Prolog

755 65 6
                                    

Zdravím, prolog je poněkud krátký to dozajista. Dlouho jsem nic nepsala a tak chci upozornit, že nevím jak budu přidávat, jak to budu stíhat a jak to bude s mou inspirací atd tad.... *pořád se vymlouvá* 
Nenechte se zmást...nic  není tak jak se na první pohled zdá...
zanechte zde svůj názor a teorie ^^ naviděnou...Kya-chan~*

---------------------------

Tma. Všude jen tma. 

Pamatuji si tváře. Mužské i ženské, staré i mladé ale nemohu si vzpomenout. 

Nemohu si vzpomenout, jestli mi byly, jsou nebo budou známé. 

vše je tak zmatené! Sám nevím… co mám vlastně vědět? měl bych vědět kdo jsem? jsem vůbec někdo? a když ano kde to jsem?  Chodím? Padám? Létám? 

Jak vypadám? Mám tvář? Je krásná? Jaké mám oči? topil se někdo v jejich hlubinách? 

Otázky. Tolik otázek! Proč?! 

"Pane...subjekt se začíná probouzet..." Neznámý hlas odněkud z dálky. Rozhodně nebyl lidský. Jak si tím mohu být tak jistý? Co je lidskost? 

"Jarve, uspi ho! Hned!" Druhý hlas rozhodně lidský byl. O kom to mluvili? Proč toho dotyčného má jmenovaný uspat? Co se tu děje? Jaktože se ty hlasy přibližují? Subjekt? 

Něco mi projelo kůží. Bolelo to. Kůže, bolest. Co to je? Jak vím, že to znám? Jak vím, že to právě teď cítím? Jak vím, že to mám? Proč mám tolik otázek? Proč mi nikdo neodpovídá? 

Sakra!

Odpovězte mi někdo! Kdokoli! Nebo se zblázním!

Prosím! 

Je to k nevydržení. Chci zjistit kdo jsem a co se to se mnou právě teď děje.

 Tma se rozjasňila aby se vzápětí utvořila v obraz dvou hnědých očí a náhle se zase zhasla do ještě temnější temnoty než která okolo mne doteď panovala.

Poslední otázka která mi přišla na mysl byla: neviděl jsem ty oči na nějaké tváři?

What is real? //frostiron fanficKde žijí příběhy. Začni objevovat