The Game🥀 [DOKONČENO]

9.

Stála jsem mezi dveřmi. Nemohla jsem se přestat dívat na rozkuchaného bručouna,
bezhybně ležícího na gauči.

"Pojď." pobídla mě Sandra.

"No jo."

Vešli jsem do další místnosti, zdi i podlaha se stropem byli z betonu. V celé místnosti nebyla vůbec žádná věc. Dokonce ani jiné dveře, než kterými jsme přišli. Byla to dokonalá klec, z který by jste zešíleli.

"Co zrovna tady budeme sakra dělat?!"

"Velice zajímavá otázka. No jak bych to jen řekl. Určitě už chcete mít klid a už nikdy v životě nehrát takovéto zábavné hry, že ano? Mám tu řešení. Ten kdo přežije, toho pustím a už bude mít až do smrti klid.

Úkolem tedy je......přežít!

Ale to může jen jeden. Už se nemůžu dočkat té bitky! Takže začínáme! Hahahahahahaha."

"To si jako dělá prdel?!"

"A co když se nebudeme prát?"

"Nooo, tak to zřejmě umřete hlady, žízní a nebo nudou. Hahahaha."

"Uffff, třeba najdeme logické řeše-"

"Žádné logické řešení není. Hele Kate, je mi líto, ale já mám svůj život ráda."

Než jsem se dokázala zpamatovat, Sandra se na mě vrhla.

"Počkej! Po- Auuu! Prosím. Ne! Auuu!" nebylo to vůbec platné. Sandra se rozhodla přežít a tvrdě si za tím šla.

Neměla jsem na výběr. Všechno se odehrávalo tak rychle, že ani nebyl čas se nějak rozmýšlet.

Popadla jsem Sandru za krk a vší silou jsem se ho snažila stlačit. Nevěděla jsem co dělat. Nebyla jsem znalec ve škrcení a už vůbec ne v bitkách. Kupodivu Sandra pak chytla kolem krku i mě. Prostě jsme jen stály na místě a navzájem jsme se škrtili. Někdo by řekl, že to vypadalo až naprosto komicky.

Pomalu jsem začala rudnout stejně jako Sandra.

"Ne, jestli někdo zemře. Já to nebudu." velmi obtížně jsem dokázala vyslovit.

Pak už jsem na nic nečekala a vší silou jsem kopla kolenem Sandru do břicha. Ta mě pustila. Pronikavě zakřičela a vražedným pohledem jsi mě teď prohlídka od shora dolů. Než jsem si cokoliv uvědomila, přiběhla ke mě a vší silou mě dala pěstí.

Svalila jsem se na zem. Nevěděla jsem, kde takovou sílu vzala. Jediný co jsem věděla, že se mi z nosu spustila krev, která mi tekla do pusy. Přiznávám, byla to zajímavá chuť a vůbec mi nevadila.

To už ale přiletěla druhá rána. Cítila jsem, jak se mi lámou kosti na nose. Byla to nepříjemná bolest. Nevěděla jsem co se děje. Vše se odehrávalo tak rychle.

Sandra mě uchopila za vlasy a táhla pryč. Nebyla jsem zrovna nějak při vědomí. Prostě jsem se nechala táhnout, nevědomky kam.

Najednou jsem stála tváři v tvář zdi. Pak jsem si to vše uvědomila. Začala jsem sebou cukat a vzdalovat se od stěny. Nebylo to vůbec platné. Sandra měla nade mnou obrovskou kontrolu. Než bys řekl "Švec" uhodila mou hlavu o stěnu.

Celý svět se rozmazal. Bolest projela celým tělem a neustále sílila. Krev stékala všude kolem.

To poslední, co jsem viděla, byla Sandra. V očích ji nezůstalo ani kousek lidskosti.

Bylo to jako ve zpomaleném filmu. Má hlava se blížila ke stěně.

Pak všechno zčernalo. Nic jsem necítila. Nic neviděla. Já už jsem nic nebyla. Byl konec.

XXXXX

Takže doufám že se vám tento příběh líbil. Budu ráda za jakýkoli komentář a hlas!
Moooooc děkuji, že jste to dočetli až sem!

~A~

❤️❤️❤️❤️❤️