The Magical secret

Šestá kapitola - Vánoce

Ania se vzbudila se silnými bolestmi hlavy asi v deset ráno. Byla na to ale vybavená, vytáhla z nočního stolku malou lahvičku se zlatou tekutinou a vypila jí. Po pěti minutách bolest utichla a ona mohla zase normálně myslet. Chtěla dát Severusovi nějaký dárek k vánocům. Asi po půl hodině přemýšlení a listování v učebnicích lektvarů pro inspiraci, na to konečně přišla. Když měla posledně hodinu lektvarů, všimla si, že Snape už nemá žádné žíně z jednorožce. Vzpomněla si na jednorožce, kterému vloni v temném lese zachránila život. ,,Určitě by mi nějakou daroval..." pomyslela si. Věděla, že žíně musí být odebrány pouze živému jednorožci a musí být dobrovolně darované. Také věděla, že po uříznutí nebo ustřihnutí okamžitě dorostou, takže by to pro něj nebyl problém. Zvedla se z křesla, šaty které včera jen tak pohodila přes postel,  uklidila do skříně, oblékla si hábit, vyčistila si zuby a vydala se obrazem ze společenky dolů do lesa.

Zavolat jednorožce bylo za normálních okolností naprosto nemožné a přesvědčit ho, aby vám daroval trochu ze svého stříbrného bohatství, ještě těžší. Tenhle jednorožec ale rozuměl všemu, co mu řekla a určitě ji neviděl poprvé. Žíně jí dal s největší ochotou a ona mu na oplátku dala čerstvé jablko. Poděkovala mu, uklonila se a s velkým chomáčem stříbrných nitek, se vydala zpět do hradu. Položila si je na postel a začala pátrat po něčem, do čeho by je mohla dát. Po chvíli ve svém kufru našla menší zelenou krabičku od náušnic a usoudila, že nic lepšího už nenajde.

Opatrně žíně stočila do krabičky a ovázala jí stříbrnou mašlí, aby se k sobě barvy hodily. Ke krabičce přivázala malý papírek a na něj napsala jen: ,, Veselé Vánoce." Nechtěla psát jméno, nic mezi nimi přeci nebylo, spíš chtěla, aby to zkrátka působilo jako milý dárek pro oblíbeného profesora. Ania věděla, že si Severus na svátky moc nepotrpí, a tak nemělo cenu se rozepisovat. Vyklonila se z okna a zapískala na prsty. Asi za minutu se na okenní římse objevila malá, černá sovička se zelenýma očima. Důkladně jí vysvětlila co a jak a že má balíček doručit přesně v osm hodin. V tu dobu se Snape vrací z večeře do kabinetu. Taky jí řekla, že kdyby tam náhodou ještě nebyl, má se proplížit dovnitř a dat mu ho na postel.

Potom, co jí všechno důkladně vysvětlila, jí nechala letět a vydala se na oběd. Měli jen polévku, protože večer se bude konat štědrovečerní večeře, kde se všichni pořádně najedí. Po obědě jen tak seděla na posteli a zapisovala si do deníku. Když měla hotovo a začala se nudit, a tak poslala sovu Lence, aby za ní přišla do Zmiozelské společenské místnosti, pokud chce. Lenka byla velmi potěšena, protože tam byla sama a neměla si s kým povídat. Lenka přinesla jednu nanejvýš divnou hru, které prý mudlové říkali Monopoly. I Ania se divila, jaká legrace je jí doopravdy hrát a tak se stalo, že nad ní strávily několik dlouhých hodin. Před večeří se navzájem trochu učesaly (i když u Lenky to šlo těžko) a vydaly se do velké síně na hostinu.

Dohromady tam sedělo asi padesát studentů a jen osm profesorů. Stoly tam byly jen dva a byly umístěny rovnoběžně s tím profesorským. Prohýbal se pod spoustou skvělého jídla, pití i sladkostí. Ania se s Lenkou chopila talíře a naskládala na něj kopec bramborového salátu, dvě rybí filé a nalila si plnou sklenici džusu. Když se podívala na Severuse, který seděl kousek od ní, zakuckala se tak, že jí Lenka musela praštit do zad, protože jí propaloval pohledem tak, že se divila, že ještě nehoří. Neměl ale v očích nenávist, ačkoli působil dost strašidelně. Se svou porcí zápasila dlouho, protože při tom musela ještě stíhat mluvit s Lenkou po jejím boku a sem a tam i kouknout na Severuse. Uklidnilo ji, že po ní již nekoukal a hleděl si své slavnostní večeře. Poté se klidně odebrala do Zmiozelské společenky, popřála Lence veselé Vánoce a rozhodla se strávit zbytek večera sezením u krbu s horkou čokoládou.

Cestou ještě popřála štastné svátky Dobbymu, který právě s ostatními skřítky nanosil dárky dovnitř. Pod honosným stromem bylo pár dárků s jejím jménem. Ani trochu se jí nechtělo čekat až do rána, ale tradice byla zkrátka tradice. Musela se ovšem usmát, když do místnosti vtrhli Crabbe a Goyle s řevem, že budou mít zaručeně ty nejlepší dárky ve vesmíru. Škoda, že zrovna tito dva debilové neodjeli domů. Malfoy samozřejmě trávil Vánoce ve svém honosném sídle, ale teď tu nebyl nikdo, kdo by se o tyto dva blbce postaral. Dostala od Lenky zelené rukavice s erbem Zmiozelu a s lístečkem: ,, pro svou Zmiozelskou kamarádku, věnuje Lenka z Havraspáru. Ps: pozor na Škrkny!" Ania se zasmála. Lenka byla skvělá kamarádka. Od Sarah dostala dva smaragdově zelené brky se stříbrnou násadou.

Napadlo jí, že by si Severuse mohla nakreslit, když už dostala ty nádherné brky, vždyť neměla absolutně co na práci a myšlení na něj byla vždy její oblíbená část dne. Na kreslení ale byla expert spíš Sarah, která při hodinách Dějin čar a kouzel a Ania musela uznat, že je to jednoznačně lepší aktivita, než spaní.

Začala zvolna na bílý pergamen črtat obrys jeho těla v rozevlátém hábitu, jako by mu vlál ve větru a představovala si, jak nádherně by se mu třepetaly jeho temně černé vlasy. Dala si záležet především na jeho rukou, kterými při každé hodině lektvarů pečlivě odměřoval vzácné přísady. Fascinovalo jí to. Ráda ho sledovala při těchto hodinách, protože ho milovala v tomto jeho přirozeném prostředí. Lektvary připravoval jako skutečný mistr a ona toužila po tom, aby to jednou dokázala tak krásně jako on.

Když venku začalo sněžit, Ania už měla svou kresbu hotovou a spokojeně podřimovala ve velkém křesle. Kdosi ji v noci přikryl dekou, ale kdo to byl, to pro ni zůstane navždy záhadou.

Severus přišel jen proto, aby jí poděkoval za milý dárek, ale když jí viděl spát naproti zvolna uhasínajícímu ohni, neměl to srdce ji probudit. Jen potichu nahlédl přes její rameno na spleť černých čar na pergamenu v její ruce a opatrně, aby nepohl ani jedinou ozdobou na zářícím Vánočním stromku, položil mezi jehličí maličkou šedou krabičku.

Rozhodl se. Nedovolí, aby se cokoliv opakovalo a Ania pro něj zůstane pouze a jednou pro vždy žákyní. O Lily přišel a nikdy ji skutečně nepřestal milovat. Nechce přeci jinou. V zápětí si vynadal za to, že si tak naivně myslel, že by taková dívka jako Ania skutečně jevila zájem o muže s tak temnou minulostí, že by to zatřáslo světy. Nechtěl jí do toho zatáhnout. Do ničeho, co by jí mohlo ublížit. Zlostně si promnul látku u rukávu, pod kterým se mu skrývalo znamení zla a rázným, byť tichým krokem opustil Zmijozelskou společenskou místnost.