The Game🥀 [DOKONČENO]

1.

"Kate!!!" ozvalo se ze zdola.

"Vždyť už jdu!" zařvala jsem z pokoje a dál se věnovala telefonu.

To už se ale máma vrhla do schodů a celá rozhořčená vyrazila dveře mého pokojíčku.

"Co děláš?!" vyhrkla jsem "Jako kdo to teď bude opravovat!" nechápavým pohledem jsem si změřila mámu od shora dolů.

"Pche....jak jako co dělám?! Spíš co děláš ty! Od rána do večera čumíš jen do té stupidní obrazovky a ned...."

"Cože?!" přerušila jsem mámu "Já nekoukám od rána do večera do mobilu! Třeba včera jsem uklidila kuchyň!" zvýšila jsem hlas a začala jsem se opět věnovat telefonu.

"Jo? To bylo hrozné viď?! Sis musela od mobilu na půl hodiny odskočit zatímco JÁ jsem musela uklízet TVOJE zvratky po celý koupelně! A už NEČUM DO TOHO MOBILU!!!!!" máma zrudla v celém obličeji a zlost ji doslova vylézala všemi možnými cestami ven z těla.

"A proč bych jako měla?! Je to můj mobil ne! Si můžu dělat co chci!" neodvrhla jsem oči od obrazovky.

"Ehh... dokuď ti nebude osmnáct tak si nemůžeš dělat co chceš! A pak taky ne! Tady jsou totiž nějaké zákony víš, drahoušku?" ušklíbla se a dál pokračovala "Navíc tohle je můj dům, z mých peněz! A tatínkových samozřejmě taky. Taky ten tvůj chlast! A kdo ví, co vůbec zveřejňuješ na těch sociálních sítí! Ale mě je to už jedno! Když jseš tak chytrá, tak se o sebe starej sama! A s nějakou pomocí ode mě nečekej!" dořekla a rudý obličej se jí zase zbarvil do normální barvy. Zhluboka se nadechla a v klidu odešla po schodech do kuchyně.

"Bla, bla, bla." vykulila sem oči v sloup a položila mobil na postel. Protáhla jsem se a vydala jsem se za ní.

"Kde je snídaně?" zeptala jsem se, když jsem si prohlížela jídelní stůl. Dívala jsem se do všech možných koutků ale nikde jsem nic neviděla.

"Tady." odpověděla máma a ukázala na koš vedle ledničky "říkala jsem, ať se o sebe postaráš sama." usmála se.

V tu chvíli se mi přehrál celý rozhovor s mámou. V životě jsem se s ní takhle nepohádala. Měla jsem ji moc ráda. Byla na mě hodná a v hodně věcech mi pomáhala. Styděla jsem se a dělalo se mi z toho zle.

"Hele...moc se ti omlouvám. Já to takhle nemyslela...." odmlčela jsem se.

"Mě to nezajímá. Dělej si, co chceš." odpověděla.

Pak už si jen sebrala všechny věci a odešla do práce.

"Doprdele!" hodila jsem misku opodál na zem a vyběhla jsem do pokoje.

Tříska jsem dveřmi. To už ale nevydržely a vylomili se z horního pantu.

"Bzzz" zabzučel z ničeho nic mobil, který byl obklopený peřinou.

Samým rozčílením sem neměla chuť ani ten "pitomý" mobil zapnout a přečíst si zprávu.

Přispěchala jsem k posteli. Dupala jsem a funěla. Vzala jsem mobil do ruky a hodila s ním ze schodů dolů.

"Ahhhhhh!" ulevila jsem si.

Když jsem se po chvíli uklidnila, začala jsem se chystat do školy. Hodila jsem na sebe krajkovanou černou podprsenku a síťovanou krop top mikinu.
Přišla jsem do koupelny a ze špinavého prádla jsem vyhrabala černé obrysové džíny.

Hodila jsem do tašky roztrhané a počmárané učebnice.

Nakonec jsem na sebe vyplácala skoro půlku parfému a dala jsem si lehký
make-up.