Efekt motýlích křídel

Vliv dvou

Za celý můj dosavadní mi srdcem prošlo pár lidí ale vy dva jste po sobě cosi zanechali...

On ve mně úplně poprvé probudil ten cit, díky kterému jsem se naučila milovat až to kolikrát i bolí...

Po tobě mi toho zbylo podstatně víc... Díky tobě jsem o sobě začala víc přemýšlet, o tom co  dělám a co cítím...

Naučil jsi mě  přemýšlet o svých chybách i když ty tomu nevěříš...  A já si ty chyby uvědomuju, jen na nich ještě trochu pracuju. 

Tím jaký jsi byl jsi mě naučil vážit si každé chvilky... 

Protože ty chvilky kdy jsi mě držel když jsem padala, mi ukázaly co je to milovat... milovat až to bolí...

Ukázal jsi mi jaké to je být něčí součást, dával jsi mi pocit bezpečí a lásky... 

Radil jsi mi co dělat když všude kolem mě byla jen tma a spousta otázek...

Spolu jsme se snažili opravit něco co jsem v sobě měla a dodnes mám... Snaha opravit něco ve mně nás ale pohltila a já se z toho do teď ještě nemůžu vzpamatovat...

Po tom co se i naše cesty rozdělili jsem se rozhodla pokračovat sama... Chvíli jsem to dělala kvůli tobě.. abych ti dokázala že nejsem jako ony... 

Že já tě dokážu milovat, se vším co ty na sobě nenávidíš... 

Chtěla jsem ti dokázat že to všechno myslím opravdu vážně, že opravdu chci abys po mém boku byl ten nejšťastnější kluk na světě... že by to co jsme spolu tvořili by mohlo být to pravý...

Touhle představou jsme spolu žili, věřili jsme jí a přáli jsme si tento konec pro náš příběh..

Tak kde se tedy ve skutečnosti stala chyba?  Jaká tragická událost by tohle všechno mohla zničit a spálit na popel? Já se teď toulám po těch troskách co z nás zbyly... 

Už je to skoro rok...