O prokletém království a cestě za záchranou

Cesta bude dlouhá

KAPITOLA DRUHÁ

Druhý den Honza vstal velmi brzy. Musel si ještě připravit nějaké věci s sebou. Oba si vzali spousty jídla, bandáže a obvazy, vodu, křesadlo, pokrývky, lano a nějaké zbraně. Honza si vzal meč a Pepa svůj vlastní luk. Pepa byl velmi dobrým lukostřelcem, dokázal zasáhnout králíka na tři sta stop a srnku na šest set. Honza to zase tak dobře s mečem neuměl. Půjčil si ho od královské armády, aby měl vůbec nějakou zbraň, ale trénoval za pochodu. Ráno se sešli u obecní nástěnky a s údivem zjistili, že o čarodějnici neví skoro nic. Na nástěnce bylo pouze, že čarodějnice žije na ostrově severním směrem. Nezaváhali však a vyrazili na cestu.

Po pár hodinách došli k začarovanému lesu. Les byl pomyslná hranice bezpečného království. U hranic lesa se začínaly objevovat různé přízraky a příšery, a tak tam kromě odvážlivců nikdo nechodil. Honza s Pepou tam také nikdy nebyli, tohle bylo poprvé. Neměli však na výběr, a tak vešli přímo do lesa. Les byl čím dál tím hustší a hustší, až v jednu chvíli byla skoro úplná tma a jen pár paprsků světla prosvítalo přes koruny stromů. V tu chvíli se začaly objevovat přízraky a bludičky. Zanedlouho Pepa sešel z cesty za plápolajícím světlem bludičky. Když k němu došel, začal se propadat do bažiny. Honza okamžitě vyrazil Pepu zachránit. Zatímco Pepa klesal ke dnu, Honza utnul svým mečem kus větve a Pepovi ji podal. Jen tak tak se Pepovi podařilo vyškrábat se na břeh. Šli tedy dál, les pomalu začínal ustupovat. Klukům vyhládlo, a tak se za lesem začali poohlížet po něčem k snědku. Bylo ale už šero, a tak si museli vystačit se suchým chlebem z domova. Pak si našli pěkné místo na palouku, kde přespali.

Druhý den ráno se Pepa probudil jako první a uvidělspoustu malých domečků. Zavolal tedy na Honzu „Hej, Honzo, vstávej, našel jsemněco divnýho!" Honza se probudil a povídá „Hele, vždyť to jsou vílí domky,támhle zrovna jedna je!" a ukázal na vílu, která seděla u studny a plakala.