The Magical secret

Čtrnáctá kapitola - nabídka

Uplynulo pár týdnů a Bradavice byly v jednom ohni. Všude se stavělo, opravovalo a vylaďovalo, protože všichni chtěli, aby nový školní rok mohl začít ještě tento rok. Všem studentům se už po výuce upřímně stýskalo. I Ania se Sarah pomáhaly při obnově. Ještě s dvěmi dalšími dívkami opravovaly Zmiozelskou věž, která byla nejvyšší a tudíž utrpěla největší škody. Prace je bavila, povídali si a spali v polorozpadlém pokoji, kterému chyběl kus stěny, takže měli výhled na celý hrad pod nimi hned z postele. Na jaře sice trochu foukalo, ale jim to nevadilo. Trápila jí ale jiná věc. Strašně jim bylo líto, že ve válce ztratily dvě své kamarádky, Padmu i Kate. Ty však byly jen jedny z mnoha jmen, na dlouhém seznamu padlých.

Na školních pozemcích se konal obřad k poctám všem, kteří ve válce položili život. Sešli se tam rodiny, přátele i studenti a bylo tam bezmála dva tisíce lidí.
,, Anio! Přidej, ať nesedíme úplně vzadu." Táhla Sarah Aniu po svahu dolů, a ona měla co dělat, aby jí stačila. ,, Sarah, nemusíš tak hnát! Lenka s Nevillem nám budou držet místa a Já jsem ještě ani nedojedla." Kuckala Ania s topinkou v ruce. Sarah zastavila právě včas, protože Aniu už to přestalo bavit. Obě dívky si sedly vedle Lenky do druhé řady a Ania v klidu dochroupala svou topinku. ,, Díky, Lenko." Poděkovala Ania a usmála se. ,, Nemáš zač, Anio. Udělala jsem to ráda." Řekla Lenka nepřítomně a civěla na obrovský náhrobek na břehu jezera. Všichni se utišili, protože Brumbál zvedl ruce na znamení, že by chtěl něco říci. ,, Nejprve bych vás tu chtěl všechny přivítat." Začal klidně. ,,Sešli jsme se tu, abychom uctili památku těm, kteří obětovali své životy v nejstrašnější válce v dějinách." Pár lidí smutně popotáhlo a Jiní už v slzách vytahovali kapesníky. Brumbál pokračoval: ,, Všichni byli jistě stateční a proto tímto povstaňme, a uctěme památku těm, kteří za nás ostatní zemřeli v boji." Všichni povstali, někteří brečeli, někteří smrkali, ale někteří měli tváře suché.

Po minutě ticha a vzlykání předstoupila před dav profesorka McGonagallová, a začala číst jména. Sarah s Aniou byly obzvlášť smutné, když uslyšely jméno
,, Padma Patilová," nebo ,, Kate Nelsonová."

Po přečtení seznamu Ania měla co dělat, aby se nerozplakala, Sarah podlehla. Obě se zvedly jako ostatní a šly vyjádřit soustrast Parvati Patilové. Na pomník obě vykouzlily věnec velkých černých růží a vydaly se zpět do hradu.
Po obřadu se pár hodin nepracovalo, a všichni se sešli ve Velké síni na hostině, aby zavzpomínali na své blízké. Hostina byla uprostřed rozestavěného hradu, ale naštěstí na nikoho nic nespadlo, a všichni byli po hostině živi a zdrávi.

Po několika měsících byl hrad opraven a všichni se připravovali na začátek výuky. Ania měla o Severuse čim dál větší strach.
,, Co když ho chytili, a teď trpí v Azkabanu? Nebo ho někdo zavraždil, nebo leží někde v lese a nemůže se pohnout! NE!!" Vykřikla Ania a bleskurychle se posadila na posteli. Nad ní se skláněla Sarah a Serena (jejich nová spolubydlící). ,, Anio! Jsi v pořádku?" Zeptala se vyděšeně Sarah a Serena jí podávala skleničku vody. ,, Díky" Vydechla Ania a vzala si ji. ,, Asi jen nějaká noční můra." Řekla pak, položila sklenici na stolek a lehla si zpátky. ,,Dobrě" odpověděla Sarah a lehla si do postele.
,, Dobrou!" Dodala Serena a taky si lehla. Ania počkala, až obě usnou, vzala si svou fotku a začala si ji prohlížet. ,, Dobrou noc, Severusi! Ať jsi kdekoli." Zašeptala a po chvilce usnula.

Ráno Aniu probudila Velká rána. Otevřela oči, a zjistila, že je na zemi. Už pochopila, co to bylo za ránu. Namáhavě se zvedla a pomalu zamířila do koupelny. Nepřítomně si vyčistila zuby, umyla obličej a oblékla si hábit. Když přišla zpět do pokoje, Sarah i Serena už byly vzhůru a protahovaly se.
,, MmmBré Ráno!" Zamumlala Serena a ohromně si zívla. ,,Bré!" Odpověděla Sarah a otočila se na Aniu: ,, Dneska máme práci v knihovně. Máme narovnat knížky zpět na místa." Serena se zvedla a dodala: ,, Jo, když jsi byla v koupelně, přišla sem McGonagallová v noční košili a rozpuštěnými vlasy...to bych do ní neřekla, že bude mít vlasy až po pás." Ania se zasmála a zeptala se: ,, Á dál? Chtěla něco, nebo se jen přišla pochlubit, jak má dlouhé vlasy?" Sarah vyprskla smíchy a Serena pokračovala: ,,Řekla, ať hned po snídani přijdeš k profesoru Brumbálovi. Chce s tebou prý mluvit." Dořekla a začala se oblékat. Když byly oblečené, vydaly se na snídani. Ania do sebe rychle naházela lupínky, a když si všimla, že už Brumbál odešel, řekla si, že se k němu vydá. ,,Tak já jdu za Brumbálem. Uvidíme se v knihovně." Zavolala na kamarádky a vyběhla z Velké síně. Proběhla chodbou a vyběhla po schodech nahoru, až se zastavila u kamenného chrliče. ,, Hmm, nojo, ale jaké heslo?" Přemýšlela Ania. Uslyšela za sebou kroky. Byla to profesorka McGonagallová. ,, Zapomněla jsem, že neznáte heslo, slečno. Je to "Karamelový bonbón"
Usmála se.
,, Děkuju, paní profesorko." Poděkovala Ania a vyšla po schodech nahoru.
Zaklepala na dveře, a protože se zevnitř ozvalo "Dále," vešla.

Brumbál seděl za svým stolem a přivítal jí milým úsměvem. ,, Dobrý den, slečno."
,,Dobrý den, pane profesore." Oplatila mu Ania pozdrav a když ji Brumbál naznačil aby si sedla, usadila se v křesle před svým stolem. ,, Určitě byste chtěla vědět, proč jsem vás dneska zavolal." Začal Brumbál. Ania se tázavě a zvědavě podívala do jeho poměnkových očí. Ten se zasmál a pokračoval: ,, Jistě víte, že nám stále zůstává volné místo učitele lektvarů."
Při pomyšlení na Severuse se Anie udělalo těžko a sklopila oči. Brumbál jí nechtěl nijak rozesmutnit a rychle dodal: ,, Tak jsem to ani v nejmenším nemyslel, slečno.
O Severuse nemusíte mít strach."

Ania zpozorněla: ,, Vy o něm něco víte?" Zeptala se rychle. Brumbál se lišácky usmál a pokračoval: ,, teď k věci. Chtěl bych vám to místo nabídnout." Usmál se na ní. Ania vykulila oči. ,, Já?" Podivila se.
,, Ale...Já jsem  přece..."  ,,V lektvarech naprosto úžasná!" Dokončil Brumbál.
,, Jste velice schopná, slečno a na to místo byste byla dokonalá." Zářivě se usmál a tázavě se na ni podíval.
,, Tak ano! Jistě že to vezmu! Nic lepšího jsem si nemohla přát!" Řekla radostně a přiskočila ke stolu. ,, Dobrě. Jsem rád, že Vás mohu uvítat v učitelském sboru. Tady mi to Prosím podepište." Nabídl jí smlouvu. Ania ji šťastně přijala, podepsala a vydala se ke dveřím. ,, Moc vám dekuju, pane profesore." Zasmála se. ,, Nemáte zač, slečno. Mohu vás poprosit, abyste o tom nikomu neříkala před slavností?" Zeptal se. ,, Jistě. Nebojte se. Na shledanou!" Pozdravila, odešla po schodech dolů a zamířila ke knihovně.

Další kapitola je tu! Doufám, že se vám bude líbit. Mooc vám děkuji za vote a komenty ;) budu se snažit, přidat další kapitolu co nejdříve. :)
Love you!!

Ps: ty chyby vážně nehledejte. :DD

With love Verča ☆ ☆ ☆