Superior

◆20◇

Další den mě Eric čekal před kanceláří. Byl už čas, kdy se tu nepohybovalo tolik lidí, ale zdaleka jsme tam nebyli sami. On ale nevypadal, že by ho to trápilo, mile se na mě usmál a zpoza zad vytáhl bílou růži.

,,Děkuji moc, ale já pro tebe nic nemám," řekl jsem nervózně. Ani mě to na první rande nenapadlo.

,,V pohodě, v tomhle jsem asi staromódní," zasmál se a pobídl mě, ať jdu za ním.

Ani jsem ještě nevěděl, kam půjdeme, takže jsem outfit zvolil slušný, ale taky neutrální. Černá košile, hnědé kalhoty. On měl oblek, ale v tom chodil do práce velmi často.

,,Máš rád asii?" zeptal se, když jsme vcházeli do restaurace. Přikývl jsem. Už jsem nedodal, že je má oblíbená.

,,Takže tvůj názor na nejnovější knihu?" začal rozhovor po tom, co jsme si objednali.

,,Opravdu tě to zajímá?" zasmál jsem se.

,,Samozřejmě!"

,,Fajn, teď jsem četl Černobílou duhu. Má jít do tisku za dva týdny, mám pocit. Romance mezi dvěma kluky, jeden psychicky nemocný, druhý nevyrovnaný sám se sebou. Musím říct, že se mi líbila."

,,Také jsem jí četl. Těším se, až vyjde," přidal se.

,,Čteš všechno, co vydáváš?" nedokázal jsem si představit, že by na to měl čas.

,,Rozhodně ne, většinou jen zkrácenou verzi nebo rozbor od posuzovatelů. Takhle mě ale zajímala, má to být první gay romance, kterou budu vydávat," vysvětlil, což mě překvapilo.

,,Opravdu? Nemyslel jsem si, že budeš nějak proti, když na kluky jsi."

,,Taky nejsem, ale nikdo to o mně nevěděl. A taky mi neprošlo rukama nic, co by za vydání stálo," chápavě jsem přikývl.

,,Za to se omlouvám," musel jsem.

,,Cože? Proč?" nechápal.

,,No tvá sexualita vyšla najevo kvůli mě..," připomenul jsem mu.

,,Ale prosimtě, můžu si za to sám, neměl jsem se tak opít. Nebýt toho, asi ti nikdy neřeknu, že se mi líbíš," zasmál se.

,,Já se ti líbil už tehdy?" překvapilo mě. Myslel jsem si, že je to opravdu jen tím Danielem.

,,Jasně, copak to nebyl důvod, proč jsem tě políbil?" vypadal, že si to opravdu nepamatuje. Nechtěl jsem o tom úplně mluvit teď, na našem prvním rande. Sám jsem to ale nakousl.

,,No... Vlastně asi ne. Byl si hodně opilý, mluvil si pořád o nějakém Danielovi. Respektive ke mě si mluvil jako k Danielovi," zasmál jsem se nervózně. On vypadal opravdu zaraženě.

,,Proboha," složil si hlavu do dlaní. ,,Já jsem opravdu idiot."

,,To vůbec! Jestli jsem to správně pochopil, byl to tvůj bývalý? Ten stejný, co zemřel?" musel už jsem si to vyjasnit.

,,Je to ten, co zemřel, ale pleteš se, nebyl to můj bývalý. Byl to opravdu můj nejbližší kamarád a já do něj akorát byl dlouho zamilovaný. On to věděl, ale dělal, že nic. Pak jsem se jednou neovládl a políbil ho. Naštval se a řekl, že potřebuje čas, což zrovna nebyl problém, měl letět na služební cestu. Už tam ale nedoletěl," řekl mi ztěžka. Vyložil jsem si to tedy špatně.

,,To je mi moc líto," nevěděl jsem, co jiného na to říct.

,,To je dobrý, už je to dlouho, ale... Zasáhlo mě to, v podstatě zemřel, když byl na mě naštvaný, což mě neuvěřitelně zžíralo. Taky jsem na tu cestu měl jet původně já, ale on řekl, že potřebuje vypadnout. Teď už na to tolik nemyslím, ale když se opiju, nemám zábrany. Vážně se ti omlouvám. Líbíš se mi, protože jsi to ty. Ani mu nejsi podobný, nevím, co to do mě vjelo," opravdu na něm bylo vidět, že ho to mrzí.

,,V pořádku, já ti věřím. Tehdy to byl šok, protože ses mi taky líbil a já byl neskutečně rád, že si mi tu pusu dal. Jenže pak si mi řekl Danieli a poblil ses. Bylo to lehce traumatizující," pousmál jsem se nad tím.

,,Jak mi vůbec můžeš dát další šanci? Vždyť mám chuť praštit sám sebe."

,,Mám chuť dělat jiný věci, než tě mlátit," ušklíbl jsem se na něj a nabral si nudle, které mi před chvílí přinesla číšníce.

,,Páni, kde se to v tobě bere?" už se taky zasmál a trochu se uvolnil. Je mi jasné, že řešit jeho mrtvého kamaráda na rande nebylo úplně to nejlepší.

,,Myslel jsem třeba jíst, protože mám fakt hlad," zazubil jsem se. Nad tím protočil očima.

,,Takže jsem se ti líbil už v minulosti?" vrátil se k tomuto faktu a mně zase sklaplo.

,,Cóó? Kdo něco takového řekl?" nacpal jsem si do pusy další sousto, abych už nemohl mluvit. On se nad tím jen zasmál

,,Beru to jako ano," nevinně se usmál a taky se dal do jídla.

V tu chvíli mě to nezajímalo, ale v kapse mi pípnul mobil s emailem z dětského domova.

Johohoooo
Jak se máte?
I love Newt btw
Lya❤️