Superior

◆2◇

V pondělí se mi vstávalo blbě, přeci jen už jsem si zvykl, že nikam spěchat nemusím a mohl jsem si spát až do oběda. Práci jsem měl sice až na půl devátou, ale i tak jsem se chtěl pořádně připravit, proto jsem měl budík na sedmou. Nějaký čas mi navíc měla zabrat ještě cesta, jelikož jsem nebydlel zrovna hned vedle.

Pan Clark měl totiž vilu v té luxusní části města, tak se o mém dvoupokojovém bytě v paneláku mluvit rozhodně nedalo. Musel jsem tedy jet několik stanic metrem a poté i autobusem. Nakonec jsem ale musel jít stejně kus pěšky, protože až k určené adrese žádná městská doprava nejezdí.

Šel jsem po té snad nejluxusnější ulici v Manchesteru, opravdu to tu byla jedna vilka vedle druhé, ale úplně nahoře na menším kopci se tyčila jedna o trochu větší, než jsou ty ostatní. Měl jsem tak trochu tušení, že to bude právě ta, ke které mám namířeno.

Už jsem se ani nedivil, že mám spolupracovnici, protože tento dům uklidnit by byla o samotě fuška.

Byl jsem zde trochu dřív, než má kolegyně, která mě měla zaučit, jak jsem se dozvěděl v pátek na pohovoru. Měl jsem tedy trochu času si to zde prohlédnout.

Samotná vila vypadala, že má tři patra, ale to nejvyšší bylo z většiny tvořeno jen terasou. Z příjezdové strany byl jen kousek zahrady, která byla minimalisticky zařízená, ale i tak to vypadalo velmi pěkně. Dokonce na levé straně bylo malé jezírko, jinak pár perfektně zastřižených keříků a dokonale srovnaný trávník. Trochu jsem se divil, že šlo do zahrádky vidět, čekal jsem nějaký velký obrněný plot u něčeho tak velkého, ale pravda je, že tímto kouskem majitel nějak neodkrýval své soukromí.

,,Pan Wright?" ozvalo se vedle mě a já se hned otočil na menší sympatickou paní s kratšími vlasy, buclatými tvářemi a brýlemi na nose. Hned jsem v ní poznal mou spolupracovnici.

,,Ano, to jsem já. Vy jste paní Johnes?" optal jsem se a dostal jsem kladnou odpověď.

,,Říkej mi Samanto. A abych ti na začátek dala pár instrukcí," spustila, zatímco vytahovala z kabelky svazek klíčů, aby odemčela branku a později i vchodové dveře. ,,Klíče dostaneš až po měsíci práce. Musí se teprve ověřit, jestli jsi důvěryhodný. Minulou pracovnici vyhodili za krádež, a dokonce šla na dva roky do vězení. Pan Clark je na to velmi háklivý. Všude jsou navíc kamery, proto by takovou věc udělal fakt jen blbec." Na všechno jsem poslušně přikyvoval.

Když jsme se dostali do domu, vydechl jsem ohromením. Už jen malá předsíně byla krásně uklizená a sladěná. Po vchodu do chodby jsem po levé straně okamžitě spatřil otevřený obývák, který byl skvěle prosvětlený, laděný do bílé barvy s černými doplňky. Nejvýraznější byla asi černá kožená pohovka. Po pravé straně byla naopak jídelna laděna do stejných barev. Stůl byl bílý a šest židlí po jeho boku bylo černé barvy. Z jídelny pak vedly dveře do kuchyně. Přímo naproti vchodu pak byly schody.

,,Ty budeš mít za úkol uklízet přízemí kromě kuchyně a třetí patro, přičemž možná občas dostaneš za úkol koupelny. Ne všechno se uklízí každý den. V kuchyni nebudeš, protože to je můj rajón, jsem totiž zároveň taky kuchařka. Přísný zákaz vstupu je pak do pracovny, která se nachází v druhém patře hned první dveře napravo od schodů. Ke spodnímu patru pak ještě, kromě toho co vidíš, patří toaleta, ta je před schodami po pravé straně a posilovna se saunou a vířivkou, ty jsou naopak po levé straně. U toalety se nachází ještě dveře do sklepa a úklidové místnosti, což bude pokaždé tvá první zastávka. Jo a ještě jsou tvou prací schody, ale ty si můžeme střídat. Nějaké otázky?" chrlila na mě informace jednu za druhou a já se je snažil postupně uchovávat do paměti.

,,Asi žádné nemám, ale kdyby mě něco napadlo, zeptám se," ujistil jsem ji. Nejdříve jsme si tedy zašly pro věci, které budeme na úklid potřebovat a pak už jsme začali s prací.

S těmito všemožnými přípravky jsem se už znal. Moje máma byla maniak na uklízení, proto jsem i já se musel občas zapojovat.

,,Kde je vlastně pan majitel?" zeptal jsem se v průběhu umývání oken, které jsme dělali společně.

,,Na nějakých schůzkách. Většinou odchází ráno před osmou a vrací se v odpoledních hodinách. Přesný jeho harmonogram neznám, ten ví jen jeho asistentka Delia, ta se tady taky občas mihne. Ovšem pana Clarka ty nejspíš moc potkávat nebudeš, úklid je naplánovaný tak, aby se se služebnictvem moc nepotkával," sdělila mi a já z toho byl mírně zklamaný. Doufal jsem, že se s ním budu někdy mít tu čest potkat.

Úklid obýváku moc dlouho netrval, stačilo jen vytřít a utřít prach. Šel jsem tedy do třetího patra a když jsem tam došel, téměř jsem přišel o dech. Z velkých oken byl výhled na snad celé město. Když jsem vyšel na terasu, hned mě ofoukl pozdní letní vánek. Podíval jsem se dolů na zbytek zahrady. Tu tvořil velký bazén s posezením, altánek a opět perfektně upravené rostliny.

No neříkám, že bych si nedokázal představit tu bydlet. Pán se měl opravdu skvěle. Ikdyž moc nechápu, co v takovém baráku dělá sám. Nebo mi aspoň nebylo řečeno, že by tu s ním nějaká žena či snad děti bydleli. Ani počet bot v předsíni tomu nenasvědčoval. Zkrátka tento muž byl pro mě velká záhada a čím dál víc mě lákalo ho poznat.

My depressed ass vám nachystal další kapitolu. 😁
Děkuju moc za všechny hvězdičky
1.10. 22
Lya❤