The Magical secret

Čtvrtá kapitola - přípravy na ples

Severus se ráno vzbudil trochu pomuchlaný v křesle. Podíval se směrem ke své posteli a usmál se. Sedl si k Anie, která ještě spala a jen tak jí pozoroval. Byla mu tak podobná! On taky v jejích letech svedl kouzla, na které by si troufl jen málokterý student. Byla skvělá v lektvarech, stejně jako on! Je dost uzavřená do sebe...Zvedl se z postele, oblékl si hábit a vydal se na snídani. Ania se po chvíli vzbudila také. Uviděla na stole šálek čaje a toast s džemem, který jí tam Severus nechal, než odešel. Nasnídala se, ustlala po sobě postel a vrátila se do Zmiozelské společenské místnosti. Vyběhla po schodech do ložnice a na své posteli uviděla dopis. Byl asi od nějakého mudly, protože na něm byla známka z portrétem Anglické královny. Otevřela ho, a četla:

,, Milá Anio, Já a Piotr jsme se rozhodli, že se vrátíme do Polska. Už jsi dospělá, a tak si sama určitě poradíš. Jistě chápeš, že vzhledem k událostem, které se v Londýně dějí, tam nemůžeme zůstat. Určitě ti pošleme další dopis. Máme te rádi. Mamka a táta." Ania se zamračila, zmuchlala dopis a hodila ho do koše poblíž. Z očí jí začaly téct slzy. Nebyla ale smutná, byla naštvaná! To od nich bylo dost sobecké, ale Ania presne věděla, proč utekli. Nebezpečí v Londýně rostlo. Bylo zavražděno několik mudlovských rodin a oni se přirozeně báli o život. Naproti tomu jí nijak netrápil fakt, že v Bradavicích zůstane i přes velké prázdniny. Měla to tu ráda a věděla, že Sarah tu zůstává každý rok, takže tu nebude sama. A teď už tu měla i Severuse, ne? Po její matce jí sice zbylo spousty peněz, ale na vlastní dům neměla ani pomyšlení. Její sen byl, zůstat dal v Bradavicích a učit tady lektvary nebo obranu.

Uplynulo spoustu dní a pozítří začínají Vánoční prázdniny. Přesto byla Ania smutná. Už dva měsíce na Snapea nemohla vlídně promluvit, ani se na něj usmát. Při vzpomínce na ten večer se jí začaly po tvářích stékat slzy. Nemohla to nijak ovlivnit. Oblékla si teplý hábit, rukavice a šálu. Prošla společenskou místností a vydala se k famfrpálovému stadionu. Dnes se konal pololetní zápas mezi Mrzimorem a Zmiozelem. Cestou na stadion zahlédla Pansy Parkinsonovou s Bellou Hapshateovou, jak se smějí malé holčičce zabalené v žluto-červené šále, která se marně snažila vyhrabat ze sněhu, do kterého jí Pansy a Bella střídavě hůlkou shazovali zpět. Pansy držela v ruce její hůlku a pochichtávala se jí. Zřejmě je z prvního ročníku, pomyslela si Ania. Když už tam malou nebelvířanku mrštili asi po desáté a holčička už skoro plakala, Ania zakřičela: ,,hej, vy hrdinky! Nechte ji na pokoji!" Bella se jen uchichtla a jelikož byla na řadě, hodila holčičku znovu do sněhu.

,, Expelliarmus!" Křikla Ania a z očí jí šlehaly blesky. Objema dívkám najednou vylétli z rukou hůlky a odplachtily kamsi daleko za ně. Pansy s Bellou se za nimi naštvaně rozběhli a mezitím Ania pomohla dívce ze sněhu. Kouzlem jí usušila šaty, které byly od sněhu celé promočené a nabídla jí zahřívací lektvar, který měla vždy v zimě u sebe. Dívka ho s radostí přijala, poděkovala a pokračovala ke stadionu.

Zápas byl skvělý. Lenka Láskorádová umí komentovat fakt úžasně. Nakonec Zmiozel dokonce vyhrál, a tak byla oslava ve společence. Ania ale neměla na oslavu sebemenší náladu, tak si jen vzala láhev máslového ležáku a šla nahoru do pokoje. Padma, která už měla zbaleno, jí přivítala milým úsměvem a se slovy: ,,ty ještě nejdeš balit?"
,, Ne, já letos domů nejedu" odpověděla Ania a posadila se na postel. ,, Já tu zůstávám i přes velké prázdniny." Dodala ještě a otevřela nějakou knihu.

,,Proč? Co se stalo tvým rodičům? Snad nejsou...?" Ptala se starostlivě Sarah.
,, Ne, Sarah, mrtví nejsou. Odstěhovali se do Polska a poslali mi dopis, že se o sebe dokážu postarat sama." Odpověděla a založila si ruce na prsou.