Silver Stalker (MCU)

-4-

Veronika spadla na zem. Popadala dech a zmateně se dívala okolo sebe. Co se to právě stalo? Podívala se na své ruce, vypadala normálně. Vážně zkameněla? Rozhlédla se okolo sebe. Loki tam nebyl.

Zdál se jí ten chlapec, nebo ji tam prostě nyní nechal na pospas? Vážně se její schopnosti nyní vylepšily a ona onen artefakt pro krále najde?

Seděla na zemi ještě dlouhých několik minut. Přemýšlením nad tím, či to vše bylo reálné. Proč by jinak zvláštní chlapec tady již nebyl? Proč by zmizel ihned po tom, co jí způsobí tohle. Neměl by jí ještě vysvětlit, jak se její schopnosti vylepší?

„Loki?" Zkusila přesto zavolat. Žádná odpověď se nedostavila. Zakroutila hlavou a pomalu se začala zvedat. Otočila se a vydala se směrem zpátky ke svému koni. Procházela okolo stromů a přidržovala se jich při chůzi. Byla vyčerpaná. Bránila svou mysl před záblesky minulosti tohoto místa a dařilo se jí to. Ne však na dlouho.

Ani se ničeho nedotkla. Vize ji strhla do vzpomínky, až to Veronicu srazilo na kolena.

Lesem utíkali dva chlapci. Jeden vyšší, blonďatý a očividně starší. Druhého chlapce, který se hnal ihned za blonďákem Veronica ihned poznala. Loki. Následovala jejich běh až k nedaleké louce, kde na ně čekal starší muž. Jeho tvář nedávala najevo žádnou emoci. Pouze pokývnul na chlapce, kteří se ihned postavili k němu. Každý po jednom boku.

„Heimdalle." Řekl pouze starší muž a v tu chilli se objevila duhová záře a všichni tři zmizeli.

Veronica se ani nestihla vzpamatovat, když ji její moc vtáhla do další vize.

Nevěděla kde se nachází, nikdy takové místo neviděla. Budovy sahající do oblak, pojízdné kočáry bez koní rychle jedoucí po černých cestách mezi vysokými domy. Lidé chodící po ulicích ve zvláštním oblečení. To nebylo to nejzvláštnější.

Ve vzduchu se vznášela postava. Nebyl to člověk. Nevěděla, jak to popsat. Byl z kovu, byl to rytíř? Vznášející se ve vzduchu? V tu chvíli přistál na plošinu jedné z vysokých budov a rozešel se dovnitř. Podlaha pod ním se začala hýbat a sundávat ono kovové brnění. Z létající postavy vyšel obyčejný muž. Byl to oblek? Který mohl létat. Veronica byla zmatená.

Z druhé strany přicházel druhý muž. Jeho oblečení bylo zvláštní. Jiné než druhého muže. Černo zelená kůže a zlaté doplňky. Vlasy měl dlouhé a černé. Svým vzhledem jí někoho připomínal. Nemohla si však vzpomenout koho. Proč měla dojem, že muže zná?

V ruce držel jakousi zbraň. To, ale nebylo to, co ji zaujalo. To modré světlo v ní. Byla to ta věc, kterou hledala? Nevěděla o tom artefaktu nic, ale některé její zdroje se vyjadřovaly podobně jako ona zářivá věc v mužově kopím.

Konverzace mezi nimi chvíli plynula a Veronica nemohla rozeznat co říkají. Pouze oba pozorovala. Nevěděla na co se to nyní kouká. Nevypadalo to jako minulost. V životě neviděla takové obydlí, takovou technologii.

„Avengers." Uslyšela najednou říct menšího muže, který byl předtím v tom zvláštním obleku. Při tom si naléval drink. Dlouhovlasý muž se zatvářil lehce nechápavě. Druhý muž lehce protočil očima.

„No, tak si říkáme. Jsme jakože tým nejmocnějších hrdinů světa." Dovysvětlil a druhý muž se zatvářil pobaveně.

„Ano, viděl jsem." Nemohl skrýt pobavený, možná i lehce posměšný úsměv na tváři.

„Jo, trvá nám to trochu dýl než zaberem, uznávám. Ale zkus ti to spočítat," můž se zvláštně tvarovaným vousem vypadal velice nepohodlně v této situaci. „tvůj brácha, bůh. Supervoják, legenda, co je pořád dost živej. Chlap co dokáže vzteky zezelenat a pár zabijáků. A ty? Tys je dokázal všechny naštvat."