Efekt motýlích křídel

Lháři!

Zůstali jsme přáteli, už jen protože jsme si to kdysi slíbili... Slíbili jsme se si ale i spoustu jiných věcí, na kterých jsme tehdy stavěli svět... Lásku, upřímnost a věrnost... 

Ani nevím, jestli to tato slova připomínat, ale asi bych měla, už jen proto aby jsi jiné neublížil stejně jako mně...

Jsem ale toho názoru, že chyby by se měly napravovat, a když ne napravovat tak se jim pro příště vyvarovat... 

Občas mi ale vrtá hlavou, proč?..

Proč jsi nebojoval, když nám teklo do bot... Dokázal jsi jen nadávat a kopat kolem sebe...

Tak jen žádám vysvětlení, jak jsi mohl takhle všechno zahodit? V jedné vteřině jsi zbořil všechno, čemu jsme do té chvíle věřili..

Mrzí mě, že jsi mi celou pravdu přiznal, až po šesti dlouhých měsících, když jsi věděl jak jsem na tom byla psychicky... 

Asi nejvíc mě ale mrzí to, že nadále lžeš lidem kolem sebe... 

Když to mezi námi skončilo, tak jsi všem i mně řekl, že za rozpad nás dvou můžu já a jenom já..

Je to protože by jsi nedokázal přiznat své rodině přiznat, že jsi lhal a k tomu půl roku špinil člověka, kterého jsi kdysi miloval?

 Řekni, jak moc by jsi v jejich očích klesl?

 A jak moc jsi po tomhle musel klesnout v mých očích?

 Víš, není úplně spravedlivé, že ty jsi v jejich očích ten správný ty a já ta špatná... Už mě to nemrzí ani tak kvůli tobě, ale spíš kvůli nim...

Protože, i když jsem mezi nimi sice nebyla tak dlouho jak jsme plánovali, tak  za tu dobu mi přirostli k srdci, tak trochu věřím že i oni mě měli rádi... než jsem je, po té malé lži, dle tvého neskutečně zklamala..

Vím, že už se tím trápit nemusím... abych pravdu řekla, už je to ve mně uchováno jen jako šťastná vzpomínka na něco, co už dávno odnesl čas...

Už se nebojím bez tebe udělat krok dopředu...
Už může začít nový příběh...