Vánoční svetr//Tododeku

Fotografie z dětství

"No a tady je Izuku, když mu byly tři. Toho plyšového králíčka dostal k narozeninám a tahal ho úplně všude," říká mamka ukazujíc na fotku v horním pravém rohu rodinného alba, které je náhodou jen a jen o mně, a mírně se při šťastných vzpomínkách zasměje. Schovám obličej do dlaní. 'Pomoc.'

"Mami," protáhnu snažíc se dát ještě více najevo, jak je mi tato situace nepříjemná.

"Byl opravdu roztomilý," řekne Shoto a ukáže na fotku na vedlejší stránce. "Co se stalo, že má zmrzlinu na čele? A je ten kluk vedle něj Bakugo?" zeptá se. Zamručím, když v jeho hlase zaslechnu zájem. 'Když jsem prohlížení fotek uvedl jako možnost špatných scénářů, nevěřil jsem, že by to mamka skutečně udělala. A ještě tak rychle! Sotva jsme dopili čaj a už ho vytáhla! Proč mě tak mučí. . .'

"Ohh. . . to otevřeli novou cukrárnu pár ulic odtud. Vzali jsme tam s Mitsuki děti na zmrzlinu, a abychom si trochu popovídali. No a Katsuki si ji házel do pusy. Můj malý andílek ho napodoboval, ale netrefil se, a tak mu celý obsah lžičky skončil na čele. Málem brečel, ale Katsuki si k němu sedl a začal mu ukazovat, jak se to dělá," dořekne. Odtáhnu mírně ruce a podívám se po těch dvou. Mamka se zasněně usmívá a Shoto vypadá trochu překvapeně, ale po chvilce se neudrží a začne se smát. 'Bože. Co budu dělat? Více trapnosti už asi nezvládnu. Potřebuju pomoc. Proč nikdo nezavolá jako ve filmech, když se hlavní hrdina účastní trapné rodinné chvilky?'

"Jsi v pořádku?" vyruší mě starostlivý hlas mého přítele. Zavrtím hlavou na nesouhlas.

"Tohle je tak trapný," dostanu s námahou ze sebe, aby to znělo jako slova.

"Ale není," namítne Shoto a dá mi ruku kolem ramen. Přitáhne si mě blíž a dá mi lehkou pusu do vlasů. 'Bylo to příjemné, avšak nevím, zda mu dokážu odpustit to, jak se mi smál.' "Navíc počkej, až půjdeme ke mně a pustím k tobě Fuyumi na déle než pět minut. Moc fotek se mnou nemá, ale každá jedna z nich by se dala použít jako ukázka typických trapných dětských fotografií," řekne a já se na něj podívám. Mírně se usmívá. 'Jestli se na mě bude dívat těma svýma očima dost dlouho, tak mu odpustím všechny dnešní poznámky. Mělo by být protizákonné mít takový pohled.' Z rozplývání nad mým přítelem mě vyruší cvaknutí foťáku. Překvapeně nadskočím a podívám se na jedinou další osobu v místnosti, která se culí a prohlíží si pomalu se ukazující obrázek.

"Mami," řeknu vyčítavě.

"Nedívej se na mě tak, Izuku. Musela jsem zaznamenat tvou první velkou lásku," hájí se a podá mi inkriminovaný obdélníkový papír. Váhavě si jej vezmu a podívám se na něj.

"Wau," vydechnu. 'Vím, že mamka je ve focení dobrá, ale netušil jsem, že ten letitý foťák dokáže tak detailně zachytit lidské postavy.' Shoto místo hlasové reakce vytáhne svůj telefon a fotku si co nejlépe vyfotí. Pak si ji vezme do ruky.

"Dal bych ji na samostatnou dvojstranu," řekne a podá ji zpátky mámě. Ta se na něj nadšeně usměje, šťastná, že někdo sdílí její koníček. Položí ji na stůl a znovu otevře album.

"Shoto, chceš se ještě na něco podívat, nebo půjdete do Izukova pokoje dělat to, co dělají zamilovaní?" zeptá se vesele.

"Mami!"

"Pokud by Vám nevadilo," odpoví jí klidně Shoto.

"To víš, že nevadí. Budete chtít přinést něco ke svačině?" zeptá se a postaví se. Zavře album a položí ho na stolek.

"Čaj," řeknu úlevně. Shoto kývne na souhlas a mamka přejde do kuchyně. Úlevně vydechnu a přetočím se. Hlavu položím na Shotova stehna a nohy svěsím přes opěradlo pohovky. "Uff. . . už jsem si myslel, že se hanbou propadnu." Mírně se zasměje a začne si hrát s mými vlasy.