Help (SHORT STORY)

Chapter 5.

-Klaus-

Probudil jsem se v nějaký kopce. Rozhlídl jsem se kolem, abych zjistil jestli tu jsem sám. A heleďme se. Ano jsem. Že se ptáte jakto, že jsem přežil? Inu bylo těžké přemluvit aby mi Davina pomohla. Seslala na mě kouzlo díky, kterýmu mě nezabije ani kolík z bílého dubu. Jenom jednou. Pro jednu situaci a ta situace se právě stala.

Vstal jsem a přešel jsem ke vchodu do tý kopky. Zkusil jsem zda se dostanu ven. A dostanu! Vchod nebyl zabezpěčený žádným kouzlem, ničím. V klidu jsem odešel z kopky a první na co jsem myslel bylo to kde může být Caroline.

*************

Stojím před nějakou kopkou a přemýšlím kolik takovýhle kopek tu vlastně je. Asi hodně. Ale to není to co mě zrovna zajímá. Slyším nadávat Caroline. ,,Bože to je takovej imbecil! Kdybych mu neříkala, aby tam nechodil, ale on néé. Bože většího tupce sem neviděla." Jo děkuju. že za mě truchlíš Caroline.

Vešel jsem do kopky a uviděl Caroline, která sedí opřená zády o zeď, nohy má zkrčený a drží si je obouma rukama. ,,Je od tebe hezké jak za mě truchlíš." Pronesl jsem do ubíjejícího ticha. Caroline sebou škubla a otočila hlavu na mě.

,,Klausi!" Vykřikla a rozeběhla se ke mně. Okamžitě mi padla kolem krku a já jí pevně objal.

,,Jak to- jako to, že is přežil? Dyť ti zabodl do srdce kolílk z bílého dubu!" Vykřikla nechápavě, když se odtáhla.

,,Víš lásko, musíš být o krok napřed. Když nejsi o krok napřed nic ti nevyjde. Davina -jedna známa čarodějka- na mě seslala kouzlo. Když mi někdo bodne do srdce kolík z bílého dubu nezabije mě to. Po druhé už ano. A jak si viděla býrt o krok na před se vyplatí." Mrknul sem na ní.

,,A teď jdeme pryč." Řekl jsem a táhl ji za ruku pryč z této kopky. 

***********

,,Kde jsi byl Klausi? Sháněli jsme tě!" Zakřičel na mě Marcel hned po tom co jsme s Caroline vstoupili do domu.

,,Víš můj milý Marceli málem mě zabili a Caroline drželi jako rukojmí, tak promiň, že jsem ještě nestíhal se starat o tvoje neschpný upíry. Příště se to nestane." Usmál jsem se ironicky. 

,,Jsem rád, že to bereš s takovým vtipem a ironií, protože" odmlčel se a lehce se zasmál ,,když si tu nebyl vrthli sem vlkodlaci. Ale ti mí neschopní upíři většinu pozabíjela a ani jeden není pokousán." Zašklebil se.

,,To pak nejsou ti tví neschopní upíři tak neschopní." Zašklebil jsem se zpět.

**********

,,Klausiiiiii! Klausiii! Nik.lau.si!" Řval zběsile Marcel.

,,Ano slyším!!" Řval jsem zpět. ,,Joshi!" Zařval, dokonce vystrašeně najednou Marcel. V tu chvíli jsem se rozběhl z pokoje za hlasem.

To co jsem viděl jsem nečekal. Všude na našem "malém náměstíčku" byla mela. Vlkodlaci bojovali s upíry a upíři s vlkodlaky. Nékolik upírů bylo pokousáno. Pak jsem uviděla tu blonďatou hlavu. Caroline bojovala s vlkodlaky. Dobře se vyhýbala a několik vlkodlaků zasáhla a shodila na zem. Upozorňuji, ale že vlkodlaci byli normálně "lidi" a ne vlkodlaci jako "zvířata.

Běžel jsem, ale na pomoc ostatním. ,,Klausi! Pomoc!" Uslyšel jsem Caroliin hlas. Trhnul jsem sebou a uviděl jsem Caroline natlačenou na zeď. Nějakej vlkodlak držel u Carolinýho srdce dřevěný kolík.

Okamžitě jsem se rozběhl ke Caroline, ale bylo pozdě. Caroline ležela na zemi a byla celá zmodralá.

,,Ne, ne, ne Caroline. To mi nedělej! Caroline, Caroline." Křičel jsem a začaly mi téct slzy. Kousl jsem se do zápěstí a dal Caroline k moji krev k její puse, ale ona nic.

Držel jsem jeji hlavu ve svých rukách a ignoroval křičící hlas Marcela, Elijaha nebo Hayley.

Další část tady! A logicky může dojít, že konec NEBUDE happy-end :'(

VOTE a KOMENT mě moc potěší! :)

                                  -Terry