KŘIŠŤÁLOVÁ NOC (EreRi/RiRen)

KAPITOLA 29.

LEVI

„Do prdele," zařval Eren, „startuj, musíme pryč!"

„Ne!" řekl jsem rezolutně a snažil se zůstat alespoň trochu v klidu, ačkoliv mi srdce vynechávalo údery a zbraň se v ruce třásla. „Neujedeme mu, a jestli bychom přece měli to štěstí, bude vědět, kde nás najít. Tahle cesta vede do Frankfurtu. Musíme se ho zbavit!"

„Jeď!!!"

Neposlouchal mě a byl na pokraji zhroucení. Seděl jen ve spodkách a snažil se dosáhnout na klíček v zapalování.

„Jaegere, jsi to ty?"

Poznal ho! Za to může to zatracené auto! Je jak pěst na oko. Lepší by snad bylo jít pěšky než v téhle pozlacené rachotině!

Musíme se toho chlapa zbavit. Hned teď!

Jednou rukou jsem přitlačil Erena do sedadla, odjistil a vystřelil na siluetu, která se rýsovala přes zamlžené okno.

Ozvala se ohlušující rána, zápach střelného prachu mě štípal v nose a sklo okna se roztříštilo na tisíc kousků, zasypalo Erena, který si kryl tvář, a oba jsme se rozkašlali.

Nějakou dobu jsem nevnímal, co se děje venku, ale když se mi vrátil sluch, slyšel jsem ty nejhorší nadávky, které jsem v němčině znal.

„Erene! Ty idiote! To jsem já, Niklas. Přestaň střílet, ty hovado!" Do rozbitého okýnka koukala mladá tvář blonďatého muže, který se držel za paži a zkoumal ránu. Kulka mu ale evidentně neublížila a jen roztrhla tlustý zimní kabát.

„Proklatě! Nestřílej, Juliene!" vytrhl mi Eren zbraň z ruky. „To je přítel! Ten, za kterým jedeme do Frankfurtu, můžeme mu věřit!"

„Erene! Ty hoňáku! Tys tady šoustal, že mám pravdu?" zadíval se se smíchem na Erena, který byl stále jen ve spodkách.

„Niklasi, ty stará vojno, co tady děláš? Víš, jak jsi nás vyděsil?" začal se usmívat Eren a bylo vidět, jak moc se mu ulevilo.

Mně však ne. Zadíval jsem se na blonďatého mladíka a na malou chvilku jsme se potkali pohledem. I v jeho očích byla nedůvěra.

„Kdo to je?" otočil se na Erena, který se už venku oblékal.

„To je přítel, nemusíš mít obavy, vysvětlím ti to později. Teď ale vykládej ty, kde ses tu vzal?"

„Hledám tě! Už skoro týden. Když jsem se dověděl, že jsi zmizel, jel jsem tě hledat. Nejdřív jsem si myslel, že tě ten parchant..."

„Nemluv o něm tak!" přerušil ho Eren.

„...ten parchant někam odvlekl a zabil, ale potom lidi z rozvědky přinesli další zprávy, že jsi s ním normálně zdrhl. Moc tomu nerozumím, asi ti něco spadlo na hlavu, ale budiž. Máš velké štěstí, že jsem tě našel, Liebling. Už jsem byl smířený, že hniješ někde pod zemí."

„Proč jsi mě hledal?" nechápal Eren.

„Protože jsem věděl, že pojedeš do Frankfurtu, za mnou... Dobře víš, že mi na rozdíl od jiných můžeš věřit. Ta tvá jednotka SA sice netuší o našem přátelství, ale jak vás objevili tam, v lesích, došlo jim, že jedete do Franku a nechali ho obklíčit. Už tři dny tam ani ven neproklouzne ani myš, aniž by o tom nevěděli. Čekají na vás."

„Proč?"

„To já nevím, ale není snad pochopitelné, že nejvyššího šéfa SA chtějí dostat zpátky do toho svého stádečka? Uvědom si, že nejsi jen obyčejný pěšák, po kterém, když se zdejchne, neštěkne ani pes. Hitler nesouhlasil jen tak pro nic za nic, že se staneš Stabschefem jedné z jeho frakcí. Netuším, jaký s tebou měl plány, to bys měl vědět ty, jasný ale je, že tě chce zpět a nejlépe i tady s tím..."

„Jmenuje se Julien... Poslouchej, já musím vědět, jestli za mnou stojíš..." zadíval se na něj zkoumavě, „jestli mě zradíš, najdu si tě a zabiju!"

„Erene, kdybych tě chtěl zradit, tak tu nejsem sám, kromě toho dobře víš, že budu stát za tebou, ať uděláš jakoukoliv kravinu. Jsi si dobře vědomý, že jsem nesouhlasil s tím, abys Hitlerovi lízal zadek? To ty ses tak rozhodl a já to musel respektovat, takže jsem rád, že jsi jim ukázal záda, ačkoliv ses tímto postavil do dost blbé pozice. Ale ještě jsem tu já. Vždycky jsem ti kryl záda, takže ti pomůžu i teď!"

„Proč bys to dělal? V podstatě jsem tě zradil..."

„Nezradil jsi mě, jen sis špatně vybral, teď to můžeš napravit. Já jsem trpělivý člověk a dokážu čekat dlouho..."

Eren se zamyslel a jen pokýval hlavou.

„Věříš mi?" zeptal se Niklas.

„Ano, nic jiného mi ani nezbývá," hlesl, „jaký máš plán?"

„Za Darmstadtem mám malou roubenku. Stojí na samotě a skoro nikdo o ní neví. Tam se na pár dní zašiješ a já ti mezitím zařídím novou identifikaci. A pak už nám nebude nic stát v cestě v dalších našich plánech."

„Niklasi, já jsem tu s ním, musím ho dostat z Německa! Buďto to respektuj anebo táhni," rozčílil se Eren.

Stál jsem opodál a poslouchal celý rozhovor. Netušil jsem, jaké spolu měli plány, co jsem ale věděl jistě bylo, že mě ten německý blondýn nikdy respektovat nebude. Díval se na mě s nenávistí, a ani se ji nepokoušel skrývat.

„Dobrý, jo, tak se nerozčiluj, pomůžu vám oběma, a teď musíme uklidit tu tvou plechovku někam do lesa, aby ji nenašli. Pojedeme mým vozem, je krapet nenápadnější."

Cesta proběhla bez problémů a za pár hodin už jsme seděli ve vyhřáté chatě u praskajícího krbu.

Niklas ošetřoval Erenovi nateklý kotník a podle jeho opatrných dotyků a starostlivosti ve tváři jsem pochopil, že mu na Erenovi záleží víc, než by se mi líbilo. To, že bych žárlil, jsem ihned zavrhl. Eren se však tvářil, jako kdyby ani tu přílišnou Niklasovu péči nevnímal. Sem tam se na něj i utrhl a bylo vidět, že je z něj nervózní. To mě utvrdilo, že všechno není tak růžové, jak se mi Eren snažil ještě před pár dny namluvit. A taky mě to přesvědčilo, že Niklasovi nemůžu věřit. Udá mě, jsem si tím jistý. Už pár dní jsem nosil v hlavě plán, který jsem se rozhodl uskutečnit.

Až oba usnou, uteču. Věděl jsem, že nemám velkou šanci se dostat přes hranice zpět do Francie, zvlášť když jediní lidé, kteří by mi mohli pomoct, byli právě ve Frankfurtu, kam se určitě v nejbližší době nemám šanci dostat. Musím to zvládnout jinak. Určitě bude útěk bezpečnější než zůstat pod jednou střechou tady s tím úlisným pokrytcem.

V podvečer jsem se omluvil, že si půjdu lehnout, nechtělo se mi setrvávat ve společnosti blonďatého Němce s uhrančivýma a zlýma očima. Cítil jsem z něj nenávist tak hmatatelnou, až mi bylo podezřelé, že ji necítil i sám Eren. V jednom mu totiž věřím, on mě opravdu chce dostat pryč, ale ne kvůli nehynoucí lásce, tak naivní zase nejsem, ale potřebuje informace a myslí si, že ho jako ovečka zavedu do hnízdečka, aby ho on potom mohl zničit. Mám veliké štěstí, že nezná mou pravou identitu...

Po dvou hodinách přemýšlení jsem usoudil, že šli spát i ti dva. Dnes to byl náročný den pro všechny.

Vyplížil jsem se ze svého pokoje a zvuky, které se ozývaly z Niklasovy ložnice, mě nenechaly na pochybách, co se tam děje. Dveře byly pootevřené, neodolal jsem a nakoukl dovnitř.

Dvě nahá těla zaklesnutá v sobě, vzdechy a vůně sexu, která se prolínala pokojem. Bledý zadek se rychle nadzvedával a zasouval pyj do snědého těla, které patřilo mému milenci, který mi ještě dneska ráno sliboval nehynoucí lásku.

Co jsem čekal? Bodlo mě zklamání a... žárlivost. Okamžitě jsem ji zaplašil. Nemám proč žárlit! Eren je Němec, je to nepřítel, a ačkoliv musím přiznat, že mě neskutečně přitahuje, tak láska se tomuto vztahu rozhodně říkat nedá. Z mé strany ani z té jeho, což mi teď názorně ukazuje.

Sebral jsem tašku, ve které jsem měl nezbytnosti i zbraň, kterou jsem v nestřežené chvíli vzal z auta, potichu zaklapnul dveře domu a rychle se vydal do hloubi tmavého lesa.