Více než jedna možnost {stein27}

Paradox

03:04 24.11. 2020

Probudila mě noční můra, už zase. Ležela jsem na Petrovi, který stále spal. Já už jsem usnout nemohla a tak jsem se rozhodla najít si telefon. Když jsem ho po půl hodině našla tak jsem odešla si lehnout do pokoje.

Psal mi Dominik (Nik tendo).
Nik: ahoj, ve středu jedem do Brna s klukama můžem se stavit?
Dori: Já s tím problém nemám. Vy jedete nahrávat s Petrem a Calinem?
Nik: jop.
Dori: Tak já se zeptám Péti jestli můžu jít s ním do studia.
Nik: Ty se bavíš s Petrem?
Dori: Všechno ti vysvětlím až se uvidíme.
Nik: Ok.
Potom jsem usnula u telefonu. Jen jsem cítila jak mě Petr potichu zakryl. Telefon mi dal na stolek a já dál spokojeně spala.

11:20 24.11. 2020

Vstala jsem a šla za Peťou do kuchyně. Vařil něco dobrého co by mohlo být i docela k jídlu. ,,Dobré poledne." Pozdravila jsem Péťu. ,,Dobré." Odpověděl smutně. ,,Co se děje?" ,,Proč jsi mi neřekla že kluky znáš?" ,,Petře jak to..." ,,Když si píšeš s Nikem?" Přerušil mě. ,,Ty mi koukáš do mobilu?!" Křikla jsem. ,,Mám o tebe strach!"

Vyšilovala jsem. Můj křik zastavila akorát jeho pusa. ,,Petře co to děláš?" Odtrhla jsem se od něj. Zamkla jsem se do pokoje a odmítala vylézt. ,,Dorko?" ,,Co chceš?!" Křikla jsem a oči se mi zalily slzami. ,,Chci se ti omluvit." Odemkla jsem a on mě objal. ,,Doris promiň." Pošeptal mi do ucha. Otřel mi slzy a usmál se.

Než jsem se stačila usmát už tu byly další slzy. Pocit viny mě svíral a já s tím nemohla nic dělat. ,,Doris všechno je v pořádku, nemusíš brečet." ,,Já nemůžu přestat, mám strach." Petr se mi podíval do očí. ,,Dokud jsi se mnou, tak tě nikomu nedám. Jsi jen moje." ,,To není pravda!" Zakňučela jsem a slzy si utřela. ,,Pojď ve dvě máme být v hotelu."

Najedli jsme se, já si vzala ty červené šaty a mohli jsme jet. Vzala jsem si na sebe jen ty šaty, lodičky a svetr. V autě jsme si pustili teorii pádu a mohli jsme jet. Petr na sobě měl sako, košili a černé kalhoty. Moc mu to slušelo. Dojeli jsme na místo a Petr mi otevřel dveře od auta. ,,Děkuju." Šeptla jsem. ,,Nemáte za co princezno." Zasmál se.

Došli jsme dovnitř a byla tam strašná zima. ,,Dobré odpoledne kočičko." ,,Neříkej mi tak!" Zavrčela jsem na Calina. ,,Krásný šaty." Ozval se Marek (Indigo). ,,Ty vybíral Petr." Usmála jsem se. ,,Líp sis vybrat nemohl Peťo." ,,Hele, hleď si svého." Opáčil Petr mírně naštvaně. ,,Nechej toho Petři!" Chytla jsem ho za ruku. Usmál se a dal mi pusu do mých učesaných vlasů. Trochu jsem uhla a viděla že na něj Calin mrknul. Odešli jsme k pultu s pitím. ,,Dáš si něco?" Ptal se Petr. ,,Nevím, asi ne." ,,Ani víno?" Zakroutila jsem hlavou na nesouhlas. Za chvilku na nás Calin volal.

17:00 24.11. 2020

,,Petři?" ,,Ano?" Koukl na mě už trošinku přiopilý. ,,Jedeme už?" ,,Jasně." Rozloučili jsme se s klukama a šli. Petr po mě hodil klíče a já sedla za volant. Doma jsem se vysprchovala a Petr ležel v posteli a spal. Dala jsem najíst klukům a šla spát.

07:29 25.11. 2020

Přišla jsem za Petrem a nesla mu paralen. ,,Děkuju." Usmál se. ,,Já ti to říkala." ,,No jo no..." Lehla jsem si za ním a v jeho objetí jsem opět usla.

11:38 25.11. 2020

Rozzvonil se mi telefon.
Nik❤️
Nik kde jste?
Jakub tady už se to rozjíždí.
Hasan jasné...
Dori kluci už vyrazíme, nebojte.
Nik dávám vám půl hodiny.
Hasan kde máš vlastně Petra?
Dori spí. Zachvilku tam jsme. Čau.
Nik pa!