Vánoční svetr//Tododeku

Přespávačka

Po půl hodině ležení na posteli se zvednu a začnu si připravovat věci do sprchy. Výslech sice nerozpustil Aizawa, ale i tak mi to dalo více zabrat, než jsem čekal. 'Potřebuju vzpruhu.' Poberu do náruče vše potřebné a vydám se do koupelny. Dveře za sebou jen zavřu, neboť nebudu pryč dlouho a nebojím se, že by mi někdo něco vzal. Na chodbě nikoho nepotkám, což mě nepřekvapuje, neboť holky jsou na jiném patře a kluci zůstali ve společence. Před dveřmi do umývárny se zastavím a se sprchovým gelem vypadnuvším z mého náručí je otevřu. Vejdu dovnitř a věci položím na odkladovou plochu. Vrátím se pro spadlý předmět a zavřu za sebou. Postavím lahvičku k ostatním a začnu se svlékat.

. . .

Po půl hodině jsem s mokrými vlasy a napůl mokrým tričkem od pyžama opustím koupelnu. Ani ne o pět minut později stanu před dveřmi do mého pokoje a zarazím se. Zpoza dřeva vychází tiché šeptání. Opatrně vejdu dovnitř a překvapením mírně nadskočím. Na podlaze a posteli sedí všechny mé spolužačky, mají na sobě pyžamo a dělí se o pytlík brambůrků.

"Co se to tady děje?" zeptám se nejistě. Místo odpovědi mě chytí několik rukou a stáhnou mě na podlahu. Věci, které jsem nesl, dopadnou na zem, a já se ocitnu v obležení holek, které se podivně usmívají. Z toho úsměvu mi přebíhá mráz po zádech. "Odpovíte mi nebo mám křičet o pomoc?"

"Chtěla jsem se omluvit za své přehnané chování," řekne Uraraka, která sedí naproti mně.

"Omluvu přijímám, neboť ty jsi přijala mou," řeknu, co nejvíc klidným hlasem, a mírně se na ni usměju. Ona mi ho oplatí a obejme mě. Obtočím paže kolem jejích ramen. Když se odtáhneme, podezíravě přejedu pohledem zbytek osazenstva. "Pochybuji, že děláte Urarace podporu. Takže?"

"Chceme si promluvit!" vyjekne Mina a začne něco hledat v černé sportovní tašce.

"A o čem?"

"Tak jako na každé holčičí přespávačce o klucích!" vykřikne stejně nadšeně Hagakure. Zorničky se mi vyděšeně rozšíří.

"Pře-přespávačce?" zeptám se vyděšeně.

"Nemusíš se bát!" řekne Uraraka vesele. "Věci jako depilaci a hovory o sexu jsme se rozhodly vynechat." Přejedu po dívkách očima a povzdechnu si.

"Nevyhnu se tomu, co?"

"Ne," odpoví mi jednohlasně.

"Co se v této místnosti bude dít?"

"Jen takové obvyklé věci," řekne Tsu.

"Jako?"

"Pleťová maska, česání vlasů, líčení a samozřejmě mluvení o klucích!" odpoví Mina. Znovu si povzdechnu a zkusím se uvolnit.

"Fajn," řeknu a začnu litovat v momentě, kdy ohluchnu po jejich nadšeném vypísknutí. 'Nemůže to přece být, až tak zlé, ne?' Jen co mi ona myšlenka proběhne hlavou, přižene se ke mně Mina s malou kovovou věcičkou v ruce.

"Zavři oči a uvolni se," přikáže a pokojem začne hrát písnička nějaké holčičí skupiny. Poslechnu ji. Mé kůže se dotkne něco studeného následované bolestí. Překvapeně vyjeknu. Oproti zraněním, která jsem utrpěl, to bylo nic, avšak moment překvapení to udělal horší, než to ve skutečnosti bylo.

"Co to sakra děláš?" vyjeknu mírně naštvaně, ale hlavně zmateně.

"Vytrhávám ti obočí, ťunťo. A teď drž, než ti vážně ublížím," odpoví mi Mina a pokračuje v trhání. 'Jak jsem se do toho sakra dostal.'