Vánoční svetr//Tododeku

Výslech

„. . . I Fuyumi jsme vytáhli na kopec. Sice trochu mrmlala a jednou objala docela prudce strom, ale stejně byla večer nadšená. Bylo fajn vidět ji se upřímně smát, když byl táta v jedné místnosti. Hned ta modřina, kterou mi způsobila shozením z lanovky, poté co narazila do toho stromu, protože to byla trochu moje vina, bolela míň," dokončí Shoto a mírně se zasměje. Dorovnám oblečení ve skříni a otočím se na něj. Nevěnoval jsem mu pozornost jen pár minut, avšak on se stihl uvelebil na mé čerstvě povlečené posteli jako kočka Šklíba na větvi - leží na břiše, sleduje každý můj pohyb a usmívá se. 'Vypadá trochu jako kočka, co zalehla klávesnici počítače, během vypracovávání důležitého úkolu do školy.'

„Víš, že jsi tady na mě nemusel čekat a mohl jsi jít za ostatními?" zeptám se ho.

„A být vystaven jejich otázkám bez emoční podpory? To radši budu okupovat tvou postel a sledovat tvé pobíhání po pokoji," odpoví klidně. Zasměju se a přejdu k posteli.

„A hádám, že tě to hodně bavilo," řeknu a natáhnu k němu ruce, abych mu pomohl vstát. „Tak pojď. Je načase si odbít nevyhnutelné." Místo odpovědi mě chytne za zápěstí a stáhne mě k sobě. Bohužel jsem to nečekal, takže jsem skončil horní částí těla na posteli a s pokrčenýma nohama na podlaze. „Hej!" zasměju se a vyprostím své ruce. 

Pohodlně si sednu a hlavu položím na složené paže. Prohlížím si ho a on si prohlíží mě. Nemluvíme. Natáhne ke mně ruku a zastrčí mi pramínek vlasů za ucho. Dlaň mi položí na tvář a jen se mi dívá do očí. „Co děláš?" zeptám se ho s mírným úsměvem a cítím, jak se mi do tváří žene krev.

„Ujišťuji se, že jsi tady, že se tohle opravdu děje a není to sen," odpoví mi tiše. Usměju se na něj a zavřu oči vychutnávajíc si jeho blízkost. 'Je roztomilý, když se bojí, že se tahle chvilka rozplyne.'

„Dělám to samé," zašeptám a dál se soustředím na pohyby jeho palce. Po pár minutách ruku odtáhne a já oči neochotně otevřu. 'Nelíbí se mi, že přestal. Bylo to uklidňující.' Pomalu se postaví. Chytí mě pod pažemi a vytáhne mě na nohy. Dá mi pusu na čelo a mírně se usměje.

„Nejdřív Mordor, potom další mazlení," řekne. Zasměju se.

„Vážně jsi právě přirovnal naše spolužáky k temné zemi z Pána prstenů?" zeptám se ho. 'Vím, že rád čte, ale nenapadlo by mě, že by mohl být fanoušek zrovna této série.'

„Přijde mi to po těch několika měsících jako dosti výstižné přirovnání," odpoví a taky se zasměje. Chytnu ho za ruku a do druhé vezmu modrou plastovou krabici, co jsem si po příchodu odložil na stůl.

„Vzhůru do Mordoru!"

⁕ ⁕ ⁕ ⁕ ⁕

Zastavíme se u vchodu do společenské místnosti. Nikdo si našeho příchodu nevšiml, neboť jsou plně zabraní do sdílení zážitků z prázdnin. Rozhlédnu se po místnosti, až na Kachana, Kirishimu, Uraraku a Minetu tu jsou všichni. Stisk na mé ruce se zvýší a já se na Shota povzbudivě usměju. Úsměv mi oplatí a já opět zaměřím svou pozornost na nejotravnější a nejlepší lidi, jaké jsem za svůj život poznal. 

„Ahoj," pozdravím a usměju se. Hovor utichne a my se staneme centrem pozornosti. Nervózně polknu, velká pozornost mi není zrovna nejpříjemnější. Než se stačíme rozkoukat, zatáhnou nás mezi sebe a Aoyama s Minou nás uvězní na gauči. Krabice, co jsem držel v ruce, se nyní nachází v Kaminariho rukou a sušenky, co jim máma poslala, pomalu mizí v jeho puse.

„Jak jste se dali dohromady?" zeptá se nadšeně Hagakure. Než stačím otevřít pusu v odpověď, přiletí další otázka, tentokrát od Miny: „Kdy jste začali k tomu druhému něco cítit? Tipuju školní festival!" vyjekne nadšeně a já ucuknu, jak jsem se lekl. 'Nedivil bych, kdybych po dnešku neslyšel na jedno ucho, se štěstím.' „Jak Shoto líbá?" přidá s otázkami Aoyama a já cítím, jak začínám rudnout. „A jak Deku?" „Už jste spolu spali?" „Trávili jste spolu prázdniny?" „Jaké bylo první rande?" „Co jste dělali, když se vypařili z našeho povánočního večírku?" „Jak moc je to vážné?"

'Bylo bláhové si myslet, že nám položí jen dvě tři otázky, v klidu nebo to většina ani nebude vědět? Hodně.' Na chvíli vytěsním přilétající otázky a podívám se na Shota. Červená se, podle tepla na tvářích tipuji že já taky, a vypadá, že se snaží otázky zapamatovat, aby na ně poté mohl, co nejrychleji odpovědět.

„Dejte jim trochu prostoru!" přeruší příval otázek zvýšený hlas. Podívám se na svého zachránce. O zeď u dveří se opírá Uraraka a pobaveně se usmívá. 'Že by mi odpustila?' Kolem nás se ozve nespokojené zabručení.

„Uraraka má pravdu," přidá se rozvážným hlasem Momo. „Pokud chceme odpovědi, musíme jim dát prostor odpovídat." Úlevně vydechnu. „Kdo chce položit první otázku?" pokračuje Momo a rozhlédne se po spolužácích.

„Já!" křikne vedle mého ucha Mina a já zase nadskočím. 'Jestli na to ucho neohluchnu, tak to bude zázrak.' „Kdo se vyznal první?" Otevřu pusu v odpověď, ale Shoto je rychlejší.

„Midoriya," odpoví prostě a dá mi ruku kolem ramen. Zavřu oči a s hlubokým nádechem si urovnám zmatené myšlenky. Znovu je otevřu a setkám se s Mininýma černýma.

„Dobře, Deku!" „To bych do tebe neřekla!" „Nezdáš se." „Mužný!" „To by stačilo," uklidní ostatní opět Momo. V duchu jsem jí poděkoval.

„Co první pusa? Kdo koho políbil?" ujme se slova Aoyama.

„Já políbil Shota," řeknu jednoduše a doufám, že mě ostatní slyšeli.

„To bych do tebe neřek, nerde," ozve se Kachan ode dveří, uchechtne se a pomalým krokem se vydá do středu našeho rádoby kroužku. Skloním hlavu a nervózně se pousměju. „Dej to sem," řekne možná až moc nahlas a vytrhne Kaminarimu krabici.

„Hej! To je moje!" křikne Denki naštvaně.

„Zmlkni!" zařve na něj Kachan a vrhne na něj vražedný pohled, který ho umlčí. Sice si stále něco mumlal, ale vypadal smířený s tím, že se už k sušenkám nedostane. Kachan vytáhne sušenku a zase se na mě podívá. „Vy dva exoti jste pro sebe jako dělaní. Jestli mě ale vzbudí Vaše postelové hrátky, tak si mě nepřejte," řekne neutrálně a strčí si do pusy sušenku, co doteď držel v ruce. Zorničky se mi rozšíří a zrudnu ještě víc. 'To nám právě místo urážek řekl, že nám to přeje? Samozřejmě jeho způsobem, ale přesto. . . to bylo nečekaně milé.'

„To bylo nemístné, Bakugo," ujme se slova místo nás Ida.

„Starej se o sebe!" Ignoruji výměnu jejich názorů a podívám se na Shota, který je rudý téměř víc než já. 'Je roztomilý, když se červená, a neví, co říct.' Pousměju se a víc se k němu přitisknu. Zavřu oči a čekám, až se Ida s Kachanem dohádají, aby výslech mohl pokračovat. 'Odsud se asi jen tak nedostaneme. Mám tušení, že to ukončí Aizawa, až přijde oznámit večerku.'