The Magical secret

první kapitola - Vzpomínka

Končí léto. Ania kouká znuděně z okna na zapadající slunce a zkoumá kapky, které zklouzávají po okně dolů. Minulý rok měla z matematikou velké problémy. Je jí teprve 11 let a už se na světe nudí. Od te doby, co zjistila že je jiná než ostatní, tak jí všechno připadá tak strašně absurdní. Najednou slyší, jak jí její matka volá dolů, v jejím hlase je poznat, že je nervózní. Neochotně se zvedne z parapetu, seběhne dolů po schodech a vrazí do obývacího pokoje. Najednou ztuhne. Když zjistí, že mají návštěvu, uhladí si oblečení a slušně potraví. Na gauči sedí její maminka s tátou a vedle nich se zlověstně tyčí muž v černém hábitu se smrtelně bílou tváří. Ve tváři vypadá velice mladě, avšak jeho oči prozrazují, kolik bolesti musel zažít.

Ania se pokusila o úsměv, ale obličej měla najednou jako z kamene. Snape se skoro nepohl, jen se natáhl pro sklenici na stole a napil se.

Její matka, Marina Lewisová, se zhluboka nadechla, trochu se rozklepala a oznámila jí: ,, Anio, asi to pro tebe bude velice těžké pochopit, co se děje, ale tohle je pan Severus Snape, jeden z profesorů Bradavické školy čar a kouzel." Její otec si mnul ruce a těkal pohledem sem a tam. Vypadal asi o deset let starší.

,,Tak nám to alespoň řekl," dodal. ,,A také dokázal."

Ania nevěděla, co ma říct a zrakem se přilepila na Snapea. Severus pochopil její výraz a tak pokračoval hlubokým sametovým hlasem, aniž by ukázal jakékoli emoce:

,,Slečno, vy máte zvláštní schopnosti a tak mě ředitel naší školy poslal k vám domů, abych vám všechno vysvětlil. Toto není standardní postup, ale musím vám objasnit pár věcí a také jsem vám donesl dopis." Ania si od něj vzala obálku, opatrně ji třesoucími se prsty roztrhla a začala číst:

,, Milá slečno Lewisová, z potěšením vám oznamujeme, že jste byla přijata na školu čar a kouzel v Bradavicích!" ,, ale... Já přece nemůžu být čarodějka! Jak..?" Divila se. Snape obrátil oči v sloup a zeptal se jí:,, copak tys nikdy nedokázala něco divného?"

,, Ale to ano, třeba jsem málem ublížila učitelce, která na nás řvala sprosté nadávky...každopádně, zasloužila si to!" Zasmála se Ania, sedla si na židli vedle něj a zadívala se mu do očí. ,, dobře, jsem ochoten s vámi zítra odejít do kouzelnických obchodů, pomohu vám vybrat školní potřeby a potom vás dovést do školy. ovšem jen, Když vaši rodiče budou souhlasit" tázavě se na ně podíval. Její táta, Peter Lewis si povzdechl a řekl:,,no, myslím že po takové příležitosti by se už do Riverhillské školy stejně vrátit nechtěla..." Marina se na něj smutně podívala ale nakonec přikývla, že souhlasí. ,, Můžete u nás do zítra přespat, jestli chcete" nabídla Marina Snapeovi. Ten jen kývl a ušklíbl se. Ania byla štěstím bez sebe.

Měla co dělat, aby ji ze snažení udržet si důstojnou tvář nevylezly oči z důlků. ,, ještě něco, co byste měla vědět." Odmlčel se, znovu se napil a pokračoval:

,,Vaše matka byla čarodějka Snowella Nowakowska. Byla to hodně bohatá i statečná čarodějka, ale bohužel zemřela ve válce před jedenácti lety. Zabil ji Lord Voldemort." Snape se pokusil o soucitný výraz. Ania sklopila oči a řekla: ,, Vy jste o tom věděli? " tázavě se podívala na smutné rodiče. ,, Ano, věděli jsme to, ale nechtěli jsme ti to říct. Necítila by ses tu jako doma..." dořekl Peter. ,, ALE JÁ TU NEJSEM DOMA!" Rozkřičela se Ania a vyběhla nahoru do pokoje. Vzala svůj deník, fotky s kamarády, krabičku s cennými věcičkami a všechno to začala házet do svého menšího kufru. Sedla si na parapet a povzdechla si. Po chvíli se ozvalo klepání na dveře. ,,Dále" řekla nepřítomně a nepřestala počítat hvězdy na obloze. Do pokoje vešel Snape, podíval se jí do očí a podal jí starou fotku. Vzhlédla k němu a vzala si ji. Byla na ní mlada čarodějka se zářivě bílými vlasy v černém hábitu a přes rameno ji držel jakýsi mladík...s černými vlasy a bílou pletí. ,, To je ona?" Zeptala se Ania. Snape kývl ,, byli jsme spolu na koleji ve škole." Anie začaly nekontrolovatelně téct slzy. Pověsila se mu kolem krku a začala brečet. Bylo ji přece jen jedenáct let...On ji rozpačitě objal a pokusil se jí utišit. Nebrečte, určitě na to brzy zapomenete a Vaše matka by byla určitě ráda kdybyste přestala brečet. Jen tak si vymýšlel co by jí řekl protože na utěšování dětí opravdu nebyl stavěný. ,, Jste hodný pane" řekla mu Ania a podívala se mu do očí. Severus se nejdříve tvářil, jako by se ho to vůbec netýkalo ale po chvíli se probral a pousmál se na ní (pokud se za úsměv dá považovat škubnutí koutkem, ale u Severuse je každý pokus o úsměv super). Rychle si vzpomněl ze je Severus Snape a úsměv hned zas zaplašil. ,,Asi se půjdu dolů omluvit..." Řekla Ania a znovu seběhla po schodech. Snape chvíli počkal, aby si všechno mohla vyříkat s rodiči o samotě a potom sešel do obýváku taky. Hůlkou v krbu zapálil oheň a ani si nevšiml jak na něj všichni vykulili oči. Jen co se Ania vzpamatovala, začala kolem něj poskakovat a prosit, ať ještě něco předvede, k čemuž se po chvíli přidala její mala sestřička Anastasia. Snape se jen ušklíbl a hůlku zandal zpět někam do pláště. ,, Já asi půjdu připravit večeři" navrhla Marina a už už se chystala do kuchyně. Snape se jen zašklebil a v duchu si myslel:

,, mudlovské jídlo opravdu jist nehodlám".

Mávl hůlkou ještě jednou a tentokrát se na stole oběvilo pečené kuře s rýží a spoustou všelijakého pití. Po večeři šla Ania hned spat, aby mohla ráno brzy vstávat.

Asi v 6 hodin ráno ji maminka vzbudila na snídani. Ania se pomalu sesbírala z postele a do kufříku si přibalila spodní prádlo, pyžama, a kartáček s pastou. Oblékla se a sešla dolů na snídani. Snape seděl u stolu a popíjel kávu. ,, až budete připravena můžeme jít" řekl a dál se soustředil na svůj šálek kávy. Po snídani si vzala svůj kufr, rozloučila se s rodiči a následována Severusem vyšla ven.

Přesně takhle si, nyní sedmnáctiletá Ania, vzpomněla na svůj příchod do školy. Seděla u okna ve Zmiozelské společenské místnosti a koukala na zapadající slunce. ,, Je to už šest let" řekla si pro sebe, usmála se a zaklapla deník. Podívala se na hodiny, které visely na stěně naproti ní. Bylo půl dvanácté v noci. ,, Už bych asi měla jít spát..." pomyslela si, vzala si pergameny, co ležely na stole a domácí úkol z obrany proti černé magii (kterou mimochodem s částí učil Snape a ona měla to štěstí že měla právě jeho). U těchto úkolů si dávala obzvláště záležet, protože Snape byl její oblíbený učitel a ona si před nim chtěla šplhnout. Docela se jí to dařilo: za těch pět let, co tu byla, získala pro Zmiozelské dohromady 1159 bodů, což zapříčinilo několikaročnou vládu Zmiozelu ve školním poháru. Nebelvírští z toho byli otrávení. Loni dostala dokonce ocenění za mimořádné služby její koleji v podobě velkého erbu Zmiozelu, který teď visel v jejich ložnici. Na pokoji byla společně s Katy Nelsonovou, Sarah Savenderovou a Padmou Patilovou. Nikdy nezapomene na to, jak upovídaná Sarah rozhlašovala po celé škole, že budou Mít v ložnici vlastní erb. Několikrát si za šeptání v hodině vysloužila školní trest a když se soustředila na předávání teto zprávy při hodině lektvarů a přitom se snažila přisypat do lektvaru sušený baziliščí jazyk, lektvar vybuchl a mrštil Snapea na protější zeď, který ztratil vědomí. Ania mu pak musela poskytnout dýchání z úst do úst. Za tento incident si vysloužila další dva měsíce školního trestu. Ania se při téhle vzpomínce vždycky zasmála. Vyběhla do ložnice kde už všichni kromě Sarah spali. Převlékla se do pyžama a zalezla pod peřinu. Vzala si do ruky starou fotku a začala si ji prohlížet. Takový její každodenní rituál. Byla stejná jako tehdy...civěla na ní asi půl hodiny se zasněným výrazem, potom ji položila zpět na noční stolek a zachumlala se do teplé peřiny. Sarah už taky spala takže si neměla s kým povídat a tak zavřela oči a po chvilce usnula.

Ahoj všichni! :) je 4.2.2016 a já si po dlouhé době znovu přečetla tuhle povídku. No, takže jsem našla dost gramatických chyb a dalších příšerností, za což se omlouvám a slibuju; že to časem opravím..:D
Jdu dopsat Epilog :D

With love Verča ♡☆