YTB Adventní kalendář 2020+BONUS

Mejmr-Vánoční kouzlo

Lidičky, dnešním dnem se moje rodina dostala do karantény. Museli jsme toho hromadu zařídit, aby jsme zvládli Vánoce bez problémů a s plnýma žaludkama. Takže se omlouvám, ale zase je trošičku kratší. Teď budu deset dní doma, takže by měly vycházet pravidelně🙃🙈❤

Pohled Gejmra:

Procházel jsem se po Praze a nakonec mě nohy zavedly až na Petřín. Vždy o vánocích sem chodívám a to z jednoho prostého důvodu. Když se na obloze oběví první hvězda, tak se na jednom vcelku zvláštním místečku tady na Petříně něco stane. Minulý rok, když jsem tady stál tak se mi doma objevila kočka a předminulý zase želva. Posadil jsem se na toto neobvyklé místečko, které nazývám ,,Vánoční přání".
Ptáte se proč? Je to z toho důvodu, že žádná věc se nestane jenom tak z ničeho nic. Pokaždé se stane něco, co si podvědomě tak trochu přeješ a ani o tom nemusíš vědět. Když se mi doma objevila kočka, tak jsem si podvědomě přál mít doma ocásek, který za mnou bude zavírat dveře. A kočka přeci má ocas. Nebo třeba předminule jsem si přál být alespoň někdy rychlejší, přesně proto se mi objevila doma želva, která po hodině zmizela, stejně jako ta kočka. Jo, na to vzpomínám vcelku nerad, protože když jsme s KJG Crew hrávali různé závody, vždy jsem byl poslední...

Jsem vcelku nedočkavý z toho, co se stane tento rok. Díval jsem se na krásnou Prahu, která se pomalu ukládala do černo černé peřiny zvané tmou. Pouliční lampy už se rozsvítily, v domech se začaly rožínat světla a dokonce ani Vánoční výzdoba nebyla pozadu a taky se začala ukazovat. Díval jsem se do ulic Prahy, když se najednou můj zrak přemístil na oblohu, kde v celé své kráse zářila hvězda, která mi tímto momentem něco splní, ale já bohužel nedokážu ovlivnit, co to bude. Najednou se mi trošičku zamotala hlava a já si musel sednout. Na vteřinu jsem zavřel oči, ale když jsem je zase otevřel, vše bylo v pořádku. Toto bylo zvláštní, ještě nikdy se mi to nestalo... Rozešel jsem se domů s pocitem...nelidskosti? Když jsem šel dolů z Petřínu, tak jsem si uvědomil, že jsem až moc nízko a všichni lidi jsou úplně obrovští. Podíval jsem se pod sebe a zahlídl... DVĚ TLAPKY?! Ihned jsem začal vyšilovat. Stal se ze mě pes! Co teď budu dělat? Když jsem s těmato myšlenkama stál už asi dvě minuty uprostřed chodníku, něco mi došlo... To ,,Přání" by mělo za hodinu vyprchat. V tento moment jsem si začal tuto psí podobu vcelku užívat. Jedno mi ale pořád vrtalo v hlavě... Co jsem si mohl přát, že se mi stalo tohle?

Pohled MenTa:

Dneska jsme s Tomášem přijeli do Prahy za rodinou a přáteli. Před večeří jsem se rozhodl, že se půjdu projít. Vydal jsem se tedy sám na místo, které jsem kdysi miloval. Petřín... Nahoře jsem se posadil na lavičku a prohlížel si ten nádherný výhled. V blízkosti jsem nakonec pozbíral pár kamínků a vytvořil z nich na zem nápis ,,Gejmr". Co teď asi dělá? Užívá si vánoce s rodinou stejně, jako já? Zbyl mi jeden kamínek a tak jsem ho zahodil do křoví. To jsem ovšem neměl dělat, protože se odtamtud ozvalo hlasité a bolestné zakňučení. Vystřelil jsem ze sedu a rozeběhl se do nedalekého křoví, kde jsem před chvíli odhodil kámínek. Snažil jsem se dostat dovnitř, ale marně. S hlavou v dlaních jsem si klekl a začal vzlykat. Nevím, co tam bylo ale vím, že jsem tomu ublížil a možná to i zabil! Najednou jsem uslyšel křupnout klacík. Zvedl jsem hlavu a podíval se na místo, odkud tento zvuk vycházel. Stál tam pejsek s tlapkou krvavou a ve vzduchu. V momentě, kdy mě spatřil tak se ani nepohnul...

Pohled Gejmra:

Byl jsem v křoví a jako pes hledal nějáké ty věcičky... Najednou mi zezhora spadl na tlapku kamínek a začala mi téct krev. Strašně to bolelo, takže jsem se chvíli vůbec nehýbal. Co teď? Už vím! Někdo mi určitě pomůže. Najednou jsem za zády uslyšel tiché, ovšem povědomé vzlykání. S obrovskou bolestí, ale taky zvědavostí jsem se rozešel tím směrem. Vyšel jsem z křoví a uviděl tam kluka, co měl hlavu v dlaních a plakal. Chtěl jsem se k němu dostat blíž, ale nechtěně jsem šlápl na klacík, který svým křupnutím přivolal jeho pozornost. V momentě, co se na mě otočil tak jsem strnul. Toho kluka znám moc dobře. Honza. Chvíli jsme jenom tak stáli a nehýbali se. Díval se mi do očí, ale v momentě co spatřil mojí tlapku tak se ihned zvedl.