The Game🥀 [DOKONČENO]

8.

Místnost byla zařízená jako normální obývací pokoj. Naproti dveřím byl krb, ve kterém plápolali plameny ohně. Vedle krbu byli další dveře. Měli tři zámky na číselný kód. Naproti byl dlouhý gauč s konferenčním stolkem. Na stolku leželo upečené kuře s flaškou šampaňského. Na levé stěně byla knihovna s křesílkem a plastovým zásobníkem na vodu. Místnost byla vytapetovaná a působila velmi elegantně.

"Vítám vás u druhého kola. Všem přeživším gratuluji. Jak už jste si zřejmě všimli, za odměnu jsem vám upekl kuře. Nechci přeci, aby jste mi tady umřeli hlady. Nemáme ale moc času, takže radši přejdu k pravidlům této hry.

Na dveřích jsou tři zámky na číselný kód. Každý kód obsahuje šest čísel, které najdete v této místnosti. Ale pozor! Můžete se zmýlit pouze šestkrát. Máte na to šest hodin.

Čas je spuštěn." z reproduktoru už se ozvalo jen zaskřípání a nastalo hrobové ticho.

"Cha, šest-šest-šest. No tak začněte dělat. Já zatím ochutnám to kuře."

"Jako cože?? My tady nebudeme pracovat a ty si mezitím budeš žrát! Nejsi jediný kdo má hlad! Ty běž pracovat a já si budu žrát!" Sandra se rozeběhla k bručounovi a vší silou se teď prala o upečené kuře.

"Dost! Jestli chcete přežít, nesmíme se prát o jedno podělaný kuře, které ještě ke všemu může být otrávené! Copak vy chcete zemřít?! Nebuďte jak malý děcka a hledejte!" řvala jsem s dostatečným odstupem. Neměla jsem potřebu, aby mě do rvačky přitáhly.

"Máš pravdu. To by stačilo. Já-já třeba začnu támhle u knihovny." Sandra upustila kuře a přišla ke knihovně.

Bručounovi to nakonec také došlo a začal prohrabávat gauč a konferenčním stolkem. Já jsem se pustila do obrazů a dekorace.

~
Bručoun popadl polštář. Nehty zaril do povlečení a vší silou ho rozerval. Stovky malinkých peříček se rozletěly do okolí. Ale po papírku ani stopy. Proto se sehnul k dalšímu. Nic. A zase k dalšímu. Nic. Za chvíli už tu nebyl žádný polštář, jen tisíce peříček poletujících kolem. Obličej mu zrudnul samou zlostí. Stal a vší silou se teď snažil rozpárat i sedačku. Obličej stále rudl a rudl, když se sedačka stále nechtěla rozpárat. Zhluboka se nadechl a popadl nůž ležící vedle kuřete. S válečným řevem se napřáhl. Špička nabroušeného nože se zarila do sedačky. Bručounovi se zbarvil obličej do normální barvy. S nadšením ještě několikrát probodl sedačku. Celý udýchaný teď vítězoslavně stál nad sedačkou a s velkým uspokojením položil nůž zpátky na svoje místo.

"Teď je na čase tvoje trápení ukončit."

Bručoun vztekle vytahoval kousek vaty za kouskem. Když v tom narazil na něco kovového.
~

~
Sandra chvíli jen koukala na knihovnu. Hledala logické vysvětlení. Nakonec se stejně na ni vrhla a začala vyndávat knížku za knížkou. Najednou byla celá knihovna prázdná. Sandra si chvíli prohlížela prázdné police. V očích se ji objevili jiskry naděje, když spatřila ve druhé polici malinký nápis.

V knize, která zakrývala tento nápis je jedna z číslic.

Sandra se podívala na hromadu knih povalujících se na zemi, které se na ni škodolibě smáli. Sedla si na zem a otevírala knihu za knihou. Hromada nezkontrolovaných knih klesala a hromada zkontrolovaných knih přibývala.
Pak jakoby z nebe přišel zázrak. Vzala knihu andělské čísla a prolistovala jí. Asi v polovině knihy vypadla nějaká kovová placka.
~

~
Rozhlížela jsem se po místnosti obrazy byli překrásné. Avšak můj život byl ještě krásnější proto jsem bez váhání roztrhla nejbližší obraz. V očích se mi zajiskřilo. Zespoda plátna byl přilepený papírek. Škubnutím jsem ho sdělala. Na nic jsem nečekala. Rychle jsem ho otevřela.