Efekt motýlích křídel

Stará kapitola

Nechtěla jsem aby můj příběh začínal tebou, jelikož až do nedávna jsem si byla jistá, že můj příběh tebou končí... až po tom co mi musela být řečena celá pravda, jsem si musela uvědomit, zda jsi opravdu takový, jakého jsem tě vždycky viděla... nebo spíš, jakého jsem tě vždycky chtěla vidět... ale dnes, jsem si položila pro mě kdysi nelehkou otázku...

Je tohle opravdu to co chci?

Dnes už vím že není... má to několik prostých důvodů...

Nedokázala bych se zase každý den dívat na to,  jak jsme chvíli v ráji a dvě hodiny na to si rukávem od mikiny utírám hořkoslané slzy , ty sedíš tiše naproti mně a následně odcházíš s vědomím že už se nechceš vrátit... víš... já už se vrátit nechci...

Ale někde v mojí hlavě, vím že nejsi tak špatný, že chybovat je přece jen lidské, že nikdo není bez chyb, už vůbec ne já... proto ti to nevyčítám... protože vím jak se právě cítíš..

Protože, jsem ještě před týdnem žila v domnění, že za ten dramatický konec našeho příběhu můžu já... Řeknu ti, půl roku žít s tím že jsem zničila nevinného člověka, kterého jsem v té době bezmezně milovala, byl to ubíjející pocit... každé další ráno si znovu uvědomovat, že jsem na popel spálila všechny naše sny...

A proto mě překvapuje, že jsi to celé nechal zajít tak daleko... že jsi mi to neřekl dřív... že jsi mě v tom nechal takovou dobu... Moc dobře jsi věděl že mě to ničí...

Zajímalo by mě, jestli se tím trápíš stejně jako já tehdy..

Ale nejspíš ano, když jsem viděla jak si počínáš...

Chtěla bych jen vědět... Kolikrát se u toho napiješ...? Kolikrát přivřeš víčka, při představě kde by jsme my dva mohli být, kdyby se to nestalo..? Jestli tě taky budí otřesné noční můry tak jako mě..