smutnila a přispěchala s teplým čajem a vřelým obětím.
Doroth o Irisině matce nikdy nemluvila. Kdykoliv se jí Iris zeptala, buď změnila téma, nebo její otázku ignorovala.
Zato o jejím otci, Hunterovi Valentinovi, sem tam pronesla nějakou kousavou poznámku. Většinou narážela na to, že opustil Maralis, když ho potřebovala. A také na to, že svou dceru nechal na krku Doroth a nikdy se o ní nezajímal.
Podle babiččina vyprávění byl Irisin otec zkrátka zmetek.
Ale Iris tomu nikdy nepřikládala příliš velkou váhu, protože věděla, že babička dokáže být až přehnaně ostrá, když se naštve. Sice Hunterovi nikdy nedokázala prominout, že ji opustil, ale stále si říkala, že se mu mohlo něco stát, a proto se o ní a matku nemohl postarat...
Minulost: Iris vždycky věděla, že jí i matku otec opustil. Avšak nikdy jí nikdo neřekl, co se stalo s její matkou. Protože stejně jako otce, nikdy nepotkala ani Maralis.
Babička Fellová ji učila doma, prý to bylo to nejlepší, co se mohlo Iris dostat. Ale Iris jí nikdy nevěřila. Ač se s babičkou nehádala, v duchu byla přesvědčená, že jí neříká všechno.
Tudíž Iris nikdy neměla moc přátel. V její vesnici byla jedna jediná malá škola, do které chodily všechny místní děti a znaly se mezi sebou. Jen Iris ne.
Ale vystačila si sama. Zašila se v pokoji a četla si. Nebo dělala úkoly, které jí babička také zadávala.
Nedaleko jejich domu byl velký dub, rozrostlý strom se spoustou větví. Iris se naučila, že když vyleze z okna ve svém pokoji v prvním patře, stoupne si na římsu pod oknem a posune se podél zdi trochu do leva, může vyskočit na jednu z jeho větví. Tam si tedy také občas chodila sednout a číst si. Vyjímečně si i kreslila, ale to jí zase tolik nešlo.
Její život šel dál a Iris ani pořádně nevěděla, kam směřuje. Neměla tušení, co bude dělat, až dospěje. Kam půjde. Proč tam půjde... Zkrátka žádné plány.
Až se na její patnácté narozeniny přede dveřmi objevil muž ve věku mezi čtyřiceti a padesáti lety. Doroth zrovna vařila oběd, tak šla otevřít Iris.
Muž se jí představil jako Hunter Valentine. Když Iris uslyšela to příjmení, málem se jí zastavilo srdce. Z kuchyně něco volala babička, ale Iris neodpovídala a jen zírala na muže před ní. Proto se Doroth dostavila také ke dveřím, a jakmile spatřila Huntera, vyvedla ho ven, zavřela za nimi dveře a půl hodiny tam s ním něco řešila. Iris je neslyšela, ale pak oba vešli do domu, Doroth jen utrousila něco ve smyslu, že mají dvě hodiny a zase se vytratila v kuchyni. Rozhodně nebyla nadšená.
Jak Doroth řekla, Hunter se zdržel dvě hodiny. Povídal si s Iris a všechno jí vysvětlil. Řekl jí, že její otec, a že je čaroděj. Vyprávěl jí o její matce, která byla člověk. Prý byla úžasná a s otcem se moc milovali. Měli Iris, ale v tu dobu už Maralis onemocněla. Hunter se prý nevydržel dívat na to, jak jeho láska umírá, a proto je opustil. Do pár týdnů po jeho odchodu Maralis zemřela a Iris zůstala sama s Doroth.
Zprvu Iris nevěděla, jak na to reagovat. Otec, který se o ni nikdy nezajímal, jí tvrdil, že je opustil, protože se nechtěl dívat na jeho umírající ženu. Ale to by nevysvětlovalo, proč se pak v průběhu Irisina života nikdy neukázal. A matka, kterou také nikdy nepoznala, byla podle všeho mrtvá. Nikdy tu ženu nepotkala, ale dala jí život.
Nevěděla, na co se Huntera zeptat dřív, ale v tom ho vyhnala babička se slovy, že jeho čas už vypršel. Než mu Doroth zabouchla dveře před nosem, pronesl směrem k Iris, že se něco blíží. A že mu musí věřit.
Od toho momentu uplynul už týden a Iris stále nevěděla, co to znamenalo.
Povaha: Doroth vždy učila svou vnučku disciplíně a dobrému vychování. Naučila Iris, že lhaní je špatné a trvala na tom, aby jí Iris vždy říkala jen pravdu. Tak tak dělala. Nikdy babičce nelhala, ani nikomu jinému. Navíc, Iris nikdy neměla vážný důvod, proč by měla lhát. Netušila, jak by se chovala, kdyby někdy před někým musela mít tajemství, ale doufala, že to ani nezjistí. Nerada by lhala někomu, na kom jí záleželo.
Obecně Iris zastává názor, že by se pravidla měla někdy dodržovat a někdy ne. Ohledně toho si nikdy nestanovali pravidlo, které by potvrzovalo jedno nebo druhé. Přece jen, občas se hodí pravidla dodržovat a občas ne.
Vždy je k lidem otevřená a mluví na rovinu. Když s vámi mluví, nebude chodit kolem horké kaše a říkat, že vás má ráda, když to tak není. Raději přizná, že jí lezete na nervy, aby obě strany věděly, na čem jsou.
Sice je to občas trochu těžké někomu něco takového říct, ale některým individuím, které Iris bytostně vytáčejí, se neštítí pěkně nahlas vysvětlit, co si o nich myslí.
S babičkou Fellovou měla vždy dobrý vztah, se vším se jí svěřovala a babička zase jí. Měly se moc rády a Iris by nikdy nechtěla, aby se jí něco stalo.
Co se týkalo dívčina vztahu s otcem, i za ty dvě hodiny si ho příliš neoblíbila. Choval se tak zvláštně chladně, jakoby mu na Iris vůbec nezáleželo. Z toho jeho dlouhého pohledu, plného zvláštního lesku tajemství a lhostejnosti, jí běhal mráz po zádech. Dokonce se ani slovem nezmínil, že by byl rád, že Iris konečně vidí. Příliš se její přízeň nezískal. A Iris věděla, že ji ani nezíská. S babičkou na sebe tihle dva vrhali ne zrovna přátelské pohledy, a tak si Iris začala říkat, jestli to, co o něm Doroth navykládala, přece jen nebyla pravda...
Vzhled: Iris má po své matce blonďaté, vlnité vlasy střední délky, které si většinou nijak extra nesvazuje. Svýma hnědýma očima se dívá na svět a díky své obvykle veselé povaze kolem sebe vyzařuje svoje štěstí jako nějakou auru.
@Any_Tzuyu
